Pavel Arnošt o juniorce i Kuvajtu: Po nabídce Energie jsem s návratem neváhal
Pavle, vracíte se do Karlových Varů po pěti letech. Jaký to byl návrat?
Musím říct, že jsem byl za nabídku od šéftrenéra Jiřího Ryžuka rád. Když mě oslovil, hned jsem cítil, že to chci. Ač jsem měl v hlavě trochu jiné plány, tak mi to hned změnilo myšlení a pak bylo už jen otázkou krátké diskuze ten můj návrat definitivně domluvit.
Je v klubu vše stejné? Nebo jste zaznamenal nějaké změny?
Spousta lidí je zde podobných a rád jsem je po tolika letech zase viděl.
Tým teprve poznáváte, jste tu krátce. Dá se přeci jen už něco o kádru říci?
Na hlubší hodnocení je brzy. Ale co mám zatím s hráči zkušenost, tak jsou to samé pozitivní dojmy. Na tréninky jsou koncentrovaní, mají v sobě potřebné nadšení a chuť do tréninku.
Mužstvo přebíráte po Václavu Eismannovi. Vnímáte to jako velký závazek? Pod jeho vedením hrál tým de facto pořád nahoře…
S Vencou se dlouhá léta znám a vím, že je to velmi kvalitní trenér. Jeho laťka je určitě vysoko. Věřím, že s realizačním týmem na úspěšnou práci navážeme a budeme pokračovat v dobrých výsledcích i výchově hráčů.
Potkali jste se společně před sezónou? Vyměnili jste si třeba nějaké poznatky ohledně týmu?
Samozřejmě. Měl jsem schůzky, jak s Jiřím Ryžukem, tak Vencou Eismannem. Řekli jsme si základní informace, což si myslím, že je pro kluky dobře. Začínáme všichni od nuly.
Můžete fanouškům, co si Vaší práci nepamatují, prozradit, jakým stylem hokeje se chcete prezentovat?
Hokej je kolektivní sport, takže si zakládám na týmovosti. Jedinci, kteří jsou rozdíloví, se ukážou, když je dobrý tým. Určitě chceme být úspěšní, ale prvořadá je pro nás výchova hráčů a jejich výkonnostní posun.
Jaký máte program nyní v letní přípravě? Co všechno na hráče čeká?
Momentálně se nacházíme v přípravném období. Tréninky máme mimo led, které jsou zaměřené na rozvoj všech schopností hráčů. V průběhu června budeme zařazovat tréninky na ledě, kde se budeme zaměřovat na rozvoj dovedností, ve kterých budeme samozřejmě pokračovat celou sezónu.
Máte v týmu ročníky 2006, ale také třeba 2003. Jak moc jsou pro Vás důležití? Ten tým táhli už v minulé sezóně…
Zatím jsem měl šanci se potkat jen s Honzou Botošem. Myslím si, že je to dobrý lídr pro ostatní kluky. Já osobně mám s těmito kluky na výjimku pozitivní zkušenosti.
Trénoval jste v Kuvajtu, co pro Vás bylo tím hlavním impulzem se vrátit? Byla to přímo nabídka od Karlových Varů?
Pět let je docela dlouhá doba, takže jsem vycítil, že potřebuji udělat změnu a dostat zase nový impuls. Měl jsem i další nabídky, ale po telefonátu s Jirkou Ryžukem jsem měl jasno. Měl jsem na Vary ty nejlepší vzpomínky. Byly zde výborné podmínky na trénování a velmi dobrý kolektiv lidi v celé organizaci.
Kuvajt není úplně hokejovou destinací. Jaký tam byl život? Je to pro Evropana hodně odlišné?
Neměl jsem s arabským světem žádné zkušenosti. Nabral jsem nové zkušenosti, a to nejen v oblasti sportu, ale hlavně do normálního života. Co se týče samotného Kuvajtu, jde o bezpečný stát s velkou koncentrací lidí hlavně cizinců v menším státě.
Jak to u nich v národním týmu vlastně je? Mají naturalizované cizince, nebo to jsou přímo Kuvajťané?
Momentálně Kuvajt nemá cizince. V budoucnu to může nastat, ale aktuálně tam jsou pouze Kuvajťané.
Jak do toho zasahovalo náboženství? Ať už z hlediska stravy nebo rozvržení tréninků?
Samozřejmě je potřeba respektovat jejich náboženství, s čímž jsem, ale neměl předtím žádnou zkušenost. Rychle jsem si, ale zvykl a nelimitovalo mě to v práci. Samozřejmě, když byl Eamadán, musel se tomu přizpůsobit čas tréninků, ale nebyl to žádný problém.
Kde se tam vlastně trénovalo??
V první fázi mého působení byl k dispozici krásný historický stadion. V průběhu dalších byl postaven, menší útulný stadion.
Děkuji za rozhovor.
