Když vláda Petra Fialy vloni v březnu zrušila povinnost přimíchávat do nafty biosložku, interpretovalo se to nejen jako rozhodnutí zrušit nákladné opatření se sporným ekologickým dopadem, ale i jako snaha narušit hegemonii společnosti Agrofert v tomto oboru. A jak to tedy s metylesterem řepkového oleje v české naftě po roce vypadá?

S odstupem necelého roku je Agrofert přesvědčen o tom, že vládní opatření – jež začalo platit vloni 1. července – nepřineslo kýžený efekt, ale bylo a je namířeno proti klíčovým firmám Andreje Babiše. Právě firmy Preol a Primagra získaly postupem času v Česku na výrobu metylesteru řepky olejky (MEŘO) v podstatě monopol.

„Od začátku jsme byli přesvědčeni, že jde o opatření zaměřené cíleně proti Agrofertu, které v žádném případě nemohlo a ani nesplnilo svůj účel, tedy zlevnit pohonné hmoty, což se také potvrdilo. Rozhodnutí pouze zneprůhlednilo trh tuzemských pohonných hmot a snížilo možnosti jeho kontroly ze strany např. celních orgánů a ministerstva financí, potažmo ministerstva životního prostředí,“ říká mluvčí Agrofertu Pavel Heřmanský.

Na druhé straně vládní rozhodnutí v mnohém rozvázalo ruce hlavnímu tuzemskému výrobci bionafty, státní firmě Čepro.

„Tím, že skončila zákonná povinnost přimíchávání biopaliv do pohonných hmot, zůstala pro dodavatele pohonných hmot jen povinnost úspory CO₂. Změna legislativy otevřela cestu pro rozšíření dalších možností řešení těchto úspor: především úspory CO₂ z těžby, úspory na základě certifikátů úspory CO₂ z CNG a LPG využitých v dopravě. Konkrétním výsledkem je snížení využívání biopaliv v systému ČEPRO a s tím spojená úspora nákladů,“ říká mluvčí Čepro Marek Roll.

Pokles zájmu nevidíme

Celoevropská legislativa v rámci snah o dekarbonizaci dopravy dává ve všech členských státech za cíl snížit emise CO₂ o šest procent. Nová směrnice zvaná RED III dokonce počítá s tím, že do roku 2030 bude povinností členských států zajistit snížení emisí v dopravě o 14,5 %.

„Rozhodnutí, kterým nástrojem budete plnit úspory CO₂, je výsledkem obchodního rozhodnutí. V našem případě je rozhodujícím kritériem cena. Vybíráme tedy vždy tu ekonomicky nejvýhodnější formu naplnění cílů úspory CO₂,“ vysvětluje Roll.

Podle něj v roce 2022 na nákupu MEŘO Čepro uspořilo zhruba 45 milionů korun. V poslední výroční zprávě za rok 2021 nicméně vykázalo Čepro „tržby z poskytování služby přimíchávání biopaliv“ (vedle nafty i do benzínu, kam se přidává bioethanol) ve výši 4,16 miliardy korun, o rok dříve to bylo 2,88 miliardy.

Zrušení povinnosti přidávat do nafty biologickou složku tedy neznamená, že by se MEŘO z českého trhu vytratilo.

Podle statistik Ministerstva průmyslu hrubá spotřeba FAME (= MEŘO, metylester řepkového oleje) v roce 2021 byla rekordních 353 905 tun. V roce 2017 to bylo 157 429 tun. Ke konci června 2022 statistiky ukazují spotřebu 165 179 tun, data za celý rok 2022 k dispozici nejsou.

Žádost HlídacíPes.org o informaci o konkrétním nakupovaném množství MEŘO a konkrétních dodavatelích za rok 2021, 2022 a dosavadní měsíce tohoto roku Čepro odmítlo s tím, že „konkrétní údaje považujeme za obchodní tajemství“.

Z dříve dostupných dat – například za roky 2014 až 2017 – plynulo, že jediným tuzemským výrobcem biopaliv první generace (tedy MEŘO) byly firmy z holdingu Agrofert, zcela bez konkurence ale nebyly: řada firem dovážela MEŘO od výrobců v zahraničí jako jsou například německý Mabanaft, maďarský MOL spolu se Slovnaftem, slovenský Petroltrans, švýcarská Glencore a další.

