I díky akciím Applu postavil dům. Nejlepší výsledek ale mají investice do bylin, říká Martin Žufánek

Na Karlínských 20 odpovídá známý lihovarník Martin Žufánek, který ve velkém ujíždí na dobré hudbě a také na kvalitním spánku.

k20_44Rozhovor

Foto: CzechCrunch

Lihovarník Martin Žufánek

0Zobrazit komentáře

Do čeho investují, jaká byla jejich první práce, kam si rádi zajdou na dobré jídlo či jaký největší fuckup ve své kariéře zažili? Na toto a mnohem více se v rámci formátu Karlínských 20 ptáme zajímavých osobností nejen českého byznysu. Sled otázek a odpovědí přibližuje ty, o kterých se u nás můžete běžně dočíst, v netradičním světle a dává nahlédnout pod pokličku jejich kariérních úspěchů. Proč Karlínských? Protože právě v této čtvrti, kde sídlíme i my, se často řeší otázky, které jinde v Praze nepadnou.

Tentokrát na Karlínských 20 odpovídá Martin Žufánek, známý lihovarník a také spoluzakladatel komunikační agentury Wiseguys. Proč se mu nechce z obýváku? Jak se stal ve vší počestnosti placeným společníkem? Do čeho kromě alkoholu dnes investuje a co podle něj určuje kvalitu dovolené?

***

V kolik chodíte spát a kolik toho průměrně naspíte?
Snažím se zalehnout do jedenácti hodin. Na nedostatek spánku trpím ze všeho nejvíc. Jak nemám svých sedm hodin, tak jsem nerudný a trpím víc než s kocovinou. Beru ho tedy nesmírně vážně, roky si ho monitoruji pomocí Oura prstenu a kvalitní postel je můj asi nejdražší kus nábytku.

Jakou aplikaci v telefonu otvíráte ihned po probuzení?
Oura aplikaci. Abych věděl, jak dobře, případně špatně jsem spal. Pak většinou čtu osobní zprávy, co mám na WhatsAppu, a jako úplně poslední otevřu e-mail.

Na jakém přístroji během dne pracujete nejčastěji a jaké nástroje v něm používáte nejvíc?
iPhone a iMac.

Jaký outfit nosíte ve většině případů a máte oblíbený model tenisek?
Téměř výhradně džíny, tričko anebo černou mikinu. Tenisky Adidas a Nike Air Force 1.

zufanek

Foto: Žufánek

Lihovarník Martin Žufánek

Pět věcí, které nikdy nesmí chybět ve vašem batohu?
Vzhledem k nedávným zdravotním komplikacím jsou to pravidelně brané léky, AG1, nabíječka na iPhone, deodorant, parfém, peněženka a Airpody.

Máte nějaký vychytaný osobní lifehack, o který byste se chtěl podělit?
Nemám.

Jmenujte jednu knihu a jeden film/seriál, které byste doporučil všem.
Mládí v hajzlu a Fargo, první sezónu.

Jakou hudbu si pustíte pro uklidnění? A která vás naopak nakopne?
Téměř výhradně deep house a deep dub na uklidnění. Muzika je pro mě esenciální, v každé místnosti mám reproduktory, všude sluchátka, NAS server s muzikou ve flac formátu a předplatné na tři hudební služby. Baví mě i severská melancholická vlna jako třeba Gidge a instrumentální věci od Röyksopp. Je toho strašně moc.

Kam vyrazit na nejlepší dovolenou?
Jsem městský typ a u moře bych dokázal ležet jen jedno odpoledne. Nejlepší dovolená byla ta, když jsme si s kamarády půjčili v San Francisku auto a po deseti dnech dorazili do osm hodin vzdáleného Las Vegas. Nejlepší dovolená není místo, jsou to lidé, se kterými tam jste.

Jakou hi-tech novinku chcete mít doma v obýváku, ale ještě ji tam nemáte?
Jako správný geek mám všechno. Obývák je zasvěcený velké televizi, PS5, a hlavně zakázkovým reproduktorům za bambilion. Je mi v něm strašně dobře a už se mi z něj nikam nechce.

