Ekonom z NERV: Ať vláda ještě otevře debatu nad balíčkem a zavede školné

Vláda představila konsolidační balíček, který má 58 opatření. Nazývá ho ozdravným a slibuje, že díky němu bude Česko ve formě. Bude?

Jenom díky balíčku ve formě nebude. Ale označení „ozdravné“ je namístě, protože vývoj veřejných financí, zejména od roku 2019, byl v České republice znepokojivý. Projevovalo se to i ve srovnání v rámci Evropské unie; Švédsko nebo Dánsko byly schopny i ve velmi složitém období generovat přebytkové rozpočty, což pro ČR v žádném případě neplatilo. Takže balíček je možná nutná podmínka, ale pro to, abychom byli ve formě, musíme splnit ještě řadu dalších podmínek.

Mnozí odborníci se shodují, že by byli tvrdší. Souhlasíte s nimi?

Nevím, jestli slovo tvrdší je úplně namístě, ale řekl bych, že bych to pojal více strukturovaněji. S balíčkem jsem smířený, dokonce jsem jeho mírný podporovatel, ale vidím tam určitá „ale“, která jsou řešitelná a měla by být doplněna.

Co jsou to ale ta „ale“?

Za prvé řekněme systémový přístup k celému problému. A současně by už mělo být na vědomí, co bude následovat. Naše daňová reforma a vůbec fiskální soustava vznikla v roce 1993 v úplně jiných společenských i ekonomických podmínkách. A přes určité dílčí úpravy žádnými dalšími změnami neprošla. Mezitím se ale jak společnost, tak ekonomika velmi výrazně proměnily. A balíček podle mého názoru vychází z té nezměněné konstrukce, jenom její jednotlivé parametry nějakým způsobem mění. A to není úplně dobře.

Kdybyste měl být konkrétnější, tak co byste změnil? Jste členem NERVu, který navrhoval například i zpoplatnit vysoké školy, karenční dobu, vyšší zdanění fyzických osob…

Když zmiňujete tyto body, tak karenční lhůta se tam projevila v podstatě nepřímo tím, že bylo zavedeno povinné nemocenské pro zaměstnance ve výši 0,6 procenta jejich příjmu.

Co se týče školného, tak my si to neuvědomujeme, ale že máme vzdělávání v podstatě zcela zdarma, není samozřejmost. Buď bychom si toho měli vážit, a pokud ne, tak by tam byl nějaký příspěvek velmi žádoucí. A to zejména u oborů, kde student vystuduje v České republice a den po státnicích zmizí do zahraničí. To bylo obvyklé například v medicínských oborech.

Na druhou stranu mám kolem sebe mnoho mladých lidí, kteří studují medicínu, a ti upozorňují, že mají náročné a dlouhé studium, vše si platí ze svého, navíc dělají praxi v nemocnicích zadarmo. A často nemají peníze, tak je podporují rodiče, nebo pracují po nocích.

Systém participace na vzdělání by neměl být založen na tom, že mladý člověk to bude platit v reálném čase ze svého. Na Západě běžně fungují určité typy stipendií, někdy i návratných grantů či půjček. Plat vysokoškoláků je v průměru o minimálně polovinu vyšší, než je průměrný plat v zemi, a existuje velká pravděpodobnost, že lidé po absolutoriu opravdu tohoto platu dosáhnou. Rozhodně nepléduju za to, aby se dostávali do nějakých sociálních pastí, ale to, že vysoké školy opravdu v drtivé většině závisejí na příspěvcích ze státního rozpočtu, podle mého názoru není úplně správně.

Mnozí politici se chvástají tím, že v balíčku udělali odvážné kroky. Co je podle vás ten nejodvážnější?

