Napadlo vás, že by město mohlo mít kapsy? Mohlo! A bydlí v nich lidé

V rezidenční čtvrti města Saitama, jež tvoří už předměstí Tokia, vyrostl kousek od vlakového nádraží nový dům. Svým vzhledem se ale okolní zástavbě vymyká, byť ji nijak vizuálně nepřebíjí. Architektům se zkrátka podařilo vytvořit velmi zajímavý objekt, aniž by vizuálně poškodili jeho okolí.

„Nedaleká velká nemocnice a zdravotnická škola vytvářejí poptávku zaměstnanců a studentů po malých bytech. Protože však v této oblasti již existuje mnoho domů s malými byty, konkurence pronajímatelů je nelítostná. Návrh tohoto bytového domu proto musel být jedinečně přitažlivý, aby přilákal stabilní nájemníky,“ vysvětlují architekti.

Na návrhu stavby začali pracovat v srpnu 2020, tedy v období, kdy v zemi vrcholila pandemie covidu a kdy začalo být zjevné, že se důležitá hlediska a potřeby životního stylu jednotlivých nájemníků a lékařů začínají měnit. Architekti se tak zaměřili na to, aby nájemníkům dopřáli v domě nejenom pocit soukromí a svobody, ale zároveň aby měli pocit sounáležitosti plynoucí ze života pod jednou střechou. Aby měli možnost spolu přirozeně komunikovat a neměli pocit naprosté izolovanosti od okolí a samoty.

„Navrhli jsme klasické řešení: centrální společný dvůr. Toto nádvoří jsme zamýšleli jako místo pro interakci nájemníků se sousedy v budově i v širší komunitě, čímž jsme izolaci proměnili ve spojení,“ říkají autoři návrhu domu.

A nejde jen o to propojit lidi z těchto dvou domů. Zakřivené stěny jsou v tomto případě strategicky použitým prvkem, jenž má povzbudit kolemjdoucí, aby nádvoří také používali, aby vklouzli do této konkávní „dutiny“ a měli touhu ji prozkoumat. A zároveň se také architekti snažili odstranit eventuální pocit chodců, že se při vstupu do prostoru „kapsy“ dostávají na cizí území tím, že sjednotili povrch nádvoří s okolním chodníkem použitím stejného asfaltového pláště.

Podlahy, stěny a stropy každé bytové jednotky jsou navrženy tak, aby izolovaly zvuky přicházející jak z venku, tak z okolních domácností. A rovněž splňují potřeby lékařů a dalších pracovníků s nepravidelnou pracovní dobou. Umyvadla jsou umístěna tak, aby je příchozí měli hned po ruce, jakmile vejdou domů.

Typicky bílou výmalbu, která je považována za znak bezpečí a čistoty, architekti nahradili v kuchyních a koupelnách výraznými sytými barvami. Předpokládají, že se nájemníci takto se svými domovy rychle sžijí, přijmou je za své a zkrátka si je zamilují. Do interiérů rovnou zakomponovali i prvky, které v jiných okolních bytech nájemníci nenaleznou. Jsou to například vestavěné stoly pro studium a čtení. Nájemník má tedy už automaticky zajištěný i základní nábytek nezbytný pro práci a studium.

„Doufáme, že tento bytový dům pomůže společnosti posunout se od standardizovaných obydlí, která izolují lidi od jejich sousedů, a místo toho podpoří vztahy, které jsou uctivé, byť vytvořené díky inovativnímu naplánování,“ uzavírají architekti.