Server iDNES.cz mu věnuje šedesát růžiček připomínajících momenty jeho neopakovatelné pouti.

Červen 1963. Táta horník, máma pošťačka. Bráchu pohyb moc nebral. Zkrátka žádné velké sportovní vlohy. „Když se ale kluk narodí v Litvínově, musí zkusit hokej,“ vysvětluje Růžička.

Brusle pod stromečkem. O Vánocích 1968 dostal nejkrásnější dárek. Nové kanady. Vzal si je i do postele.

Léto 1973. Víc než puk ho ale fascinovala meruna, do níž kope doma u baráku. „Dával jsem dost gólů, jenže liga se hrála nejblíž v Teplicích a já nemohl dojíždět. Táta rozhodl, že budu dělat jen hokej.“

Prostřílel se do dějin. Vyplatilo se. Z litvínovského odchovance se stal jeden z nejlepších českých útočníků všech dob. V reprezentaci a elitních světových soutěžích nasázel 631 gólů. Jen Jágr, Nedomanský, Nový a Martinec jich dali víc.

Vladimír Růžička (uprostřed) v roce 1984 po návratu československých hokejistů z olympijského Sarajeva.

Rok 1979. První ligovou trefu si připsal v šestnácti, když překonal reprezentanta Králíka. „Vyrazil střelu Honzy Vopata. Já jen plácl do puku, který se vznesl nad lapačku. Deset vteřin na ledě a gól! Na střídačce se všichni smáli, jakou mám kliku,“ líčil Růžička.

Jaro 1983. Ještě mu není dvacet a už je ženatý. Evu poznal v deváté třídě, od té doby spolu chodili. Má za sebou i první mistrovství světa, z něhož si dovezl stříbro.

Poprvé ho láká NHL. Odmítá nabídky Minnesoty a N. Y. Rangers: „Musel bych emigrovat, což jsem nechtěl. Na Česko nedám dopustit.“

Je to rebel. Místo Ameriky se zabydluje v národním týmu, kde se projevuje jeho výstřednost. Na prvním srazu ho trenér Bukač s dlouhými vlasy rovnou poslal k holiči. Růžička na ledě leckdy sóloval, kašlal na obranu. Rozmařile měnil čísla na dresu, část bruslí si nechal přestříkat na modro.

Nešika mimo led. Je vyučený elektromechanik, ale přiznává, že není zručný. „Nářadí mi padá,“ říkal kdysi. „Nebaví mě kutit. Na zahradě přenesu pytle s hlínou, ale jinak mě odtud manželka odhání.“ Přitom jako útočník měl zlaté ruce.

Československý reprezentant Vladimír Růžička překonává na mistrovství světa v Praze 1985 amerického gólmana.

Zlato z roku 1985. Jeho trefa nasměrovala Československo ke zlatu při pražském šampionátu na jaře 1985. Po výprasku 1:5 ve skupině následoval další mač se Sověty v bojích o medaile. V čase 6:10 Růžička z levého křídla drtivě vypálil, aniž by si všiml, že gólman Myškin upadl a nechal prázdnou bránu. Neminul, pomohl ke klíčové výhře 2:1.

Zlatá hokejka 1986. Poprvé slaví významný individuální úspěch. Urostlý centr je nejlepší hokejista v zemi. Za dva roky cenu přebírá znovu. Celkově čtyřikrát vyhrál bodování nejvyšší domácí soutěže, pětkrát v ní byl králem střelců.

Razítko na výjimečnost. Vladimír Růžička v sezoně 1985/86 poprvé vyhrál Zlatou hokejku a také s 38 góly obhájil titul krále ligových střelců.

Pan Limonáda. Na přípitky ho neužije. Kdysi proslul jako fantový král, jehož alkohol vůbec nevábí. Později si občas dal „panáka“ vodky nebo skleničku červeného. „Ale na ničem z toho si vyloženě nepochutnám,“ tvrdil.

