Počátky pohřbívání. Všechny kultury nepohřbívají nebožtíky do země

Pohřeb je, přinejmenším dnes, neodmyslitelným způsobem rozloučení s nebožtíkem. Jak se ale se zesnulými loučili lidé před stovkami a tisíci let? A kde se poprvé vzala myšlenka toho, abychom své zesnulé blízké pohřbili? Podívejte se, jak vypadaly počátky pohřbívání.

První pohřby

První nápad pohřbít svého zesnulého blízkého pochází pravděpodobně od neandrtálských předků. Archeologické vykopávky odhalily neandrtálské hroby staré i 130 000 let, a už proto, že se jedná o tak staré hroby, můžeme říci, že pohřbívání bylo jednou z prvních věcí, které se lidé naučili. Kromě toho se v okolí hrobů nalezly i důkazy řádného rozloučení a obřadu, píše web Join Cake.

Posmrtný život

Jednou z věcí, která nás odlišuje od zvířat, je víra. Právě ta je příčinou toho, proč vznikly hrobky a hroby vytesané do země nebo do skály, jako tomu byla například v Mezopotámii. Víra v posmrtný život se pak například odráží v egyptských pyramidách nebo hrobkách tholos v Řecku, píše web World History. Vedle pyramid tu byly i kamenné dolmeny, průchozí hroby a mohyly, jako například ty, které se nacházejí ve Skotsku.

Ne vždy se pohřbívalo do hrobu

Nejstarší hroby sice pocházejí od neandrtálských předků, a ty nejznámější zase z Egypta, ovšem ne vždy se zesnulý pohřbíval do země, píše web Britannica. Zoroastriáni například pohřbívali své blízké tak, že tělo umístili tam, kde může být sežráno zvířaty, nebo se přirozeně rozložit. Často se tak zanechalo tělo mrtvého například v jeskyni, nebo v lese.

V Bombaji jsou například tzv. „věže ticha“, kam jsou přenášeni mrtví. Poté, co supi „ožerou“ maso z kostí, jsou pak kosti shromážděny a vhozeny do centrální jámy. Tento způsob pohřbívání je zde navíc stále častý.

zdroj: Join Cake, World History, Britannica