Agrofert, coby největší tuzemský producent MEŘO, si na pokles zájmu o svá bioplaiva, respektive na pokles výroby, nestěžuje.

„Produkce MEŘO se v našich výrobních závodech nesnížila ani nezvýšila, odpovídala našim technickým možnostem a kapacitám výrobních zařízení. Mírně narostla pouze výroba tzv. vyspělých biopaliv (UCOME, dříve označovaných jako 2. generace), která vyrábíme již mnoho let,“ říká mluvčí holdingu Pavel Heřmanský s tím, že poptávku má firma nadále „nejen v ČR, ale i okolních státech“.

Česko řepce zasvěcené

Rozhodnutí vlády se podle Heřmanského neodrazilo ani na ploše, na níž firmy z holdingu Agrofert řepku v ČR pěstují.

„Neodrazilo a ani nemohlo. Všechny plodiny pěstované v ČR jsou součástí jednotného trhu Evropské unie, a tak se řídí poptávkou a nabídkou v celé EU. Výměry řepky jsou dlouhodobě stabilní a řídí se nikoli politickými vendetami, ale například správnou zemědělskou praxí. Tuto my velmi důsledně jako dobří hospodáři na půdě dodržujeme a budeme i nadále.“

Plocha osázená řepkou ve srovnání s rokem 1990 v tuzemsku vzrostla čtyřikrát a Česko je v přepočtu na velikost země největším pěstitelem řepky v Evropě.

„Řepky se u nás pěstuje plus minus stejně jako ve Francii nebo v Německu. Řepka má – teď nevím, jestli to štěstí nebo tu smůlu – že my máme pro její pěstování dobré půdně-klimatické podmínky. Nárůst pěstovaných ploch je už od 90. let a to tehdy vůbec nešlo o biopaliva. Byl boom rostlinných tuků, rostlinného másla, mluvilo se o zdraví, cholesterolu a živočišné máslo bylo na druhé koleji,“ namítá Martin Sedláček, zemědělský ekonom a publicista.

Podle loňské studie Asociace pro mezinárodní otázky řepka pěstovaná pro biopaliva 1. generace zabírala v Česku 12 % orné půdy:

„Znamená to, že na jednom z osmi polí v Česku se pěstují paliva pro auta a elektrárny. Plodiny na biopaliva první generace tak zabírají plochu o rozloze téměř celého Karlovarského kraje, přitom k nim existuje technologicky pokročilejší náhrada, a to dokonce i v podobě obnovitelných zdrojů energie instalovaných v krajině, ačkoli pokryla přibližně pouze 0,8 % konečné spotřeby energie.“

Biopaliva první generace, kam patří právě MEŘO, na trh v minulosti vstupovala s argumentem, že jde o opatření, které je ekologické a šetrné k životnímu prostředí. Postupem času se ale ukázalo, že biosložka vyráběná z řepky olejky tak přínosná není.

Podpora již od Luxe

Postupně se na trhu prosazují modernější biosložky 2. a 3. generace, vyrábějí se například z kuchyňských odpadů, čistírenských kalů či zbytků dřeva a slámy.

Čepro je nakupuje například ze Skandinávie a z Itálie, ale i z Česka. Už vloni Čepro začalo velkoobchodním zákazníkům nabízet motorovou naftu s 15 % HVO (hydrogenovaný rostlinný olej), což je uměle vyráběný syntetický produkt, údajně s vlastnostmi lepšími, než má klasická nafta.

Podpora biopaliv má mimochodem v tuzemsku mnohem delší tradici, než se obecně ví: Česká republika byla v Evropě mezi prvními zeměmi vyrábějícími bionaftu a program prosadil někdejší ministr zemědělství Josef Lux.

Povinnost přimíchávat do nafty nejméně dvě procenta metylesterů ale vznikla v ČR na popud EU až od 1. září 2007 – a skončila vloni. Povinnost snižovat i ve spotřebě pohonných hmot podíl CO₂ však nadále trvá.