Foto Jiří Krejčík, použito se svolením
Proč dodnes nenajdeme téměř žádné příslušníky nejnižších kast ani na indických hudebních akademiích, ani v porotách pěveckých soutěží? Proč dalitští hudebníci a hudebnice píší texty nejen o svých kastovních hrdinech, ale třeba i o indické ústavě? Jak se v boji proti historickým nespravedlnostem snoubí tradiční a moderní hudební styly? A jak na to všechno reagují privilegované vysoké kasty? O tom, proč kastovní systém zůstává důležitým prvkem indické společnosti a jak se nerovnosti projevují v hudbě, hovoří v novém dílu podcastu Na rozcestí indický politolog Chandraiah Gopani (Čandrajja Gópání).
Gopani vystudoval politologii na Univerzitě v Haidarábádu. Nyní je docentem na Govind Ballabh Pant Social Science Institute v indickém Prajágrádži (dříve Iláhábádu). Zabývá se zejména kritickou teorií, kastovními a dalitskými studii, a v jejich rámci především kulturní a intelektuální tradicí. V současnosti pracuje na knize o neviditelných, tedy nejvíce marginalizovaných dalitských kastách.
Podcastová série Na rozcestí / Crossroads vzniká v rámci programu Globální konflikty a lokální souvislosti, který je financován Akademií věd ČR v rámci Strategie AV 21. Do podcastu Na rozcestí si zveme společenské vědce a vědkyně, jejichž výzkum se týká důležitých témat a problémů globalizujícího se světa. Aktuální díl moderoval Jiří Krejčík. Originální verzi rozhovoru najdete zde.
Vzhledem k tomu, že máte přímé osobní zkušenosti, mohl byste krátce vysvětlit, jak se kasta a nedotýkatelnost projevují v současné Indii?
Ačkoliv v Indii existují změny zapříčiněné technologiemi, ústavními opatřeními, urbanizací nebo vzděláním, kastovní systém zůstává velmi zakořeněný a nadále poskytuje strukturu diskriminace. Vzpomínám si, že jsem v dětství nesměl vstoupit do domů vyšších kast. Kdybych se dnes vrátil do své vesnice po tom, co jsem pracoval jako docent na univerzitě, bylo by to stejné. Ačkoliv jsem docentem, nemohu vstoupit do chrámu. Takže moje vzdělání, kvalifikace či status v porovnání s kastovní příslušností nehrají žádnou roli.
Mnoho lidí, kteří v rámci institucí vyššího vzdělání nedostudují, dnes pochází z dalitské komunity. Když se podíváme na většinu institucí vyššího vzdělávání, zjistíme, že zde neexistuje dostatečná diverzita v řadách vyučujících a vědeckých pracovníků. Ani po 75 letech nezávislé Indie nevidíme dostatečnou různorodost členů učitelských sborů, ačkoliv existují opatření zakotvená v ústavě, která mají zajistit pozice pro dality.
Tento případ je ještě poměrně jasně viditelný. Na vesnicích se ale můžeme setkávat s nejrůznějšími ústrky, soudy a bojkoty, které ztěžují dalitům možnost důstojného žití. Zde je tedy zapotřebí porozumět strukturálnímu násilí, protože celé kastovní zřízení je jistou formou násilí, jež se projevuje různými zvěrstvy, ponížením, ostrakizací, občas i zabitím. Je však zapotřebí pochopit, že násilí pochází z kastovního systému samotného. Jednotlivé projevy tohoto násilí se pak projevují v různé míře.
Pojďme se podívat na téma, kterému se momentálně věnujete. Jde o dalitskou hudbu, hudební nástroje i hudební styly. Můžete nám sdělit, co je na dalitské hudbě tak zajímavé, v čem je tak jedinečná a proč bychom ji měli studovat?
Dalité vždy byli tvůrci i performeři hudby. Když se zblízka podíváme na dalitské komunity, každá z nich je historicky spojována s nějakým nástrojem. Vezměme si například Paraijary v Tamilnádu, kteří tradičně používali nástroj parai. Ten se stal součástí jejich identity, bez něho si ji nelze představit. Stejně tak v telugsky mluvících oblastech nacházíme komunitu Mádigů, která je jedna z nejpočetnějších komunit v celém regionu. Ti jsou zase spojováni s nástrojem dappú, který se, stejně jako parai, vyrábí z vydělané kůže. A u dalších nedotýkatelných nebo kmenových obyvatel je to totéž – každá z těchto komunit si vytvořila svůj vlastní nástroj.
Není ale možné vytvořit hudební nástroj bez nějaké znalosti hudby. Takže momentálně studuji veškeré tyto nástroje, konkrétně v jihoindickém telugském regionu. Zkoumám hudební nástroje i proces, který jim dal vzniknout, stejně jako styly jejich performance. Taky se zaměřuji na performery samotné, na rytmy jejich hudby a jejich společenské významy – tedy způsoby, kterými tyto rytmy odpovídají určitým společenským událostem od narození až po smrt. Hudba je totiž nedílnou součástí života dalitských komunit. Mainstreamové vědění bráhmanských a vyšších kast ale příspěvek dalitů na poli hudby odmítá. Většinou je dalitská hudba redukována na úroveň lidové nebo lokální hudby, a tím pádem není v rámci hudebních institucí vůbec dokumentována. Většina hudebních institucí, akademií a ústavů, se věnuje klasickým a dominantním hudebním tradicím, a ne těm dalitským. Takže můj zájem spočívá v dokumentaci, zkoumání a vytváření různých archivů dalitské hudby.