Město Bohumín

31.3.2023 - Počítání netopýrů

Zdroj: Magazín Mladé fronty Dnes
Ročník a číslo: 77
Strana: 12
Autor: Lenka Carbolová

V opuštěných břidlicových štolách spí několik měsíců netopýři. Sčítat je tam jezdí bohumínští speleologové.

Tma, vlhko a zima. Pod nohama ujíždějící pláty břidlice schované pod vodní hladinou. Mezi nimi kusy dřevěných pražců, na které je lepší nešlapat, protože kloužou ještě víc. Tak vypadá prvních několik desítek metrů v podzemí starého břidlicového dolu u Vítkova v Oderských horách, kam jezdívají bohumínští speleologové počítat zimující netopýry.
Ty první objevili v posledním březnovém týdnu jen pár metrů od vstupu do podzemí. "Zatím spí, ale je vidět, že jaro je tady a oni se už pomalu přesunují k východu. Kdybychom sem přišli před měsícem, tihle spáči by byli zalezlí nejméně o sto metrů hlouběji," je přesvědčen předseda Základní organizace České speleologické společnosti Orcus Bohumín Josef Wagner. "A kdybychom sem naopak přišli za dva týdny, tak konkrétně tihle by tu již nebyli."
V Moravskoslezském kraji sčítají speleologové netopýry od roku 1984. V Oderských vrších za nimi chodí do starých štol a dolů, v Beskydech do jeskyní.
"Máme vytipováno kolem padesáti netopýřích lokalit, a to od malých, které nedosahují délky ani deseti metrů od vstupu ke konci jeskyní chodby, až po komplexy, jako je tento, kdy při počítání nachodíme i více než jeden kilometr," sděluje Jan Fedorowicz, místopředseda bohumínského klubu Orcus.
Zatímco v osmdesátých a devadesátých letech počty netopýrů podle speleologů narůstaly, posledních dvacet let se populace příliš nemění. Letos ale zimovalo pod zemí netopýrů méně než loni. "Konkrétně v tomto dole jsme jich napočítali 238, což je o šedesát méně než před rokem. Ve všech sledovaných oderských lokalitách jich pak přespalo 3 350, zatímco v roce předchozím jich bylo 3 850," konkretizuje počty Wagner s tím, že podobné výkyvy v počtech již v mírnějších zimách zaznamenali.
"Pokud se podíváme na jednotlivé druhy, těch máme v Odrách a v Beskydech asi dvanáct, z nichž tři – a to kriticky ohrožený vrápenec malý, silně ohrožený netopýr velkouchý a netopýr černý – jsou zapsané v Červené knize ohrožených druhů," konstatuje Wagner.
Ve štole u Vítkova našli letos speleologové netopýřích druhů šest. "Zimovali tady jak zástupci největšího druhu, tedy netopýři velcí, kteří dosahují rozpětí křídel až padesát centimetrů, tak zástupci nejmenšího druhu, tedy netopýři vousatí, jejichž křídla mívají okolo dvaadvaceti centimetrů. Našli jsme tu i poměrně vzácné druhy, a to netopýra severního a černého a v poměrně vysokém počtu tu letos zimoval i netopýr brvitý," jmenuje Wagner.
Spočítat a rozpoznat všechny netopýry není vždy jednoduché. "Vidíte tam nahoře ten shluk asi šedesáti netopýrů velkých? Spí přilepeni doslova jeden na druhém. Tomuto způsobu zimování říkáme klastr a počet jedinců v něm může být i několik set," ukazuje Fedorowicz. "Abychom je sečetli, a přitom je nevzbudili, pomáháme si technikou. Netopýry si vyfotíme, doma fotku zvětšíme a spočítáme hlavy, které na fotce jsou. Jednou jsme takto napočítali až 350 jedinců v jednom klastru. Šlo tehdy o netopýry černé ve štole v okolí Zálužné tady v Odrách."

Každý spí jinak

Netopýři ale nespávají jen v klastrech. "Konkrétně netopýr černý dokáže přespávat i ve štěrbinách, do kterých zaleze, aby se v nich položil na bříško. Netopýr brvitý je zase samotář, který spí raději volně zavěšený na stropě. Vrápence pak poznáme podle toho, že jako jediný si při spaní překryje blanitými křídly čumáček, a netopýra ušatého podle boltců dlouhých skoro do půli jejich těla. To vše jsou poznávací znaky, podle kterých dokážeme zařazovat netopýry do jednotlivých druhů bez toho, že bychom je museli budit," říká Fedorowicz. Zatímco většina netopýrů ve štole stále ještě tvrdě spala, někteří již reagovali na kužel světla mírnou vibrací těla. "Tihle se již pomalu probouzejí a myslím si, že do týdne vyletí," vysvětluje Fedorowicz a v tu chvíli se jeden z probuzených netopýrů pouští skály a odlétá. "Teď je to v pořádku, protože venku začíná jaro a už mají nejvyšší čas vyletět. A v pohodě je i to, když se sami v zimě vzbudí, aby se přesunuli kousek dál na jiné stanoviště, tak jak jsme to viděli u vchodu. To je ale jejich volba, na kterou jsou v průběhu zimy připravení. Pokud by je ale někdo probouzel násilím, třeba že by na ně svítil nebo dýchal teplý vzduch, vyčerpalo by je to natolik, že by se nemuseli jara dočkat." Proto i speleologové chodí do štol a jeskyní co nejméně. "Většinou nám stačí jedna návštěva za zimu. Pokud je štola rozsáhlá jako tato, jde nás až dvanáct. U menších štol si vystačíme i dva. Abychom mohli čísla porovnat, chodíme do každé štoly a jeskyně v přibližně stejném časovém období, které dodržujeme již několik let," specifikuje Wagner. "Výjimkou jsou pouze jeskyně pod Kněhyní a jeskyně Cyrilka na Pustevnách, které procházíme každý měsíc. Sledujeme v nich pohyb pískovcových bloků, který mapujeme, což je další z našich činností. Při každé návštěvě se ale snažíme netopýrům co nejvíce vyhýbat, aby měli klid."
Tento klid by měli netopýrům dopřát i lidé. "Pokud chce někdo vidět tohoto létajícího savce zblízka, může s námi strávit Noc netopýrů, kterou pořádáme pro děti i dospělé každým rokem. Letos rádi všechny uvidíme v září," dodal Fedorowicz.

"Kdybychom sem přišli před měsícem, tihle spáči by byli zalezlí nejméně o sto metrů hlouběji."

Josef Wagner, speleolog



    Městský úřad