Opravdu to vyžadovalo jistou odvahu, protože od doby „Klausových balíčků“ někdy v roce 1997 až 98 z hlediska reformy veřejných financí nic tak ambiciózního, ale současně komplexního tato země nezažila. Bylo to spojené i s tím, že jaksi opticky neexistovala potřeba. Ale vývoj v uplynulých čtyřech letech byl opravdu odstrašující a mám pocit, že právě balíček je na něj reakcí. Takže bych to ani nepoznačil jako chvástání.

Které z opatření bude lidi nejvíce bolet?

Bude to zcela určitě zrušení optimalizace příjmů pro účely daně z příjmů mezi manželi, navýšení povinné nemocenské pro zaměstnance. V případě OSVČ to bude dorovnání jejich příspěvků na sociální zabezpečení proto, aby měli alespoň nějakou penzi ve stáří. Ty to bude bolet v reálném čase, ale v momentě, kdy dosáhnou důchodového věku, to ocení.

V balíčku jsou některé kritizované věci, například to, že noviny budou mít 21procentní sazbu DPH, časopisy sníženou 12procentní a knihy nulovou. Chápete tento krok?

Chápu to možná u knih, protože se v ČR poměrně silně snižuje informační gramotnost a mám pocit, že návyky zejména nejmladší generace uchopit papírovou knihu do ruky nejsou úplně obvyklé.

Myslíte, že se to nulovým DPH na knihy změní?

Budou dostupnější. Nulová sazba DPH existuje tradičně v britských zemích a platí i pro ostatní tiskoviny, které jste zmiňovala. U nás je to novinka. Samo o sobě to samozřejmě nic nevyřeší, ale je to krok, který tím směrem jde.

V případě časopisů to bylo odůvodňováno vědeckými časopisy, ale podíl vědeckých časopisů na celkovém trhu časopisů je nula nula nic. Takže si troufám tvrdit, že to kvůli jejich podpoře není. Proč jsou zrovna časopisy oproti novinám zvýhodněny, pro to nemám racionální zdůvodnění.

Premiér Petr Fiala už řekl, že prostor na nějaké úpravy v zásadních věcech není. Takže nečekáte, že se ten balíček nějakým razantním způsobem změní?

Zatím je to suma 58 návrhů, které potřebují být legislativně potvrzeny. Samozřejmě, že vláda v pozici 108 poslanců v tom má relativně komfortní pozici, ale balíček se týká všech. Osobně bych jej ještě pro nějakou formu společenské diskuse otevřel. Ale diskuse, která bude konstruktivní, bude mít nějaké časové ohraničení a která nepovede k fundamentální přeměně toho, co je navrženo, ale k vyladění nebo přizpůsobení.

S kým byste o tom diskutoval?

S věrohodnými zástupci opozice. Obě opoziční strany mají lidi, kteří jsou ekonomicky zdatní, nejsou destruktéři a mají konstruktivní pohled na věc. A k další skupině by patřili minimálně zástupci podnikatelů a odborů. Koneckonců tak, jak je to v rámci tripartitního uspořádání obvyklé, takže Českomoravská konfederace odborových svazů plus Svaz průmyslu a Hospodářská komora. Myslím, že mají minimálně legitimní pozici se k tomu vyjádřit. Hovoří se o tom, že se balíček přetaví do zákonné podoby na podzim, to je ještě dost času.

Myslíte, že by z toho mohlo vzniknout ještě něco lepšího?

Spíš si myslím, že by potom vláda měla v rukou argument, že opravdu jakási forma společenské diskuse proběhla a že míra podpory, to znamená stav blízký konsensu, je vyšší než za současných podmínek.

Co by tam podle vás přibylo?

ANO i SPD hovoří o tom, že zvyšování daní pro ně není akceptovatelné. Takže mám pocit, že by možná paradoxně došlo na to, že by mohly některé daňové úpravy dojít ke korekci. Na druhou stranu by tím ubyl efekt, který má balíček přinést.

Pak by museli hledat peníze jinde.

