Od spuštění plánu Barbarossa uplynuly téměř dva měsíce. Tanky generála Guderiana drtí ukrajinskou černozem, likvidují jedno uskupení Rudé armády za druhým a holiny německých vojáků dupou v neúprosném rytmu na východ: krev a půda, krev a půda, krev a půda...
Uzavírá se obklíčení Kyjeva, v kotli u Umaně jsou zničeny hned dvě sovětské armády a v polovině srpna wehrmacht stojí na březích třetího největšího evropského veletoku. Stalin tváří tvář naprosté katastrofě volí strategii spálené země a rozhoduje o odpálení vodního díla DněproGES.
Přehrada nesoucí Leninovo jméno přitom patřila k symbolům industrializace a elektrifikace komunistické říše. S výkonem 560 megawattů to byla největší elektrárna v Sovětském svazu i Evropě a třetí nejvýkonnější na světě. Ideologie při její stavbě šla stranou, a tak na ni dohlíželi špičkoví američtí inženýři.
„Odpálili jsme Dněperskou přehradu, aby tento plod první sovětské pětiletky nepadl do rukou Hitlerových banditů. Byla přijata všechna opatření, aby Němci nemohli využít přehradu a její techniku,“ vysvětloval řízenou demolici přehrady mluvčí komunistického režimu Solomon Lozovskij.
Zahraniční tisk tehdy psal o „gigantické oběti“ srovnatelné se zapálením Moskvy během Napoleonova vpádu v roce 1812. „Zničení přehrady je demonstrací nepředstavitelné vůle. Vím, co pro bolševiky znamenala. Byl to nejpopulárnější projekt ze všech ohromných plánů první pětiletky,“ napsal americký reportér Hubert Knickerbocker.
Odpálení přehrady uvolní ruské jednotky za Dněprem, míní analytik |
Destrukcí elektrárny byl pověřen 157. pluk sovětské tajné policie NKVD, který byl určen k ochraně důležitých průmyslových podniků. Výbušniny na místo dopravilo letectvo a k demolici se přistoupilo v nejvyšší možný čas, když už k hrázi přijížděly první německé tanky. Evakuace obyvatelstva ani přechod Rudé armády na druhý břeh Dněpru v tu chvíli zdaleka nebyly u konce.
Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvVýbuchy kompletně zničily čtyři turbíny a v hrázi vyrvaly 165 metrů širokou průrvu, kterou se okamžitě začaly valit masy vody. Důsledky byly strašlivé. V zaplavených vesnicích zahynuly tisíce civilistů, odhady se pohybují mezi 20 000 a 100 000 obětí. Voda pohřbila i stovky rudoarmějců, kteří ustupovali před Němci a v době exploze se přemisťovali na levý břeh řeky.
Zaplavení Ukrajinci cítí k Rusům nenávist. Sabotáž z Kyjeva, odmítá Kreml vinu |
Historici soudí, že zatímco vyřazení turbín z provozu bylo pochopitelným krokem, odpálení hráze Rudé armádě spíš uškodilo. „Byla to hloupost. Kvůli výbuchu zahynuli sovětští vojáci, kteří v tu chvíli přecházeli přes přehradu. Navíc bylo zaplaveno Záporoží, kde tehdy byla sovětská vojska. Velká část sovětských vojsk po proudu byla zaplavena nebo byla odříznuta vodou a musela se vzdát,“ uvedl pro Radio Svobodná Evropa historik Boris Sokolov.
Jak uvádí Wikipedie, do léta 1942 se německým stavebním jednotkám podařilo hráz opravit a částečně zprovoznit výrobu elektrické energie. Když se německá válečná štěstěna vyčerpala a Rudá armáda hnala wehrmacht zpátky na západ, pokusili se Němci přehradu vyhodit do povětří také. V elektrárně i v dutinách přehrady uložili přes 300 tun vojenských výbušnin, sovětským ženistům a výsadkářům se však podařilo část vedení přerušit. Po válce jim byl na hrázi postaven pomník.
