Hlavní obsah

Patricie Pagáčová: I negativní věc vás někam posouvá, něco naučí

Nejvíc si ji diváci pamatují, ještě jako Patricii Solaříkovou, z nekonečného seriálu Ulice, kde strávila přes čtrnáct let. Od té doby je čtyřiatřicetiletá herečka Patricie Pagáčová na televizních obrazovkách stálicí a její účet na Instagramu sleduje přes půl milionu lidí.

Foto: Petr Kozlík

Patricie Pagáčová

Článek

Jak dlouho vlastně hrajete?

Kdybych do toho započítala i reklamy, tak přibližně od osmi. Opravdu herecké role začaly později. Vlastně až se seriálem Ranč U Zelené sedmy, kdy mi bylo asi dvanáct.

Jak jste se dostala do Ulice?

Točila jsem právě seriál Ranč U Zelené sedmy (Česká televize 1998-2005). Jeho pomocný režisér Pepa Loučím pak s Dušanem Kleinem rozjížděl na Nově Ulici a vzpomněl si na mě. Bylo mi šestnáct a byla jsem v prváku na střední. V Ulici jsem pak byla čtrnáct let.

Co vám Ulice dala a co vzala?

Dala mi hrozně moc. Čtrnáct let zkušeností a zážitků. A co mi vzala? Asi trochu soukromí a nějaký ten čas samozřejmě. Nemohla jsem třeba jet se školou na lyžák. Ty plusy ale převažují.

Hana Kusnjerová: Panická porucha se u mě objevila náhle a bez varování

Styl

Jsem nesmírně vděčná, že jsem mohla tolik let pracovat s Haničkou Maciuchovou, s mými seriálovými rodiči Terezou Brodskou a Petrem Vackem. S ním teď hraju v Divadle Na Jezerce ve hře Naprostí cizinci. Ulici vděčím i za dlouholeté přátelství s Anetou Krejčíkovou.

Jak jste při natáčení seriálu studovala?

Kupodivu jsem docela bez problémů dokončila střední školu (management obchodu a služeb) a následně zvládla vystudovat i vysokou, kterou jsem zakončila magisterským titulem v oboru mediální studia.

Musela jsem samozřejmě doma učení dohánět, ale vždycky jsem měla naštěstí denní studium, dálkové bych asi nezvládla.

Herecké vzdělání vám tedy chybí.

Chybí, ale naštěstí jsem nikdy neměla ten pocit, že bych si říkala: Sakra, škoda že jsem nešla na DAMU. Možná paradoxně jen tehdy, když jsem slýchala různé historky o tom, jaký tam byl život.

Párkrát se třeba stalo, že někteří kolegové pociťovali jako nespravedlnost, že někdo bez herecké školy dostává tolik příležitostí, ale osobně jsem necítila, že by mě to nějak limitovalo.

Foto: Petr Kozlík

Patricie Pagáčová

Další důvod, proč jsem se nehlásila na konzervatoř ani na DAMU, je, že jsem si nikdy nebyla jistá, že ze mě bude herečka. Jestli to bude povolání, kterému se budu moct věnovat celý život. Proto jsem si vybrala vzdělání, které bude použitelné i v případě, že bych se nevěnovala herectví.

Co byste dělala?

V současnosti bych se držela v téhle branži, mám ji ráda, dobře ji znám. Bavila by mě třeba produkce, pomocná režie… Teď jsem ale ráda, že mě živí to, co mě baví.

Překvapuje mě, že jste v tom výčtu nejmenovala youtuberku nebo influencerku. Živí se tak i lidé, kteří mají mnohem míň sledujících než vašich 575 tisíc na Instagramu.

Kdysi jsem si založila soukromý Instagram, kde mám jenom pár sledujících, svoje blízké kamarády, rodinu. Po pár letech se můj tehdejší přítel podivil, že nemám i pracovní účet. Založila jsem si ho a byla sama překvapená, jak sledující přibývali. Jsem za to vděčná, ale nijak netlačím na pilu.