Je to tak. Anebo by došlo k uplatnění některých invenčních nástrojů. Třeba úbytek na výdajové straně z hlediska národních dotací je poměrně slušně vyplnitelný daleko efektivnějším využíváním evropského financování. Možností máme obrovské množství a mám pocit, že se v tom trošku plácáme. Máme k dispozici Národní plán obnovy, jeho dotační půjčky, máme Modernizační a inovační fond pro energetickou a zelenou transformaci nebo Fond pro spravedlivou transformaci.

Pokud by se využila, tak je částka ještě o jeden řád výš, než o kterém hovoří konsolidační balíček, pohybujeme se někde na úrovni minimálně 1500 miliard korun. Ne samozřejmě za rok, za delší období, ale ne nijak super dlouhé. A s tímto komfortem v zádech by měla být fiskální reforma snadno zvládnutelná.

Ohledně balíčku se vedly velké boje, měla vláda radši vrátit superhrubou mzdu?

Nevinil bych ty, kteří zrušili superhrubou mzdu. Spíš je problém, že výpadek nebyl nahrazen jiným druhem příjmů. Sekyra v rozpočtu je a poveze se.

Dělali jsme propočet, kolik by musela být daň z příjmu fyzických osob na to, aby pokryla výpadek superhrubé mzdy, a došli jsme k závěru, že by to nebylo nikterak prohibitivní, že by se efektivní sazba pohybovala někde mezi 19 a 20 procenty. Kdyby se k tomu přidala progrese, tak by to bylo ještě víc. Nicméně potom by to dopadlo na nízkopříjmové skupiny. Musel by se zvýšit zdanitelný základ, a to by pozbývalo smysl.

A přes některé strany by to možná ani neprošlo. Třeba ODS nechtěla zvyšovat daně.

Je to tak, ale mám pocit, že dneska už je to spíš ideologický předsudek, který se váže k určité větvi v rámci ODS, jinak je to pragmatičtější strana, která si je velmi dobře vědoma reality.

Místopředseda Sněmovny Jan Skopeček z ODS mluví o tom, že balíček je krvavý kompromis. Chápete to také tak?

Z pohledu pana Skopečka to chápu, protože právě on je stoupencem konzervativní části ODS, pro kterou je zcela určitě zvyšování daní problematičtější úkon než pro zbytek pětikoalice.

Můžeme tedy říct, že ODS mezi pětikoalicí prohrála?

Myslím, že nikoliv. Podle mě názor, který zastává pan Skopeček, úplně nezastává třeba pan premiér. Navíc míra sociální empatie k tomu, aby to nebolelo, je poměrně velká. Takže nemám pocit, byť si to možná dokonce někteří členové ODS myslí, že strana prohrála.

Co podle vás uhájili? Protože ostatní strany tam mají nějakou výraznou stopu…

Paradoxně si myslím, že ODS má věc, která navíc peněženky lidí nezatěžuje, a to je transformace daně z přidané hodnoty, tedy návrat ke dvěma sazbám a přeskupení položek.

Šéf NKÚ Miloslav Kala mi v rozhovoru řekl, že ministr financí Zbyněk Stanjura by měl být „člověk NO“, že když k němu někdo přijde pro peníze, měl by říct ne, a ještě mu ubrat. Vy jste se některých jednání účastnil, byl takový ministr financí?

Řekl bych, že v tomto ohledu byl velmi blízký člověku NO. Zcela určitě tam byl tvrdá ruka, a ta tvrdost byla i poměrně smysluplně a racionálně zdůvodněna, nebylo to jen nějaké momentální osvícení.

Byla jednání vyostřená?

Myslím, že ne. Z mého pohledu byla, což mě překvapilo, velmi kolegiální, seriózní a korektní.

Měla vláda ještě více škrtat dotace a šetřit u sebe? Porušila koalice Spolu v čele s premiérem Petrem Fialou (ODS) slib, že nebude zvyšovat daně? A kdy zmizí drahota? To se dozvíte ve videu v úvodu článku nebo v podcastu PoliTalk.