Křivý ukazovák. Zranění s trvalými následky mu seknutím způsobil brněnský bek Murín v sezoně 86/87. Prst na pravé ruce se mu po zlomenině už nesrovnal. Růžička tenkrát navzdory faulu skóroval.

Léto 1987. Ani uznávaný plejer neunikl vojně, kam se mu nechtělo. „Trenčín si o mě zažádal. Využil toho, že Ivan Hlinka byl zrovna na dovolené. Když jsem odcházel s věcmi z litvínovské kabiny, měl jsem slzy v očích. Ještě jsem na bednu napsal: Čau kluci, Růža.“

KVÍZ: NHL, Nagano, Slavia, úplatky. Co víte o šedesátníkovi Růžičkovi?

Revoluční přestup. Agent Petr Svoboda s Glenem Satherem, manažerem Edmonton Oilers, přiletěli do Prahy v listopadu 1989. Zatímco se demonstrovalo proti komunistům, oni zkoušeli dojednat Růžičkův přestup. Zprvu se nedařilo, Svoboda nakonec uspěl. Litvínov pustil svou perlu.

Leden 1990. V Edmontonu zprvu trénoval sám. Poslali za ním gólmana, aby měl na koho střílet. Překonal ho každou chvíli. Naznačil ránu, udělal kličku a zasunul do prázdné. Ze střídačky přihlížel krajan Petr Klíma. Růžička se ptá: „Jakýho ledaře jste mi to tam postavili? Vždyť nechytí puk!“ Klíma odpoví: „Ty vole, to je nejlepší gólman minulý sezony Bill Ranford. A ty ho tu cvičíš jak medvěda.“

V Messierově nemilosti. V Oilers se Růžička příliš neprosadil. V sezoně 89/90 tým získal Stanley Cup, ale česká posila v play off nenastoupila ani jednou. Evropského přistěhovalce nepřijal tahoun Messier. A tak Svoboda dohodl Růžičkovi výměnu do Bostonu.

Růžovo hrdinství. Mezi nejpamátnější představení v dějinách Boston Bruins patří Růžičkova pětibodová paráda (1+4) při vítězství nad Pittsburghem 5:4 v play off 1991. Předčil domácí ikony Bourquea či Neelyho a věhlasné hosty s Lemieuxem, Jágrem nebo Francisem.

Růžičkův velký večer v NHL:

Expert na Pittsburgh. Na Penguins měl spadeno. V listopadu 1991 je při remíze 5:5 počastoval hattrickem. V únoru 1992 jim při výhře 6:3 nasázel čtyři „kusy“.

(Ne)oblíbený kolega. Růžička často přetahoval střídání, ostatní centři z týmu kroutili hlavami. „Je cvok. Rád se odlišoval. Hokejku míval ohnutou tak brutálně, že by s ní někdo jiný nepřihrál na dva metry,“ líčil Robert Reichel, spoluhráč z Litvínova i reprezentace.

Pískot v půlce 90. let. Z NHL se přes Zug vrací do Česka. Trochu překvapivě si vybírá Slavii. „Domluvili jsme se, že částka za přestup zůstane zahalena tajemstvím. Jsou v tom i lidské důvody. Závist v Čechách doslova kvete,“ poví Růžička Rudému právu. Při zápasech v Litvínově jej vítá pískot.

Zima 1996. Kapitán Slavie si podmanil extraligu. V sezoně 95/96 boduje ve třiceti po sobě jdoucích utkáních, což je dodnes nepřekonaný rekord soutěže.

Všechna čísla. Na dresu jako malý nosil jedenadvacítku, v litvínovském áčku mu přidělili šestku, v reprezentaci dostal sedmnáctku. A dál? Trenčín a Edmonton 29. Boston a Ottawa 38. Slavia 83 a od roku 1997 číslo 97, s nímž dokončil kariéru v národním týmu i Slavii.

Vladimír Růžička v dobách svého působení v klubu Boston Bruins (1990 -1993).