Když si někdo myslí, že jsem blbá, a má potřebu mi to napsat, co bych s tím měla dělat? Ať si uleví

Když mám dobrou fotku z nějaké hezké události, tak to tam sdílím. Když ne, třeba týden tam nic nedám. Nemám ambici sdělovat něco světoborného, je to pořád jen Instagram.

Rozhodí vás negativní reakce?

Ty byly hlavně v době, kdy jsem byla porotkyní SuperStar. Mnoha lidem se nelíbilo, jak tam hodnotím a že tam vůbec jsem. Tehdy jsem se naučila to neřešit. Když si někdo myslí, že jsem blbá, a má potřebu mi to napsat, co bych s tím měla dělat? Proč s ním o tom diskutovat? Nechtějí diskutovat nebo měnit názor, chtějí ublížit. Tak ať si uleví, když jim to udělá dobře.

Mohla byste se influencerstvím živit?

Nějaké komerční spolupráce mám. Třeba s Hippem (výrobce dětské výživy), Volvem, Calzedonií (dámské prádlo a plavky) a dalšími. Jsou to vždycky produkty, které jsem využívala i předtím, než jsme začali spolupracovat.

Nabídky na produkty, které mi nejsou blízké, odmítám. Jen těžko bych doporučovala pojištění, banku nebo kosmetiku. Stresovalo by mě, kdybych musela sdílet něco, s čím se nepotkávám.

Neskrývám, že to je hezký přivýdělek, ale nechci to přehánět. Podle mě nemá Instagram sloužit k tomu, aby se lidem cpalo, co mají nosit, co jíst a co si kupovat. Má to být o sdílení fotek, které nám dělají radost.

Foto: Petr Kozlík

Patricie Pagáčová

Sledujete sociální sítě jiných?

Sleduju kolegy, se kterými se znám, pak nějaké cestovatelské účty, ty mě baví. Občas vaření, zvířata…

Zvířata jsou vaše velké téma.

Máme dva voříšky z útulku. Malé dítě a dva psi jsou dost.

Nikdy jsem nebyla ten typ, co by po dítěti roky toužil a jenom vyhlížel toho pravého

Občas jako známé tváře chodíme něco podpořit. Někdy před dvanácti lety jsem si řekla, že bych to chtěla dělat důkladněji. Nechtěla jsem z lidí jen tahat peníze, přála jsem si, aby za to taky něco dostali, a tak mě napadl psí kalendář. Každý si ho má kam pověsit.

Oslovila jsem pár kamarádů, herce, zpěváky, a fotíme se s pejsky. Produkční dělám já, fotí to moje kamarádka Andrea Vopičková, tiskne nám to Fotolab. Kalendáře pak přes svůj e-shop prodává charitativní organizace Psí život. Než se narodila malá, jezdila jsem je prodávat po celé republice. Jednou bych se k téhle road show chtěla vrátit.

Když se vám Bibiana narodila, bylo vám dvaatřicet. Byl to správný čas?

O tom je zbytečné takhle uvažovat. Dřív už to stejně nestihnu a zpátky už ji taky asi nedám, aby to mohlo být později. Přišla zkrátka v čas, kdy měla přijít. Nikdy jsem nebyla ten typ, co by po dítěti roky toužil a jenom vyhlížel toho pravého. Ale věřím, že se všechno odehrálo tak, jak mělo.

Změnilo vás mateřství?

Určitě. Nemáte už zodpovědnost jen za sebe. Přistupuju k životu jinak, mám jinak poskládané hodnoty.

Všichni se tváří, že se dítě vyprdne a pohoda. Fyzická stránka mateřství mě trochu zaskočila

Překvapilo vás v něčem?

Sestra má dvě děti, tušila jsem, do čeho jdu. Jen mi nikdo neřekl, jak je ten první rok náročný. I zotavování po porodu.

Moc se o tom nemluví, všichni se tváří, že se dítě vyprdne a pohoda. Fyzická stránka mateřství mě trochu zaskočila. Bibi jsou dva a už je to s ní fajn, je parťák. Je sice hodně aktivní, neposedí ani minutu, ale je to vlastně fajn. Jsem ráda, že je akční. Dřív kam jsme ji položili, tam jsme ji našli. Teď ji tam nenajdeme ani náhodou.

