Orchideje na skalní zahradě

Tuhle zahradu v Pošumaví obdivují pěstitelé z celé republiky. Majitel ji vybudoval v neskutečném terénu, k němuž patří náhorní plošina, prudký sráz a vlhké údolíčko. „Nejprve jsem jenom budoval terasy, aby se dalo po svahu bezpečně chodit, ale postupně mě začalo bavit sázet tu dřeviny a rostliny, které se mi líbí.“

Obnažený skalní sráz osázený tařicí skalní, netřesky a rozchodníky je jednou ze zvláštností zahrady. foto Zdeněk Roller

Na okraji Vlachova Březí jsme si ověřili, že zahradu lze založit na jakémkoli pozemku. Tahle leží u posledního domu v zástavbě na lokalitě, která končí prudkým skalnatým srázem ubíhajícím do údolí. Majitel je vyučený svářeč a zahradnický samouk.
„Zajímají mě orchideje a trojčety, ale mám tu vlastně skoro všechno. Uživí se u mě stínomilné hajní druhy i skalničky, a když jsem se rozhodl zkusit pěstovat masožravé špirlice, udělal jsem jim malé jezírko.“

Majitel dobře ví, že skalničky vyniknou jen ve výrazných trsech. foto Zdeněk Roller

 

Procházka strmou zahradou

První skalky vznikly před domem. Ve stínu lísek tu rostou zejména trojčety, naproti pak pod stromy ještě stále kvetou prvosenky a řebčíky. Podél boku domu se vedle cestičky vejde jen pár velkokvětých lewisií Tweedyových a miniaturních zvonečků vřesovcovitého keříku kasiope.

Při sestupu je po pravé ruce horní hrana srázu. Podobně úzkých cestiček je tady přehršel. První zastavení je za domem na prosluněné plošince svažující se mírně k jihovýchodu. Z prosklené verandy lze obhlížet různorodé okolní skalky. Část jich je z místního migmatitového kamene s kyselou reakcí. Porůstají je koberce osívek, písečnic a drobných floxů. Majitelem preferované vstavače a další orchideje ovšem vyžadují vápenitý podklad, proto tu najdeme i jednu uměle vytvořenou skalku z vápence.

Kapsovec americký. foto Zdeněk Roller

 

Jezírko u domu

Z domovních okapů se voda trubkami svádí do miniaturního jezírka s vachtou, kolem kterého rostou špirlice. Původně bylo jezírko větší, ale déšť je v létě nestačil doplňovat a rostliny trpěly suchem. Proto majitel raději jeho plochu zmenšil tak, aby v něm bylo vody stále dost.

O stín se v této části zahrady stará statná a dekorativní lípa, místní zastínění poskytují i nízké japonské javory a jabloň. Pod ní lze obdivovat stylovou výsadbu v bílém tónu: česneky, snědky, modřence a opodál i nízké narcisky.

 

Kamenné schodiště

Osázet skálu nebylo snadné, majitel musel nejdřív vybudovat několik schodišť. Stupně částečně vytesané do skály patrně nevyhovují předpisům Evropské unie, ale jsou malebné a bezpečné. Jen musíte neustále dávat pozor, abyste na každém kroku nezašlápli nějakou rostlinku. Všude ve spárách bují pupkovce, zvěšinec a další rostliny. Cestou mineme menší, velmi pracovně vyhlížející skleník, a obdivujeme obnaženou skálu s trsy tařice skalní, kterou se postupně snaží překrýt smrk variety „Formánek“.

 

Dolní část zahrady

Pod skalní partií zahrady je ráj pěnišníků a azalek. Hladina spodní vody tu je těsně pod povrchem. Proto se tu daří vlhkomilným rostlinám. Majitel sem vysadil plnokvěté blatouchy, česneky medvědí, americké i kamčatské kapsovce nebo kostivaly s panašovanými listy. Trsy bledulí letních už tu rostou skoro jako plevel.
Mezi balvany vykukují bílé alpské orlíčky. Majitel neopomenul ani několik druhů trojčetů a vstavačů.

Zahradu samozřejmě doplňují četné dřeviny. Kromě několika starých javorů a lip tu majitel vysázel samé exoty: kanadskou jedli, cypřišky, zeravy. Dokonce i neobvykle vysoký pajehličník na jižním svahu, s ochranou skály za zády, vysloveně prospívá.

 

Cesta vzhůru mezi opunciemi

K návratu do horních partií lze použít cestu, která končí za domem. Majitel si tu vedle řebčíků, trojčetů a prvosenek vysadil pro radost i trs opuncií. Kolem kvetou keře zákuly a kdoulovce.

Horní partii zahrady milují ještěrky obecné, které se bez obav vyhřívají na skalkách u domu. „Žijí tu i slepýši, a kromě užovky obojkové se sem zatoulá užovka hladká. Tak jsem ji alespoň určil podle internetu,“ tvrdí majitel pozemku. „Ale taky sem chodí ježek a občas tchoř, a ti zdejší plazy a žáby loví.“

Ekologové by možná nad směsí rostlin z celého světa kroutili hlavou, ale výskyt plazů, obojživelníků a spousty ptáků svědčí o tom, že po třiceti letech budování už zahrada žije jako umělý, ale fungující ostrůvek přírody.

 

 

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER

Orchideje na skalní zahradě