Chceš do Nagana? Agent Svoboda ho ponouká, že by se jeho autorita hodila do rozjitřené atmosféry v reprezentaci, kterou čeká olympiáda 1998. „Když čumíš na televizi, dělej aspoň sklapovačky. Víš, kolik jich při filmu stihneš?“ verbuje Svoboda. Růžička mu nadává, ale pak začíná makat.

Naganský kapitán. Kouč Hlinka svěřil Růžičkovi kapitánské céčko. Vůdce respektovali hráči z NHL i Evropy. Češi slavili zlato.

Bulí mi kluk. Češi na hrách podlehli ve skupině Rusku 1:2 a devítiletý syn Vláďa doma brečel. Myslel si, že táta s týmem v Naganu končí: „Neznal jsem systém turnaje. Mamka mě asi hodinu uklidňovala, že se nic neděje.“ Jeho otec pak v šatně hlásí: „Už nesmíme prohrát, kluk pak doma bulí.“

Šedesátník Růžička: Troufl bych si i na reprezentaci, na věku nezáleží

Legenda o proslovu. „Pánové, takhle to dál nejde. Nesmíme z nich bejt posr… V klidu si to dáme, vzadu nejančíme, najedeme si, aby bylo komu přihrát.“ Tak nějak promluvil kapitán po mizerné první třetině ve čtvrtfinále proti USA. Z několika upřímných vět časem vznikla legenda o burcující řeči, která mužstvo probudila.

Nevyužitý střelec. Kouč Hlinka jej vybral jako pátého muže pro penaltový rozstřel v semifinále s Kanadou. Díky Reichelově přesné ráně a Haškovým zákrokům ale jeho nájezd nebyl potřeba.

Pyšný synek. Po návratu do Prahy se malý Vláďa pověsil tátovi na krk a vzal mu medaili. „Jel jsem s týmem autobusem z letiště. Stál jsem na pódiu na Staromáku. Taťky jsem se držel jako klíště,“ líčil.

Hokejová reprezentace pod taktovkou trenéra Ivana Hlinky senzačně vyhrála Turnaj století na naganské olympiádě a celá republika byla na nohou. Po příletu z Japonska přijal zlaté hrdiny na zahradě své vily prezident Václav Havel, předal jim pamětní medaile a promluvil také s kapitánem Vladimírem Růžičkou.

Březen 2000. Symbolicky proti Litvínovu odehraje v Edenu poslední utkání v profi kariéře. Slavia vítězí 4:1, ale sezona jí končí po základní části.

Nový život. Ve Slavii má nové úkoly. Hned po kariéře se stává sportovním manažerem i trenérem. Ještě před Vánocemi vedení klubu nejprve sesazuje a poté odvolává jeho kolegu Šindela. Růžičkova vláda na střídačce začala. A jeho vliv v Edenu dál sílil.

Únor 2002. Čtyři roky po zlatu z Nagana je Růžička zpět na olympiádě. Do Salt Lake City letí jako asistent trenéra Augusty. „Od Pepika a ostatních se můžu hodně naučit,“ říká trenérský zelenáč ze Slavie.

Duben 2003. Slavii dovedl k prvnímu titulu v poválečné historii. „Měl koule. Nebál se poslat na led kluky z juniorky. Uměl nás vybláznit i uklidnit,“ vzpomínal nedávno bývalý útočník Radek Duda. „Je škoda, že se pak víc nevzdělával a necestoval po světě. Hokej se vyvíjí. Růža se často obklopoval špatnými lidmi a kámoši, kteří přikyvovali. Nastoupil na cestu do záhuby.“

Expert Růžička: Jalonenova vyjádření mě občas zarážejí. Hokej vidím jinak

Rapl na střídačce. Zatím ale Růžičkovo trenérské renomé roste. Zaujme, jak emotivně prožívá zápasy. „Když vlezu na střídačku, rapne mě to. Na ledě není slyšet, takže se řve, aby to kluci slyšeli,“ líčí.

