Kočka trpěla v železech. Za nastražení pasti soud zrušil chovateli trest

Jenže rozsudek, který beze změny prošel i odvolacím řízením, zrušil Nejvyšší soud v Brně. Podle něj je zapotřebí pečlivěji zvážit, zda je na místě trestní postih. Případ proto vrátil zpět do Chebu a naznačil, že s ohledem na okolnosti činu by se dalo uvažovat o přestupku.

Ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud zmínil, že jednání obviněného by ještě přibližně rok před spácháním nebylo trestným činem. „Teprve novelizací trestního zákoníku došlo s účinností od června 2020 k dramatickému zpřísnění trestního postihu za týrání zvířat. Trestní sazby se vyznačují až absurdně drakonickou výší, jež dokonce přesahuje některé případy nedbalostního usmrcení člověka,“ poznamenal Nejvyšší soud.

Jako příklad uvedl, že pachatel, který bezohlednou jízdou usmrtí člověka, může dostat mírnější trestní sazbu než ten, kdo nalíčí past na potkany.

„Zájem společnosti na ochraně zvířat před zlým nakládáním je nezpochybnitelný. Zákonodárce zvolil cestu posílit ochranu zvířat prostředky trestního práva. V odborné literatuře je však poukazováno na nesystémovost zásahu do trestních sazeb a vytvoření paradoxní situace, kdy týrání zvířat může být potrestáno přísněji než některé činy proti člověku,“ uvedl Nejvyšší soud. Podle něj dosud platilo, že vrcholem trestněprávní ochrany jsou život a zdraví, čemuž odpovídají trestní sazby. „Nová právní úprava tak otevírá otázku, zda člověk jako předmět útoku má být chráněn stejně jako zvíře, nebo více anebo méně,“ uvedl Nejvyšší soud.

Projednávaný případ se odehrál předloni v červenci v Lubech na Chebsku. Chovatel drůbeže umístil na částečně oplocený pozemek dvě pasti. Do jedné z nich se večer chytla kočka jeho souseda. Když ji tam její majitel druhý den dopoledne našel, byla zcela vyčerpaná a v otevřené ráně měla nakladeny tisíce muších larev. Poškození stehenní kosti zadní končetiny pak způsobilo u zvířete trvalé omezení pohybu a obratnosti.

Okresní soud uzavřel, že šlo o trýznivý způsob týrání zvířete, protože s ohledem na mechanismus pasti trpěla kočka krutou bolestí několik hodin. Sám obžalovaný se k nastražení želez přiznal, omluvil se a nahradil škodu. Hájil se tím, že mu na slepice chodila liška a neviděl jiný způsob, jak je ochránit.

Nejvyššímu soudu se nelíbilo, že se obecné soudy nezabývaly všemi okolnostmi pro posouzení společenské škodlivosti, ze které dovodily trestní odpovědnost obžalovaného. „Pohnutkou obviněného byla ochrana chovaných domácích zvířat před predátory. Navíc lze říci, že současně mohla být pohnutkou činu také ochrana jeho zvířat proti týrání ze strany těchto predátorů, neboť to, jak dravci nakládají s napadenými domácími zvířaty, je všeobecně známo,“ stojí v rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Podle jeho názoru právě tyto motivy jednání chovatele jej odlišují od běžně se vyskytujících případů týrání zvířat.

„Soudy se však otázkou těchto motivů vůbec nezabývaly, ačkoliv jde o stěžejní kritérium pro posouzení společenské škodlivosti činu. Právě uvedenou pohnutku obžalovaného v souvislosti s okolnostmi činu je nutné vzít v úvahu při posouzení, zda v daném případě místo uplatnění trestní odpovědnosti postačí uplatnění odpovědnosti za přestupek podle zákona na ochranu zvířat před týráním,“ uvedl Nejvyšší soud.

Ve svém rozhodnutí dále soud upozornil, že je rovněž otázkou, do jaké míry měl obžalovaný představu, že chycení do pasti způsobuje „krutou a nesnesitelnou“ bolest, zvlášť když ještě v nedávné době byly tyto pasti k odchytu škůdců povoleny.

„Podstatné však je, na jaká zvířata obviněný cílil. Při hodnocení škodlivosti činu je důležité, že nepředpokládal, že by se do pasti mohla chytit kočka nebo jiné domácí zvíře, které by na pozemek vniklo. Stejně tak nemohl očekávat, že by se do ní mohl chytit člověk. K chycení kočky došlo evidentně jen nešťastnou náhodou,“ vysvětlil Nejvyšší soud.

„Sazby se vyznačují drakonickou výší, jež přesahuje případy nedbalostního usmrcení člověka.“ Nejvyšší soud