HC Energie Karlovy Vary

Obrovská zkušenost, říká Rymon po roce v zámoří. Jak si užil tamní derby?

I další z karlovarských odchovanců Dominik Rymon si v letošní sezoně vyzkoušel, jaké to je hrát v zámoří. Brzy devatenáctiletý útočník i vinou zranění, které ho vyřadilo na velkou část sezony ze hry, nemohl naplno ukázat, co v něm je. I tak pro něj první rok v Everettu byl obrovskou zkušeností.

Dominiku, máš za sebou první sezonu v zámoří. Jaká pro Tebe byla?
Byl to pro mě velký skok. Jiná kultura, jiný jazyk, nová zkušenost do života. Z hokejové stránky už to bohužel bylo trochu chudší.

Kdybys to mohl trochu rozvést…
Začátek byl poměrně náročný. Nejprve mě čekal tryout, na kterém bylo přes osmdesát hráčů. Všichni jeli nadoraz, chtěli udělat maximum, aby se do týmu dostali. Věřil jsem si, že tým udělám a jinou variantu jsem neřešil.

V sezoně jsi nakonec odehrál jen osmnáct zápasů, v nich se ti ale poměrně dařilo (18 zápasů – 11 bodů – pozn. redakce)…
Myslím si, že to nebylo úplně špatné. První utkání pro mě byla náročnější, pak jsem si ale zvykl, s klukama v lajně jsme si sedli.

Pak ale přišlo zranění. Když ses z něho dostal, bohužel tě opět postihly zdravotní problémy…
Nebylo to úplně příjemné. Utrpěl jsem zranění v horní části těla. Když jsem pak znovu skočil do zápasu, tak se mi to bohužel znovu vrátilo.

Zranění tě vlastně připravilo i o možnost zabojovat o mistrovství světa dvacítek, která nakonec vybojovala stříbro. To asi zamrzelo hodně…
Bylo mi to líto, že jsem tam nemohl být, o tu nominaci zabojovat. Klukům jsem ale na šampionátu samozřejmě moc přál.

Jak náročné pro Tebe bylo zvyknout si na trochu jiný herní styl v zámoří?
Ve své kariéře jsem se naštěstí potkal s panem Andrysem (hlavní trenér karlovarských dorostenců – pozn. redakce), se kterým ty tréninky vypadaly dost podobně jako v Americe (úsměv). Jsem rád, že jsem ho měl, stejně jako později pana Eismanna. Byl to hodně podobný styl hokeje.

Ukázal ti ten rok v zámoří i to, na čem bys měl do budoucna zapracovat?
Je strašně spoustu věcí, co musím zlepšit. Myslel jsem si, že jich tolik není, ale ta realita byla hodně krutá a jiná (úsměv). Už při prvním pohledu, když jsem viděl kluky, jak jsou úplně jiní než my. Velcí a silní, to mi prostě bohužel chybí. Ale aspoň vím, na čem musím pracovat.

Soupiska v Everettu byla plná zámořských hráčů, vyjma švýcarského brankáře Tima Metzger. Byli jste spolu jako Evropani více v kontaktu?
Tim je super kluk, i do party. Navíc výborný brankář. V Kanadě navíc letos hrál i Robin Sapoušek, se kterým jsme si párkrát psali a volali o tom, jaké to tam je.

Když pomineme hokej. Co ti ta sezona v zámoří dala, třeba i po životní stránce?
Nebudu lhát, ze začátku to pro mě nebylo úplně snadné. Byla to ale pro mě obrovská životní zkušenost. Lidi jsou příjemní, nápomocní, snažili se mi se vším pomoct.

Kdybys měl říct některé ze zážitků, které ti utkvěly v paměti…
Určitě to byla atmosféra během utkání. V Everettu se kromě hokeje hraje jen baseball, na naše zápasy chodilo hodně fanoušků. Hodně vyhrocená byla derby se Seattlem, dalo by se to přirovnat k zápasu, kdy hraje Energie s Plzní. Když Vám nadává osm tisíc fanoušků, není to nic příjemného (úsměv).

Říká se navíc, že letošní ročník WHL je nejlepší, co tam kdy byl. Takže jsem měl i v tomhle směru docela štěstí (úsměv).