Plánujete rozšířit rodinu?

V dohledné době určitě ne.

Kde jste se s manželem Tiborem Pagáčem seznámili?

Při práci. Dělal na televizi Óčko, já přišla jako host… V té době jsme byli oba zadaní, chvíli trvalo, než mezi námi vznikl vztah.

S kým jste tehdy chodila?

S nikým, koho byste znala. Já nikdy neměla vztahy se známými osobnostmi.

Foto: Petr Kozlík

„Člověka, který nikdy nezažil zklamání nebo podraz, bych ráda poznala. Zažila jsem jich dost a myslím, že k životu patří,“ říká.

Váš muž prý umí dobře vařit.

Nejen dobře, ale i rád. Vaří líp než já, ale když něco ukuchtím, vždycky mu to chutná. Nevím, jestli mi chce jen udělat radost, nebo to je opravdu dobré. Jeho to hlavně víc baví. Vaří podle fantazie, tu já moc nemám. Mám naučených pár jídel, která opakuju. On se i rád kouká na kuchařské pořady, čerpá z nich inspiraci. V létě se vyžívá v grilování.

Na vašem Instagramu je spousta fotek z cest. Jezdíte i s malou?

Taháme ji všude s sebou od začátku. Poprvé letěla v osmi měsících. Byla s námi na Tenerife, v Paříži, na Zanzibaru, na Srí Lance. Když jí byly čtyři měsíce, jela s námi obytňákem do Chorvatska. Byla to pohoda.

Televizní diváci vás teď vídají v komediálním seriálu Agrometal.

Když mi řekli, s kým budu pracovat - s režisérem Karlem Janákem, Lukášem Příkazkým, Jaroslavem Pleslem, Matoušem Rumlem -, neváhala jsem.

Moje role se jmenuje Panenka, dělá na benzince, ale hrozně si přeje stát se zpěvačkou, což se jí splní, když v jejich vesnici zakládají kapelu. Celkem zpívat umí.

K dovolené na Zanzibaru patřila i projížďka na koni po pláži.

Jak jste na tom vy?

Tak nějak průměrně. Ani skvěle, ani hrozně.

Ptám se proto, že jste byla porotkyní pěvecké soutěže SuperStar.

Chtěli, aby byl v porotě někdo, kdo bude reprezentovat názor diváka. Zároveň tím, že jsem herečka, můžu hodnotit i další věci - jak dotyčný působí, jakou dává emoci do zpěvu, jestli má na to, aby v showbyznysu obstál atd. Na odborné posuzování pěveckých kvalit tam byli Pavol Habera, Marián Čekovský a Monika Bagárová. Je jasné, že něčí vibrato bych ohodnotit nedokázala.

Líbilo se vám to?

Moc jsem si to užívala, protože jsem věděla, že na mně nesedí tíha odborných soudů. Je pravda, že mnoho diváků nechápalo, proč zrovna já hodnotím zpěv, ale tvůrci se zkrátka rozhodli vydat touto cestou a já měla to štěstí, že si vybrali zrovna mě.

Poznala jste od počátku, kdo prorazí, kdo na to má?

Byla jsem porotkyní dvakrát a třeba napodruhé jsem byla od začátku přesvědčená, že vyhraje Adam Pavlovčin. Druhá skončila Elizabeth Kopecká, u ní také bylo už u castingu jasné, že má obrovský potenciál.

Několikrát jste se objevila i v porotě soutěžní show Tvoje tvář má známý hlas.

Zaskakovala jsem v době covidu. Dělali si už ze mě srandu, že chodím kolem ateliéru a čekám, kdo onemocní. Režisér Pepe Majeský a dramaturgyně Simona Matásková mi vždycky volali těsně před natáčením, jestli jsem zdravá a jestli můžu zítra přijít za někoho, kdo měl pozitivní test.

Eva Podzimková: Žádný univerzální recept, jak skloubit rodičovství s prací, neexistuje

Styl

Které vystoupení v Tváři vás nejvíc pobavilo?

