Dvořákova Armida s premiérou v roce 1904 v umělecké atmosféře přelomu století s verismem, symbolismem a dekadencí vedle nástupu impresionismu zůstává ukotvena v pozdním romantismu.
Antonín Dvořák v této své poslední opeře uplatnil wagnerovský princip příznačných motivů a inspirací (především Tannhäusera a Parsifala) v základním kontrastu světa křesťanů a jeho chorálních modliteb, křižáckých rytířů s vojenskými žesťovými fanfárami a muslimů v orientálně exotickém, kouzelně pohádkovém opojení.
