Zelená hlášení dopadnou i na menší firmy. Část povinností splňují už dnes

„Vždycky v životě i v podnikání škodí fanatismus. Nejsme žádní fanatičtí odpůrci, nejsme ani fanatičtí příznivci. Jsme přesně mezi. Rádi se zapojíme do témat zelené ekonomiky, sociálních vztahů a tak dále. S tímhle my počítáme a neznám nikoho, kdo by chtěl podporovat znečišťování životního prostředí či dětskou práci,“ řekl na ESG konferenci předseda představenstva AMSP Josef Jaroš.

„Na druhé straně jsme zásadně proti tomu, aby zejména malé a střední podniky utrpěly další ránu a dávku drahé byrokracie, která je bude odvádět od podstaty podnikání. To rozhodně je něco, proti čemu se budeme ozývat a budeme chtít revidovat,“ doplnil.

Jednatelka a ředitelka společnosti CIRA Advisory Laura Mitroliosová upřesnila, že nefinanční reporting se v nejbližší době bude týkat pouze některých společností. „Stejně jako v případech jiné legislativy, i tady je několik různých vln,“ zmínila.

Povinnost reportovat budou mít od roku 2025 všechny společnosti, které splňují alespoň dva ze tří požadavků: více než 250 zaměstnanců, čistý obrat vyšší než 40 milionů eur (945 milionů Kč), suma aktiv nad 20 milionů eur (472 milionů Kč). Od 2026 pak bude povinné vykazovat report pro malé a střední podniky kotované na burze.

Malé a střední podniky, na které povinnost nepadne, by do nefinančních reportů Laura Mitroliosová nutně netlačila. „Změna paradigmatu podnikání tady ale je. A firmy, které se již nyní o problematiku zajímají, určitě budou mít do budoucna konkurenční výhodu,“ uvedla.

Firmy si mohou prověřit své dodavatele

Podle průzkumu, který si nechala vypracovat Asociace malých a středních podniků a živnostníků, se téměř 60 procent oslovených firem alespoň částečně zabývá ESG, přičemž větší firmy se problematice věnují častěji.

„Jsou totiž často v naší subdodavatelské ekonomice navázány na korporátní dodavatelské řetězce a také více využívají externího financování bankami – oba tyto sektory jsou již problematikou ESG dotčeny a přenášejí tyto nároky dále do firemního světa,“ zmínil Jaroš.

Své dodavatele si prověřuje například společnost Vodafone. Podle ředitelky komunikace Zuzany Holé má firma své vlastní cíle udržitelného podnikání a také několik svých kodexů. Mezi nimi je například kodex týkající se environmentální problematiky.

„Kritéria z kodexů jsme zapracovali do dotazníku, který dodavatelská firma vyplňuje. Ptáme se mimo jiné na to, zda daná firma měří svou uhlíkovou stopu, zda má plán, jak ji snížit, zda zaměstnává lidi se zdravotním postižením a podobně,“ uvedla Holá.

Náročnost dvojího typu

Podle AMSP si firmy uvědomují, že prostředí se neustále mění a vyvíjí se i společenská poptávka, a proto ESG zcela neodmítají. Na druhé straně jsou zdrženlivé k byrokratické zátěži, která se ke každému novému trendu může vázat.

„Náročnost je dvojí. Jedna je samozřejmě administrativní. Druhá je pak v oblasti know-how, znalosti problematiky. Jestli vás to alespoň trošku uklidní, problémy mají samozřejmě i velké firmy. Zdaleka ne ve všech firmách jsou dnes odborníci, kteří problematice opravdu rozumějí, a sami potřebují poradit a pomoct,“ řekla Holá.

„Lze to přirovnat ke standardizaci účetních výkazů a výročních zpráv. Také panovala podobná panika, pouze si to už nikdo nepamatuje. Ale postupem doby tady jsou profese účetních a auditorů, kteří se na problematiku specializují,“ zmínila.

Podle Laury Mitroliosové malé a střední podniky, které se dnes problematice dobrovolně věnují, nemusí vyloženě postupovat podle žádných nařízení či norem. „Prvním krokem je udělat si vlastní vnitřní analýzu. Často menší firmy mají hlášení o odpadech, vědí, jakou mají spotřebu vody, energie, počet zaměstnanců. Je potřeba vše dát do souvislostí, začít data napojovat na jejich byznys model a poté s daty pracovat dále,“ zmínila.

Malé a střední podniky nemají podle ní na ESG problematiku v současnosti zaměstnaného speciálního člověka. „Z naší zkušeností má v mikropodnicích většinou problematiku na starosti management. Někdo, kdo vnímá, že v tématu udržitelnost a ESG je příležitost nebo někdo, kdo cítí, že by se problematice spojenou s ochranou planety měl věnovat,“ řekla.

U větších podniků pak existují pozice, jako je podnikový ekolog či odpadový specialista. „Často ale problematika spadá i pod marketingové oddělení, které vnímá, že téma může pomoci v propagaci. Impulzy přicházejí také z obchodního týmu, kde se na oblast udržitelnosti ptají zákazníci. Na základě toho se tomu pak začne marketingový tým věnovat,“ zmínila.

Zdůraznila ale, že větší podniky, které chtějí mít ESG reporting na určité úrovni a chtějí se danými tématy veřejně prezentovat, si dost často zvou konzultanty. „Ti jim minimálně pomohou se v problematice zorientovat, aby vše mělo určitou strukturu,“ řekla.

Lhát se nemusí vyplatit

Mitroliosová také uvedla, že na evropské úrovni se už hovoří o tom, že by měl vzniknout centrální registr. „Bavíme se ale pouze o firmách, kde povinnost reportovat je. Tam pak může dojít k vyhodnocování čísel a kontrole, zda nedochází třeba ke greenwashingu,“ zmínila Mitroliosová.

Vymýšlet si líbivější slova či lhát firmám Mitroliosová nedoporučuje, dříve nebo později to podle ní firmu dostihne. „Je to úplně stejné jako s rozvahou a výkazem zisku a ztrát. Pokud si firma ve výkazech čísla zkrášluje, přijde se na to,“ řekla.

Evropská komise už v březnu představila návrh směrnice o zelených tvrzeních. Cílem je mimo jiné eliminovat obchodní praktiky využívající zavádějící environmentální tvrzení.

„V zahraničí už jsou firmy, které byly za to, že se dopustily greenwashingu, sankcionované. Evropský aparát se na to bude zaměřovat čím dál více,“ uzavřela Mitroliosová.