Rusové odvlekli na 19 tisíc ukrajinských dětí. Zpět domů se zatím povedlo vrátit jen stovky
Přes 19 tisíc ukrajinských dětí trpí násilnou deportací do Ruska. Při setkání odborníků a politiků v Senátu na téma dětských obětí válek to řekla Marina Lypovetska z ukrajinské organizace Magnolia. Podle ní Rusové vrátili ukrajinským rodinám jen 369 dětí a o ostatních odmítají poskytnout jakékoliv informace.
„Od začátku ruské invaze čelí Ukrajina nejhorší formě válečných zločinů páchaných na dětech,“ řekla účastníkům kulatého stolu pořádaného senátním Výborem pro záležitosti EU Marina Lypovetska, vedoucí služby pátrání po pohřešovaných dětech ukrajinské nevládní organizace Magnolia. Podle ní spáchalo Rusko přes 2600 zaznamenaných válečných zločinů proti ukrajinským dětem.
„Děti, které se nacházejí v okupovaných zónách nebo v zónách aktivních vojenských střetů, jsou vystaveny největšímu riziku, že budou odděleny od svých rodin a později ‚adoptovány‘ ruskými rodinami,“ vysvětlila Lypovetska. Tajné adopce pomáhají ruským úřadům měnit dětem jména, příjmení i občanství. To pak značně snižuje možnost, že se je původním rodinám podaří ještě někdy dohledat.
Místo pobytu neznámé
„Magnolia od začátku války obdržela přes tři tisíce žádostí o pátrání po pohřešovaných dětech. Většina se týká dětí, které zmizely z okupovaných území nebo z válečných zón jako je Doněcká, Luhanská nebo Charkovská oblast, ale případy jsou i z Kyjevské oblasti,“ popisuje Marina Lypovetska. Pátrání po dětech komplikuje i fakt, že o mnoha deportovaných dětech se organizace dozvěděla až měsíce po jejich zmizení.
„Až když byly některé z oblastí osvobozeny, jsme se dozvídali o osudech dětí. Ze svědectví přeživších vyplynulo, že Rusové děti oddělili od rodičů a příbuzných. Bohužel víme i o případech, kdy byli rodiče dětí zabiti a děti odvezli ruští vojáci,“ říká Lypovetska. Ruská státní propaganda se deportacemi dětí ani netají, prezentuje je ale zcela v rozporu s realitou.
Podle ukrajinského portálu „Děti války“ zatím na Ukrajině zemřelo 484 dětí, 992 jich bylo zraněno. 19 505 pak bylo deportováno do Ruska. Situaci řešili politici a zástupci neziskových organizací na zasedání v Senátu ČR. Foto: se souhlasem Senát ČR
Rusové podle Lypovetské na svých kanálech otevřeně sdílí příběhy ukrajinských dětí, které odvezli do Ruska nebo Doněcké lidové republiky, prezentují je ale jako „záchranu“ nebohých ukrajinských sirotků. Zatajují přitom skutečnost, že Rusové jejich rodiče buď sami zabili a nebo tyto děti sirotky ani ve skutečnosti nejsou.
Existují čtyři kategorie dětí ohrožených ruskou deportací: sirotci, děti jejichž rodiče byli zbaveni péče, ale stále mají příbuzné, děti odloučené od rodin a čtvrtou skupinou jsou děti s rodiči. „Podle ukrajinského státního portálu Děti války bylo nahlášeno 19 505 dětských deportací, vrátit se podařilo zatím jen 371 z těchto dětí. Je totiž velmi obtížné zjistit, kde se děti nacházejí,“ upozorňuje Lypovetska. Rusové tají, kam děti umístili.
Podle europoslankyně Michaely Šojdrové, která se o osud deportovaných dětí zajímala při návštěvě Ukrajiny, je na děti v Rusku činěn psychologický nátlak. Alespoň to vyplývá ze svědectví těch, kterým se povedlo vrátit.
„Rusové těm dětem vymývali mozky. Říkali jim, že rodiče už je nečekají, že Ukrajina už nebude existovat, že se musí začlenit do ruské společnosti,“ popisuje Šojdrová. Podle ní zpočátku války posílali někteří rodiče své děti do Ruska i dobrovolně: „Po invazi začali Rusové organizovat takzvané letní tábory, kde i rodičům z Ukrajiny vysvětlovali, že tam děti pojedou na zotavenou. Prozíravější rodiče děti nepustili, ale někteří tomu uvěřili. Stovky dětí, které do těch táborů šly, se pak už třeba nevrátily.“
„Demonstrativně adoptovat“
Nejvyšší ukrajinská prokuratura zatím obdržela 47 doložených případů válečných zločinů, které se týkají zadržených, deportovaných nebo mučených ukrajinských dětí. Mezinárodní trestní soud vydal kvůli deportacím zatykač na ruského prezidenta Putina a ruskou komisařku pro práva dětí Marii Lvovovou Bělovovou. Ostatně i ona sama „demonstrativně adoptovala“ dvě ukrajinské děti. Jedním z nich má být kamarád dvou zachráněných chlapců z Mariupolu, se kterými měla česká europoslakyně možnost osobně hovořit.
