Z nedalekého lomu Čeřinka právě přijíždí žlutý obr. Čtyřicetitunový damper naložený rubaninou, tedy horninou získanou při odstřelu, zastaví u násypky. Po chvíli sklápí korbu a kameny se za velkého hřmění řítí do propasti. Čelisťový drtič žvýká obří kusy horniny na menší kousky.
„Po dopravnících jde rubanina dál. Pod námi je kuželový drtič, odkud putuje na třídírnu. Tam se kámen roztřídí na jednotlivé frakce, které se pak expedují podle svého účelu,“ ukazuje vedoucí provozu Lukáš Potyš novinářské návštěvě.
Konec za tři roky. Provoz uhelných elektráren se přestane vyplácet v roce 2026 |
O drtírně Potyš mluví jako o srdci lomu. Čeřinka je jen pár stovek metrů odsud. V třetím „patře“ lomu jsou už sice připravené patnácti až osmnáctimetrové díry, do kterých se nasype trhavina. Z dálky nejsou vidět, lze je poznat jen díky hromádkám vrtné moučky, která vznikla při vrtání děr. Avšak samotný odstřel proběhne až za pár dní. Poslední dobou se tu odstřeluje méně, než je zvykem.
Legendy a těžba
Čeřinka je součástí celého komplexu lomů v okolí obce Mořina. V lomu Tetín za Berounkou se rovněž těží, naopak v Holém vrchu je už těžba ukončená a lom slouží k ukládání výkopové hlíny.
Hned za kopcem se skrývá strašidelný lom Mexiko. V 50. letech sem byli na nucené práce posíláni političtí vězni. V chodbách zatopených lomů Velká a Malá Amerika se zas podle trampských vyprávění ukrývá duch německého vojáka Hanse Hagena.
Velká, Malá Amerika a Mexiko |
Na každém kroku tu zkrátka číhá legenda, naproti tomu každodenní život lomu Čeřinka je mnohem prozaičtější. Těží se tu vysokoprocentní vápenec, který slouží k odsíření uhelných elektráren. Společnost ČEZ, která Lomy Mořina z poloviny vlastní, díky tomu od 90. let snížila emise popílku a oxidu siřičitého ve svých uhelných provozech o více než 90 procent. Na kolejích před drtírnou už stojí připravené vagony s nadrceným vápencem. Odtud poputují třeba do Tušimic.
Aktuálně ale jedou uhelné elektrárny v tuzemsku na snížený výkon. „V současnosti je využití uhelných elektráren nižší než v předchozích měsících. Důvodem je relativně vysoká cena emisní povolenky vůči cenám elektřiny,“ uvádí tiskový mluvčí ČEZ Roman Gazdík.
Emisní povolenka nyní stojí zhruba 79 eur na tunu emisí. Uhelná elektrárna zpravidla vypustí právě tunu oxidu uhličitého na výrobu jedné megawatthodiny. Elektřina se nyní obchoduje za zhruba 78 eur za MWh, takže uhelné elektrárně by při zaplacení povolenky prakticky nezbylo nic na pokrytí nákladů na materiál, zaměstnance a podobně.
Jsme mistři ve zbytečnostech jako zestátnění ČEZ, říká jeho exšéf Míl |
Kvůli velké výrobě elektřiny ze slunce dokonce v některých okamžicích klesá cena elektřiny na evropských trzích do záporných hodnot. Uhelným elektrárnám se tak nevyplatí jet na plný výkon. Například za slunečného rána dne 30. května jely na výkon 556 megawatt, zatímco o měsíc dříve tou samou dobou to bylo 1 100 megawatt. To se podepisuje i na těžbě v lomu. Hornina se tu odstřeluje jednou za měsíc, zatímco za standardních okolností by se tak dělo jednou týdně.
„Dodávky jsou úměrné výrobě elektrické energie v uhelných elektrárnách. Pokud elektrárna nevyrábí, nemůže odebírat ani uhlí, ani sorbent (materiál sloužící k zachycení a absorpci kapalin nebo plynů, pozn. red.),“ říká jednatel společnosti Lomy Mořina Radim Lex.
Děsivá historie lomu MexikoNovinářská návštěva společně s vedoucím provozu a správcem sestoupila až na samotné dno lomu. Je tu mnohem chladněji než u drtičky, paprsky slunce končí v polovině příkrých stěn. Teď to tu obývají raci, před 70 lety tu v nelidských podmínkách pracovali političtí vězni, převážně duchovní. „Vápenec museli ručně rozbíjet palicemi, ručně ho nakládali do důlních vozů. V případě, že nesplnili přísnou denní normu, byli zavíráni do takzvané korekce,“ popisuje Potyš a ukazuje na otvor ve stěně lomu za sebou. „Je to místnost vytesaná do skály, kde byla jen kamenná podlaha. Dozorci byli krutí a sadističtí. Například František Pytlík, který vězně trápil, mučil, poléval je zejména v zimě vodou a netopil,“ popisuje Potyš.  |
Popílek na 30 let
Za rok 2022 se tu vytěžilo zhruba 775 tisíc tun horniny. Vápenec na odsíření z toho představoval více než 240 tisíc tun. Téměř 270 tisíc tun horniny putovalo na stavební účely, zbytek tvoří takzvané výklizy používané na rekultivaci lomu.
„Jestli jste jeli po D5, tak tam teď zrovna dodáváme stavební kamenivo na rekonstrukci úseku mezi Loděnicemi a Rudnou,“ říká Potyš. Kvůli sníženému odběru vápence pro účely uhelných elektráren letos očekává nižší těžbu.
V dlouhodobém horizontu se ale lom Čeřinka nemusí bát, že by kvůli odstavování uhelných elektráren přišel o odbytiště. Vápenec má široké využití v potravinářském a chemickém průmyslu, například v cukrovarech se používá na rafinaci surového cukru. „Nové lomy se neotevírají a tady máme zásoby dostatečné. Při současné těžbě bude lom v provozu dalších 50 či 60 let,“ odhaduje Potyš.
Potenciální problém spočívá jinde. Při odsiřování uhelných elektráren vznikají vedlejší produkty, které se dále používají a po ukončení provozu uhelek by na trhu mohly chybět. Společnost ČEZ se už ale na tuto situaci připravuje.
„V souvislosti s plánovaným ukončováním provozu uhelných elektráren se samozřejmě zabýváme také tím, jak prodloužit možnost prodeje vedlejších energetických produktů, které jsou významnou surovinou zejména pro stavebnictví. Co se týká konkrétně energosádrovce, z něhož se vyrábějí sádrokartonové desky, zvažujeme například vytvoření takzvaných utěsněných a zakrytých deponií, kde bychom mohli naskladnit zhruba tři až čtyři miliony tun materiálu. Další teoretickou možností by bylo odtěžení současných deponií, kam se energosádrovec, který neprodáme, nyní ukládá,“ vysvětluje za společnost ČEZ Alice Horáková.
„Další vedlejší energetické produkty – popílek a struska – lze rovněž zajistit z našich bývalých složišť a odkališť, kam se dřív ukládaly. Uložený materiál by se vysušil a upravil, následně by se separoval na požadovanou velikost. Odhadem máme zásoby na 20 až 30 let,“ míní Horáková.