Srpen 2004. Za tragických okolností se poprvé stává hlavním koučem reprezentace. Po autonehodě zemřel Ivan Hlinka. Pod Růžičkovým vedením doputuje český národní tým na Světovém poháru 2004 do semifinále.

Zlato pro Hlinku. Po triumfu na mistrovství světa 2005 pronesl: „Mám radost i kvůli Ivanu Hlinkovi. Jestli se shora kouká, má z hráčů určitě obrovskou radost. Kdyby to šlo, tak mu medaili pošlu do nebe.“

Sázka na Vokouna. Na šampionát do Vídně chtěl jako jedničku Tomáše Vokouna, který měl za sebou bídnou sezonu a omlouval se. Růžička ho ukecal. Pomohl mu najít sebedůvěru a po finále s Kanadou, v níž Vokoun uhájil nulu, prohlásil: „Ať mi někdo ukáže lepšího českého gólmana!“

Vladimír Růžička na střídačce českého týmu.

Listopad 2005. Už trénuje zase jen Slavii a po ligovém ledě se zase prohání Vladimír Růžička. Junior. Jako táta debutuje v nejvyšší soutěži v šestnácti. „Slyšel jsem, že mu nadržuju. Ale ať si lidi říkají, co chtějí. Snažím se být férový ke všem,“ odmítá otec. „Vláďovi může být nepříjemné, že ho tepu a tepu.“

Když netrénuje. Sbírá hodinky, nosí je na pravé ruce, koupe se s nimi i spí. Když si chce odpočinout, přispívá ke zhoršení ovzduší na okraji Prahy, protože se tuze rád jen tak vozí v autě. „Uklidňuje mě to. Projíždím se pomalu, nepotřebuju závodit,“ řekl.

Ještě jeden triumf. Na jaře 2008 dovede Slavii k druhému titulu. V klubu je i generálním manažerem, vliv má také na chod juniorky.

Slavia vyměnila starý Eden za moderní Sazka Arenu, nynější O2 arenu. A v největší české hale slavila v ročníku 2007/08 svůj druhý český titul.

Listopad 2008. „Kdo jim chytá?“ táže se při duelu proti Litvínovu trenérského kolegy Kalouse, který hned zareaguje: „Nějakej Francouz.“ Růžička vypění: „Je mi jedno, odkud je. Já chci vědět, jak se jmenuje!“ Koučova vznětlivost je proslulá, ale tehdy zbytečná. V bráně stál Pavel Francouz.

Duben 2009. Růžička vylepšuje domácí rekordy už jako kouč. Popáté dovedl tým do finále, což se dosud nikomu nepovedlo. Vary ale porážejí Slavii v sedmém duelu a Růžička se už víckrát do série o titul nepodívá.

OBRAZEM: Pro jedny bůh, pro druhé satan. Životní příběh Vladimíra Růžičky

Jdeme do lesa! Mezitím se vrátil k reprezentaci, která je s ním při šampionátu 2010 na pokraji ostudy. Chybující Češi musí zbytek zápasů na turnaji bezpodmínečně vyhrát a Růžička místo tréninku nařizuje povinnou procházku. „A vyšlo to. Vyhrálo se. Asi kluky zase pošlu někam do lesíčka,“ plánuje kouč.

Jak na legendu. Jako kouč uměl zacházet s Jaromírem Jágrem. Nechával mu klid. Rozuměl mu. Poznal ho jako hráče. Sám moc dobře věděl, co potřebuje hvězda týmu, aby mohla zářit.

Květen 2010. Zaplněný Staromák zase skanduje: „Vláááďa Růžička!“ Odepisovaný tým dovede ke světovému zlatu a s reprezentací se loučí. „V příštích sedmi letech národní tým trénovat nebudu,“ říká Růžička. Tak dlouho ho ke Slavii váže nová smlouva.

