Foto Alarm / Magdalena Dušková
„Jediné, co dává smysl, je spolupracovat. Právě proto budeme ve velmi blízké době podepisovat memorandum o spolupráci ve všech následujících volbách,“ oznámila na společné demonstraci SPD a Trikolory v Liberci předsedkyně druhé jmenované strany Zuzana Majerová Zahradníková. Podle ní totiž Česko potřebuje „zachránit“. A to nejspíš i před dalšími ultrapravicovými subjekty, které se za poslední dobu (s covidem a válkou na Ukrajině) vyrojily.
Nejlepší z nejlepších
Na krajní pravici je v Česku dlouhodobě přecpáno. Pokusy o nové strany se vynořují a zanořují pravidelně už od renesance ultrapravice v Česku, tedy od vypuknutí „migrační krize“. Od té doby se různé strany i jejich proponenti mezi sebou stihli několikrát pohádat a svá marginální uskupení štěpit s poukazem na to, že právě jejich hnutí jsou ta jediná „pravicová“, jediná proti EU, proti uprchlíkům a pro naši českou suverenitu. A mezitím rostly nové a nové strany, uskupení nebo hnutí. Prostě idylka.
Trikolora se o etablování na české politické scéně snaží urputně, dlouho – a zatím bez úspěchu.
Zažili jsme to už několikrát a scénář byl vždy stejný. Ultrapravicovému antiestablishmentu se podařilo naplňovat ulice, u voleb ale tyto strany pohořely. A to hlavně kvůli SPD. Ta se totiž během dvou uplynulých volebních období pevně usadila na české politické scéně a voličstvu nakonec vždy připadala jistější než riskovat propadnuté hlasy u nějaké marginální, leč hlasité konkurence.
A nejen to: Okamurova SPD i způsob, jakým se v opozičních lavicích chová, politickou scénu také výrazně posunuly. Po Okamurově nevybíravém a nenávistném stylu už delší dobu pošilhává Andrej Babiš, který se SPD po svém snaží napodobit. Okamurovy voliče totiž Babiš potřebuje, aby se mu podařilo probořit voličský strop a ideálně tak v případě vítězství ve volbách vládnout bez nutnosti koalice. Zatím ale Babiš, ať chce, nebo ne, SPD potřebuje a to, že se spolu miliardář Babiš, majitel „hnutí“ ANO, a podnikatel a správce „hnutí“ SPD Okamura dohodnout dokáží, ukázali už mnohokrát.
Trikolora poprvé na cestě k úspěchu
Babiš ale není jediný, kdo z SPD nějakým způsobem čerpá. Právě proto, jak velké a jak neorganizované štěpení se poslední roky na ultrapravicové scéně odehrává, si i další aktéři uvědomují, že je nutné se chránit – a to hlavně před těmi, s nimiž ještě nedávno sdíleli jednu stranu. Takový je i případ Trikolory, která se o etablování se na české politické scéně snaží urputně, dlouho – a zatím bez úspěchu.
Po vyhoření zakladatele Václava Klause mladšího, který měl údajně straně zajistit financování od PPF, se do čela nacionální a euroskeptické strany postavila Zuzana Majerová Zahradníková, ve volbách v roce 2021 však dokázala stranu dostat jen na necelá tři procenta hlasů. Strana, která se může pyšnit tím, že se s ní prý na 95 procent shodují neonacisté v čele s Tomášem Vandasem, si už možnosti spolupráce vyzkoušela. A to právě v roce 2021, kdy kandidovala s podobně zoufalými Svobodnými. Navázání spolupráce s SPD je ale možná ten největší Majerové úspěch.
Rajchl, Babiš, Okamura, Zahradníková
Poděkovat za něj může svému bývalému spolustraníkovi Jindřichu Rajchlovi. Ten totiž chvíli zvažoval, že by kandidoval na předsedu Trikolory, pak se ale rozhodl, že vsadí na vlastní agendu a v posledních měsících se mu daří plnit náměstí nespokojenými občany pod značkou PRO 2022. Ačkoliv se Okamurovi v řadě věcí podobá, volí trochu jiný, mírnější, což podle některých politologů dělá hlavně proto, aby si ho všimnul Andrej Babiš a přizval ho ke spolupráci.
Bývalý sportovní funkcionář Rajchl má ambice a také řadu sponzorů, mezi něž patří různí lokální podnikatelé, jako je třeba Lubomír Zelinger, výrobce plastových dílců z Moravy. Ačkoliv Rajchlem svolávané demonstrace vykazují nestabilní návštěvnost, podařilo se straně PRO 2022 probojovat do předvolebních výsledků, když jí Kantar v jednom z nedávných průzkumů přisoudil tři procenta. A právě to nejspíš vyděsilo Trikoloru a částečně také Tomia Okamuru a nastartovalo paranoidní kolečko, na jehož konci je plánované memorandum o spolupráci.
Ačkoliv před časem deklaroval významný člen SPD Jaroslav Foldyna, že by byl rád za spolupráci všech ultrapravicových uskupení, vedení v čele s Okamurou se rozhodlo jinak. Spolupracovat se bude, ale jen s Trikolorou, prý proto, že Rajchl nedostatečně brojí proti EU. Čeho přesně se ale Okamura bojí, není tak úplně zjevné – jeho pozice není v takovém ohrožení a do voleb, které jsou až za dva roky, se může Rajchlův potenciál zase vyčerpat. To jsme koneckonců zažili už během demonstrací proti covidu, na které ty současné tak trochu navazují, byť s jiným obsahem.
Pokud se Trikolora a SPD nakonec nerozhádají (a to vyloučit rozhodně nejde), mohla by ale plánovaná spolupráce, minimálně pro některé viditelnější členy a členky Trikolory, znamenat první reálné politické šance. Zatímco dřív si Petr Štěpánek nebo Zuzana Majerová Zahradníková na politiku spíš jen hráli někde u piva, spojenectví s Okamurou je – pokud si zvládnout vyhádat nějaké smysluplné pozice na kandidátkách – může skutečně dostat třeba do Evropského parlamentu nebo poslaneckých lavic. Anebo také ne. U české ultrapravice totiž člověk opravdu nikdy neví.
Autorka je redaktorka Alarmu.