„Jejich kamarád Filip je jedním ze dvou dětí, které si zmocněnkyně Lvovová Bělovová adoptovala. Ptala jsem se jich, co o tom vědí. Píšou mu třeba k svátku a k narozeninám, ale nedostávají od něj žádné přesnější informace. Jsou však přesvědčeni, že tam nešel dobrovolně,“ popsala Šojdrová.
Sama se v loňském roce zasadila o to, aby Evropský parlament vydal iniciativu, kde nucené deportace ukrajinských dětí do Ruska odsoudil. Šojdrová se dlouhodobě věnuje problematice dětí prchajících z válečných zón. Podle ní se evropské státy dokázaly o děti prchající z Ukrajiny postarat mnohem lépe než o ty, které před válečnými konflikty utíkají například ze Sýrie nebo z afrických zemí.
Zapomenuté řecké tábory
Šojdrová to ilustruje na příkladu české pomoci dětem uprchlíků pobývajícím už roky v azylových zařízeních v Řecku. Zatímco česká občanská společnost se podle europoslankyně velmi aktivně zapojuje do pomoci dětem postiženým válkou a prostřednictvím soukromých darů a dobrovolníků podporuje nedoprovázené děti z uprchlických táborů, český stát výrazně zaostává.
„Češi se zatím do solidární pomoci Řecku nezapojili. Věřím ale, že pozitivní zkušenost s institutem dočasné ochrany a pomocí nedoprovázeným ukrajinským dětem přispěje ke změně tohoto postoje. Na území Evropy se nacházejí děti bez dokladů a státní příslušnosti, jak z Ukrajiny, tak z Blízkého východu, a Evropská unie disponuje zkušenostmi a legálními nástroji, jak jim pomoci,“ domnívá se Šojdrová.
Podle řeckého ministerstva pro migraci a azylovou politiku se v Řecku v současné chvíli nachází 2516 dětí bez doprovodu, z toho sedm procent je mladších 14 let. Podle Agentury OSN pro uprchlíky se situace dětí bez doprovodu zlepšila v posledních třech letech alespoň v tom, že většina má střechu nad hlavou v oficiálních azylových centrech nebo útulcích. Předtím totiž stovky dětí žily bez zajištění na ulici.
Nejvíc dětí bez doprovodu přichází do Evropy podle statistik UNHCR ze Sýrie, z Afghánistánu, Iráku a z afrických zemí. O ochranu žádají převážně v Řecku, dále pak v Itálii, Španělsku, Bulharsku nebo na Maltě, tedy zpravidla v destinacích, kam připlují. Nejvíc dětských uprchlíků přijalo v posledních letech v rámci EU Německo, následované Francií, Řeckem a Španělskem.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
6 komentářů
Ten problém je daleko rozsáhlejší. Podle údajů ukrajinských sociologických průzkumů z roku 2012 považovalo ukrajinštinu za svůj mateřský jazyk 55 % občanů Ukrajiny. Ruštinu jako mateřský jazyk označilo do 40 %. To znamená, že asi 25 milionů obyvatel Ukrajiny se hlásilo k ukrajinštině a 18 a čtvrt milionu k ruštině. Žili spolu na chudé a zkorumpované Ukrajině ovládané ukrajinskými oligarchy obou jazyků a jejich klany a bojůvkami. To společné soužití bědných ale v roce 2014 definitivně skončilo. Pandořinu skříňku otevřeně bojovné nacionální nesnášenlivosti a nenávisti na Ukrajině začala v první fázi otevírat podpora a evropská tolerance extrémních nacionalistů. Rusky mluvící občané, oněch 40 % obyvatelstva, byli krok za krokem připravováni o možnost jednat na úřadech v mateřském jazyce. Jejich děti a studenti přicházeli o možnost vzdělávání v rodném jazyce. Preference ukrajinštiny a pokuty za používání jiného než ukrajinského jazyka se prosadily i do zákona upravujícího jednání v obchodním styku. A Evropská unie to tolerovala a k násilnému jednání extrémních nacionalistů na Ukrajině mlčela. A co horšího. Evropská unie s Spojené státy tolerovaly popřevratovému nacionálnímu režimu dokonce i novu explozi oslav „banderovců“ a dalších „ukrajinských hrdinů“, kteří za 2. světové války spolu wehrmachtem a jednotkami SS vyhlazovali ve jménu zřízení samostatné Ukrajiny Židy, Poláky, Rusy, ale i volyňské Čechy. Evropská unie a její členské státy mlčely i k tomu, že ukrajinští nacionalisté a jejich režim začali