Foto Skotská vláda, Flickr, CC BY 2.0
Humza Yousaf se na konci března stal novým skotským premiérem, když po náhlé rezignaci bývalé premiérky vyhrál stranické volby. Předsedou vládnoucí Skotské národní strany (SNP) se stal po více než deseti letech v kabinetu, kde měl na starost dopravu, zdravotnictví i spravedlnost. Rád by dovedl Skotsko k nezávislosti a možná i zpět do Evropské unie. Opozice a vláda v Londýně se mu však vysmívají, že je pouhým stínem předchozí éry Nicoly Sturgeon, a vidí ho jako bázlivce.
Nicola Sturgeon
Skotsko, a tedy i tamní parlamentní systém, má velmi významnou pozici a vliv na politiku Velké Británie, ta je však centrálně řízena z Londýna. Když v devadesátých letech začal sílit skotský nacionalismus a touha po nezávislosti, tehdejší labouristický britský premiér Tony Blair přišel s kompromisem a část exekutivní a výkonné moci oddělil.
Yousaf nyní oficiálně prostřednictvím vlády zažaloval Británii za porušení demokratických principů oddělené právní moci Skotska.
Na přelomu století tak vznikl nejen nový parlament, ale i vláda v Edinburghu, která má od té doby za cíl věnovat se klíčovým otázkám, jako je školství, zdravotnictví nebo životní prostředí. V otázkách ekonomiky, daní nebo třeba migrační politiky však určuje kurz výhradně Westminster. Skotská vláda nicméně reprezentuje především symbolickou politickou rovinu – jako mezikrok k úplné skotské nezávislosti – a posledních 16 let vede s Londýnem debatu o rozpojení. A to přesto, že se v referendu o nezávislosti v roce 2015 většina Skotů rozhodla setrvat v Britském společenství.
Posledních devět let stranu vedla Nicola Sturgeon, která proslula svým sociálně citlivým přístupem a progresivním postojem ke klimatické krizi, lidským právům i daňovému systému. Sturgeon se navíc nebála téma nezávislosti radikálně prosazovat ani po prohraném referendu. S její érou se pojí také největší míra veřejné podpory pro samostatnost Skotska a byla dlouhodobě uznávanou a respektovanou političkou, jak na evropské a světové půdě, tak doma. Sturgeon ovšem před pár měsíci náhle rezignovala. Jako důvod uvedla celkovou únavu z politiky, později se však ukázalo, že její manžel figuruje v korupčním skandálu stranického financování. Ona však popřela, že by o praktikách svého manžela Petera Murella, coby stranického šéfa kanceláře, věděla.
Humza Yousaf ve stínu
Skotsko při výběru nového premiéra nečekaly předčasné volby, vzešel tak pouze z hlasů členské základny vládnoucí SNP. Ty však Yousafovi vynesly jen velmi těsné vítězství, se ziskem pouhých 52 procent. Yousafovi je 38 let a narodil se v Glasgow, jeho rodina se ale Velké Británie přestěhovala z Pákistánu, bývalé britské kolonie. Stal se tak vůbec prvním lídrem reprezentujícím muslimskou a skotskou etnickou minoritu. Yousaf, povoláním původně účetní, se v politice pohybuje od svých mladých let a byl nablízku Nicole Sturgeon jako člen jejích kabinetů. Tvrdí, že v jeho politice nebudou „žádné prázdné sliby a fráze“, usilovně se chce věnovat „cost-of-living crisis“ (tedy drahotě) a reformovat veřejné zdravotnictví, které je na kolenou. Představuje především pokračování v politice Sturgeon, včetně rétoriky i taktik, jak se co nejdříve odtrhnout od Británie.
Horkým kandidátem byl i přesto, že Sturgeon odmítla do stranického referenda zasahovat. Na souboj ho vyzvala spoolustranička na mateřské dovolené Kate Forbes, představující názorově radikální křídlo strany. Forbes se během kampaně nebála kontroverzních výroků, které z velké části plynou z její evangelické víry. Ohradila se vůči fungujícímu zákonu manželství pro všechny, je proti potratům. A jak během jedné z debat na Channel 4 uvedl moderátor, některé její ekonomické návrhy jako by vyšly z pera bývalé ultrakonzervativní britské premiérky Liz Truss.
Stranické referendum, ze kterého vzešel nový předseda nacionalistické strany, a tedy i skotský premiér bylo tedy především rozhodováním se mezi levicovým, progresivním smýšlením a pravicovou konzervativní politikou. Hlavním cílem skotské SNP je dosáhnout úplné nezávislosti, a členstvo strany je tím pádem tvořeno širokými politickými názory. Nacionalismus tak může být tvořen z několika myšlenkových proudů najednou, zleva i zprava. Ačkoliv nový předseda již tradičně v rukou drží moc nad směřováním celé strany a její politiky, i díky těsnému vítězství ho čeká nelehký úkol stranu ideově sjednotit a vést Skotsko k dalšímu referendu. Faktem také zůstává, že se vláda v parlamentu opírá o hlasy Zelených, kteří by v koalici s Kate Forbes rozhodně nezůstali.
Zákon o změně úředního pohlaví
Velkým oříškem skotské politiky je také zákon o změně úředního pohlaví, který by trans lidem umožňoval změnu dokladů na základě prohlášení, nikoliv lékařských vyšetření. Forbes již jako ministryně financí představovala uvnitř strany opozici vůči progresivnímu zákonu Nicoly Sturgeon. Zákon se stal předmětem kulturních válek a vzal si trans lidi jako rukojmí. Humza Yousaf ho však brání zuby nehty, i proto, že byl ve skotském parlamentu prohlasován velkou většinou politických stran.
Britská vláda se však rozhodla, že vůbec poprvé od oddělení pravomocí bude tento zákon vetovat. Nyní se tak vedou právní spory o tom, do které kategorie zákon vůbec spadá. Yousaf, který byl nejdříve, a to i během kampaně, zdrženlivý, nyní oficiálně prostřednictvím vlády zažaloval Británii za porušení demokratických principů oddělené právní moci Skotska. Jedná se o významný politicko-soudní proces, který dalece překračuje samotný zákon o úřední změně pohlaví. Jde především o demokratické principy a aroganci britské vlády vůči skotské samostatnosti.
Humza Yousaf je tak nyní předsedou nacionalistické strany, která ačkoliv je ideologicky polarizovaná, má společný cíl – dosáhnout skotské nezávislosti za každou cenu. Je partnerem pro koalici se skotskou stranou Zelených a ukázal, že se nebojí ostrého sporu s Westminsterem. Možná opravdu žije ve stínu předchozí premiérky a svou politikou kontinuity je pro mnohé nudný. Je to však špatně? Do Forbes vkládali její příznivci naděje, že díky své silné osobnosti dovede Skotsko k referendu v řádu měsíců. Skotsko však v současné době potřebuje řádného správce a hospodáře, který bude čelit sociálně-ekonomickým problémům a reformovat veřejnou infrastrukturu, a tím se Yousaf zdá být.
Autor se věnuje politice s ohledem na lidská práva, dlouhodobě žije ve Velké Británii.