Jsem hlavně fanoušek moderátorské dvojice Ondra Sokol a Aleš Háma, natáčet s nimi pro mě bylo za odměnu. Úchvatně zpívala Jitka Čvančarová, bavilo mě vystoupení Evy Burešové s Markem Lamborou, úžasný pro mě byl i Petr Rychlý.

Ale těch neuvěřitelných čísel bylo mnoho a opravdu klobouk dolů před všemi, kdo tou soutěží prošli. Naučit se za týden odzpívat, odehrát a odtancovat něco, co nikdy neslyšeli.

Hodně porotců tam i vystupovalo. Vy taky?

S Albertem Černým, který si vylosoval Ivana Mládka, jsem jako vousatý Ivo Pešák zpívala Proč bychom se báli na Prachovské skály.

Zmínila jste, že jako porotkyně SuperStar jste měla posuzovat, zda má soutěžící šanci uspět v showbyznysu. Jaký je na to recept?

Asi nejsem úplně z těch, co by ho dokázali definovat. Myslím, že žádný obecný, zaručený recept není. Záleží to na vlastnostech toho člověka a na štěstí. Jaké nabídky dostanete, koho potkáte…

Jaké vlastnosti pomohly uspět vám?

Ostré lokty nemám, lézt někomu do zadku taky neumím. Říkám si, že co se má stát, stane se. Měla jsem štěstí, že jsem začala hrát v Ranči U Zelené sedmy, pak v Ulici, a když jsem tam skončila, přišly další nabídky.

Mnoho diváků bylo překvapeno, že jste se objevila v oceňovaných Devadesátkách.

To nevím, jestli byli překvapení, ale jsem každopádně ráda a moc vděčná, že jsem mohla být součástí takhle úspěšného projektu. Doufám, že ještě budu mít možnost pracovat s režisérem Peterem Bebjakem. Pohodový režisér, který byl pokaždé perfektně připravený, přesně věděl, co chce. Taková práce je vždycky radost.

Byla vám blízká situace vaší postavy, mladé maminky malé holčičky a manželky hlavního hrdiny, který věčně nebyl doma a moc na něho nebylo spolehnutí?

Nebyla, jednak proto, že v té době jsem ještě neměla dítě, ale především proto, že na mého manžela je spolehnutí. Postava Ivany Kozákové byla pro mě úplně odjinud.

Jak to teď máte v Agrometalu?

Na nedostatek pozornosti manžela, kterého hraje Honza Holík, si tam nemůžu stěžovat. Naopak: je velice žárlivý a je řezník. Celkem nebezpečná kombinace.

Jako mořská panna: focení pod vodou před objektivem fotografky Lucie Drlíkové.

Hraje žárlivost nějakou roli i ve vašem životě?

Žárlivost je podle mě přirozená součást vztahů. Žárlím tak nějak standardně, asi by mi nebylo jedno, kdyby se kolem manžela motala nějaká hezká ženská. Kdyby mi to bylo fuk, bylo by asi něco špatně.

V showbyznysu se pohybujete pětadvacet let. Navázala jste tam skutečné přátelství?

Kamarády mám spíš mimo showbyznys. Od střední máme partičku, jezdíme patnáct let na společné silvestry. Svoji partu, se kterou taky rádi trávíme čas, má i manžel. Z branže jich tolik nemám. Přátelství tam vznikají hrozně rychle, poznáte se při natáčení a po něm zase rychle zanikají. Nemůžu říct, že by to prostředí bylo celé falešné, ale jedou tam hodně drby.

Zažila jste tam i lidská zklamání?

Člověka, který nikdy nezažil zklamání nebo podraz, bych ráda poznala. Zažila jsem jich dost a myslím, že k životu patří. I negativní věc vás někam posouvá, něco naučí. S odstupem času pak často pochopím, proč se mi to stalo a jaké ponaučení pro mě z toho vyplývá.

Linda Rybová: Přátelství stavím do stejně vysoké roviny jako partnerství

Styl

Tereza Kostková: K výchově přistupuji v devadesáti procentech s humorem

Styl

Reklama

Související témata:
Patricie Pagáčová

Výběr článků

Načítám