Jaro 2013. Slaví padesátku a tvrdí: „Ještě sice nejsem dědek, už si tak ale trochu připadám. Přece najednou nezačnu bláznit, dělat ze sebe dvacetiletého junáka a shánět milenky.“

Návrat k reprezentaci. Alois Hadamczik neunese kritiku po olympijských hrách 2014 v Soči. Rezignuje a výkonný výbor zve k reprezentaci opět Růžičku.

Sbohem, Slavie. V dubnu 2014 po dlouhých 14 letech opustil Růžička střídačku Slavie, z níž několikrát souběžně velel i reprezentaci. Rozkmotřil se s majoritními akcionáři pražského klubu. Zůstává u mládeže Slavie, kterou ale následující ročník potkal sešup do první ligy, kde paběrkuje doteď.

Půl mega od Palaščáka. V dubnu 2015, tři týdny před mistrovstvím v Praze, se na veřejnosti objevuje nahrávka, podle níž Růžička od otce jednoho hráče přijal 500 tisíc korun, které nevyúčtoval. Jeho pověst velmi utrpěla.

Jaromír Jágr, Ondřej Weismann a Vladimír Růžička při focení českého týmu.

Květen 2015. Růžička vede krajany na domácím šampionátu, který se chlubí nejvyšší návštěvností v historii. Čechům jen těsně uniká medaile. Růžička se po turnaji upsal na nevídaných deset let extraligovému Chomutovu a i pod vlivem korupčního škraloupu opouští reprezentaci.

Má jediná. O své první manželce říkal: „Evu bych nevyměnil za žádnou jinou. Pro mě je důležité mít doma klídek a zázemí. Přijdu večer, dáme si čaj...“ V únoru 2016 Eva Růžičková zemřela po těžké nemoci.

Nová paní. K soudu, který řešil jeho čin ve Slavii, přišel vdovec s novou přítelkyní Marií Pavlovskou. Poznali se už před smrtí paní Evy, což narušilo Růžičkovy vztahy s dětmi, s nimiž se dlouho nedokázal usmířit. Mezitím mu soud nařídil zaplatit pokutu 400 tisíc za zpronevěru.

Nové štěstí. Druhou svatbu si odbyl na zámku Červený Hrádek, v říjnu 2017 se páru narodila dcera Lejla. Růžička si rodinné soužití pochvaluje.

Trochu v ústraní. V Chomutově má po neklidném období víc času pouze na hokej. S Piráty se jednou dostane do semifinále extraligy.

Růžička končí u litvínovského dorostu. Hráče svazovala jeho autorita

Smělé plány se bortí. Prosakuje, že chomutovský klub dluží na výplatách. Vleklé trable končí chomutovským sestupem na jaře 2019, po němž Růžička odchází.

Říjen 2019. Úspěšný kouč nezůstává dlouho bez zaměstnání. Angažuje jej Hradec, kde postupně převezme vládu nad týmem.

Nejsme na tom tak zle! Růžička zaznamenává poslední slušný trenérský zářez. S Mountfieldem pronikne do finále mezinárodní Ligy mistrů a pronáší oblíbené věty: „Vadí mi, že naše hokejisty strašně podceňujeme. Nezaostáváme zase tolik za Švédskem nebo Finskem.“

Nenaplněné ambice. O rok později dostane v Hradci padáka, protože neprojde do extraligového semifinále.

Hokejová extraliga, 29. kolo, Litvínov - Olomouc. Kouč Litvínova Vladimír Růžička vlevo pod drobnohledem fanoušků

Léto 2021. Velkou nepříjemnost prožíval i mimo led. Trápí ho zdraví. Nemůže jíst, vytrvale mu je na zvracení. Až lékaři zjistili, že mu žaludek a střeva tlačí na žebra. Pětihodinová operace mu uleví: „Super, že mě nemuseli rozkuchat, ale udělali do mě jen dírky. Je neskutečné, co dnes doktoři dokážou.“

Říjen 2022. Po nepříliš dlouhé anabázi doma v Litvínově se jeho počet odtrénovaných mačů v extralize zastavil na rekordní cifře 1 048. Do práce má oslavenec chuť i po šedesátce.