8°C
Maminka podlehla rakovině během jeho dospívání, to pak nastartovalo vleklé potíže. „Ještě jsem neměl ani maturitu a umřela mi maminka, na které jsem velmi lpěl,“ posteskl si Arnošt. Po škole byl hodně obsazovaný v brněnských divadlech.
Vše se mu postupně dařilo, pronásledovaly ho ale myšlenky na utrpení předků během holocaustu. Sympatický a laskavý umělec vyznačující se osobitým humorem své trápení skrýval velmi dlouho. Psychické onemocnění, spočívající v nezvladatelných depresích a úzkostech, se vleklo. Stávalo se mu dokonce, že odcházel uprostřed zkoušek, rušil představení, anebo odmítal filmové a televizní role.
Došlo to tak daleko, že nemohl ráno vstát z postele a normálně fungovat. Trauma, které si nesl od puberty, se ukázalo jako hlavní příčina jeho stavů. Cítil se tak bezmocný, sevřený a plný strachu, až vyhledal psychiatra.
S pomocí terapií a kombinací léků se z depresí nakonec dostal. „To je takový ten židovský pohled, že za každým rohem čeká katastrofa. Se vším se dá žít, když si to člověk správně zmotivuje,“ uzavírá Arnošt svoji 13. komnatu, kterou můžete vidět v úterý od 21:05 hod. na ČT1.
Jeho život se podobá tomu Miloše Kopeckého (†73). Ten ztratil svoji maminku v Osvětimi a tohle trauma se pak stalo středobodem jeho bipolární poruchy. Zápal slinivky břišní, odstranění části tlustého střeva a poté život s vývodem nebo rakovina žaludku – to vše překonal. Na deprese ale Kopecký nestačil!
Vyzpovídal se do knihy
Kvůli depresím Arnošt Goldflam vyhledal také pomoc známého psychiatra Radkina Honzáka (83). O tom, jak se s nimi vyrovnával, pak otevřeně promluvil i v knize s příhodným názvem Deprese není depka.
Arnošt Goldflam (75): Zatím senilitu jenom hraju! Markéta Reinischová