násilím, terorem i pomocí zákonů omezovat svobodu politické soutěže stran, svobodu slova a názoru. Dělení Ukrajiny započalo bezprostředně po násilném kyjevském převratu. Od Ukrajiny se oddělil s využitím pomoci Ruska rusky mluvící Krym. Na většinově rusky mluvícím východě Ukrajiny, v Donbasu, se ukrajinský režim pokusil separatistické tendence potlačit ozbrojenou silou. V druhém největším ukrajinském městě Oděse se to ukrajinským extrémním nacionalistům podařilo. Zaplatilo za to ovšem v první fázi životem na 50 pokojně demonstrujících Oděsanů, které nacionalisté honili jako zvěř, upálili a ubili. Na východoukrajinském Donbasu tehdy vypukla občanská válka, kdy rusky mluvící separatisty podpořila imperiálními ambicemi postižená Ruská federace a ukrajinské nacionalisty pokoušející se dobýt Donbas ozbrojenou silou postupně stále více začaly podporovat Spojené státy, NATO a Evropská unie. Je dnes vůbec možné, aby obyvatelé západu a východu Ukrajiny žili pokojně a rovnoprávně v jednom státě? Ukrajinský nacionálně orientovaný režim udělal vše pro to, aby to možné nebylo. Boj režimu proti ruskojazyčnému vzdělávání a kultuře s válkou eskaluje. A je tu i nesmiřitelný konflikt o historickou minulost a přítomnost. Rusky mluvící občané Ukrajiny povětšinou ctí oběti svých předků, kteří v řadách Rudé armády a v partyzánském hnutí porazili německý nacismus. Ukrajinští nacionalisté, kteří určují a ovlivňují politiku a média i kulturu Ukrajiny, zase oslavují a ctí genocidní banderovce a další ukrajinské nacionalisty, kteří po boku nacistů vyhlazovali Židy, Rusy a Poláky. Čím více násilného ukrajinského nacionalismu a jeho asimilačních opatření, tím menší je dneska pravděpodobnost rovnoprávného, demokratického pokojného soužití rusky a ukrajinsky mluvících obyvatel Ukrajiny.
Máte pravdu, skvěle jste to napsal. Ale zapomněl jste na to, že české školy na Ukrajině byly zavřeny, nesmí být českou menšinou provozována česká kultura, nesmí číst české knihy a td. To je dík Ukrajiny za pomoc.
Ve válkách se dějí činy ,které jsou v rozporu s právy dětí,tak jak je požaduje Charta OSN. Pokud, útočící armáda obsadí území s obyvatelstvem, kde jsou děti, je povinna tato armáda zajistit těmto dětem bezpečnost.Jako nejrychlejší a bezpečný je jejich odsun mimo válečnou zónu. Nepochybuji ,že dětem takto odsunutým je poskytnuto bezpečí a ochrana a vzdělávání. To vlastní vyjednávání o návratu dětí je záležitost složitá a trvá dlouho a především musí být uzavřena mírová jednání válečného konfliktu do kterého patří i jednání a návrat dětí k rodičúm.Vydávání vzajemných zatýkacích rozkazů na ruskou ochránkyní dětí a předsedu mezinárodního soudu v Haagu je vysoce zpolitizovaná a kontraproduktivní záležitost a vyplývá z nich fanatická nesmiřitelnost ,kterou přináší válka.
Tu fantasmagorii o chartě OSN máš odkud? Realitou je, že rusácký agresor mohl děti předat například červenému kříži a dopravit je na neokupovanou Ukrajinu. To co páchají rusáci je stejné jako nacistické vraždění dospělých a umísťování vhodných (blond) dětí do vybraných rodin. Je to genocida.
Zdá se, že patříte k ruským patriotům. Pravda je úplně někde jinde. Rusové fungují v bývalých republikách Sovětského svazu všude stejně- v pobaltských republikách jsou silné ruské menšiny, které se sem nastěhovaly za do SSSR a jsou to většinou rodiny bývalých vojenských důstojníků, kteří sem byli posláni státem za odměnu na důchod a navíc od tohoto ruského státu dostali nějaké zadání co a jak mají dělat a jaké zprávy mají posílat do Kremlu. A stejným způsobem fungují po celém bývalém Sovětském svazu.
Na té Ukrajině je to dáno spíš tím, že neexistovala (nikdy v historii) nějaká pevná hranice mezi Ukrajinou a Ruskem. Spíš to bylo jakési prolínání. A Krym byl až do „darování“ Chruščovem součástí Ruska, takže tam byli Rusové a Tataři a prakticky žádní Ukrajinci.