Jaký vůz parkujete ve své garáži?
Audi Q8.

Kam si rád zajdete na dobré jídlo?
V Praze je to určitě Casa de Carli, kde jsem za celé ty roky nikdy neviděl menu. Jen sednu, její majitel a šéfkuchař Matteo se zeptá „fish or meat“ – a to je vše, co potřebuje vědět. Jako příznivec malých porcí mám strašně rád El Camino. I proto, že je pár metrů od našeho pražského bytu.

Jak jste si vydělal první peníze?
Po vzoru Rychlých šípů jsem na základní škole psal časopis, který jsem pak půjčoval k přečtení. Za pět korun. Kdybych to teď někde našel, tak bych se asi dost styděl. Ale v té době to byl nejlepší časopis na světě.

Co byla ta vůbec nejpodivnější práce, za kterou jste dostal zaplaceno?
Po střední škole jsem nastoupil na jazykovou školu do Zlína. Spolužákův tatínek byl promotér, který do Zlína tahal různé kapely a organizoval festivaly. Jeden z nich byla talentová show pro nové zpěvačky, zpěváky, kapely. Jakožto kluk z jazykové školy jsem dostal nabídku starat se o americkou zpěvačku a její maminku, které přiletěly jen na tuhle akci. Tak jsem jim dělal průvodce a garde. A ta zpěvačka tu soutěž vyhrála. Toto je poprvé, co o tom mluvím. A může za to jen tahle otázka. Když to vezmu hodně blbě, tak jsem dostal zaplaceno jako společník. Ne, tohle se nesmí dostat ven.

Co byste dnes poradil svému mladšímu já?
Vztahy jsou strašně důležité. Existuje hrozně malá šance, že se trefíš napoprvé. A když to nevyjde, neboj se změny, je to přirozené. Zůstat v nefunkčním vztahu po zbytek života je zničující.

Investujete?
Investoval, hodně. Jednu dobu jsem měl spoustu bitcoinů, první jsem kupoval za 1 200 dolarů. Měl jsem i dost akcií, ty od Applu mi pomáhaly s financováním domu, což byl i důvod, proč jsem všechny prodal. Dnes investuju pouze do rodiny, umění a hodinek. A alkoholu. Nic jiného nekupuju. Zjistil jsem, že když zainvestuju do těch nejlepších bylin, vydestiluju z nich třeba absint, pár let počkám, tak výsledek je lepší než výnos z jakékoliv akcie.

Nejlepší byznysová rada, kterou jste kdy dostal?
Neposer to.

Jaký největší fail vás potkal v profesní kariéře, na který nyní vzpomínáte s úsměvem?
Moc jich nebylo, naštěstí, ale asi těch let, které jsme věnovali přípravě a výrobě medoviny. Po třech letech čekání na skvělý produkt jsme stočili první láhve, nasadili odpovídající cenu – a ona se neprodávala. Trh byl plný sladkých vod na každém jarmarku a vánočním trhu, láhev do 100 korun, my s tou dvakrát dražší narazili. Dodnes ji vyrábíme, ale okamžitě destilujeme jako budoucí základ pro naše speciály. Dobře, že tak.

Vaše nejlepší kariérní rozhodnutí?
Vyměnit strojařinu za lihovarnictví. To bylo to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat. Protože to, co se nám s rodinou za ta léta podařilo, je ze zpětného pohledu docela dost neuvěřitelné.

Kdo v Česku vás inspiruje?
Chytří lidé, kteří to svou šikovností, pílí a tvrdou prací dotáhli strašně daleko. Ať je to Pepa Průša, Honza Bednář, Václav Dejčmar, Michal Zámec, Michal Menšík a spousta dalších. Mým velkým hrdinou byl profesor Antonín Holý a vzorem rodiče, kteří dělali vše jen pro nás a pro to, abychom se jednou měli dobře.

Diskuze (0)

Novinka

Anonym