Libuše Šafránková se narodila se 7. června 1953 v Brně a dětství i školní léta prožila ve Šlapanicích. Už jako malá holčička s květinovým věncem měla typické jemné rysy obličeje a vynikala půvabem. Místo školky byla navíc často u babičky, která ji naučila všechny árie z oper a vzbudila v ní lásku k divadlu. Jako školou povinné dítko tak objížděla recitační soutěže a s přehledem je vyhrávala. „Šlo jí to samo, přečetla si to, velmi rychle si to zapamatovala a srdcem to dala dál,“ vzpomíná sestra Miroslava (64).

Už jako konzervatoristka ale dostávala velké role. „Byla svérázně krásná, až dětsky a měla obrovskou energii, až rtuťovitost,“ popsal ji divadelní režisér Zdeněk Kaloč (82), který si ji vybral do Romea a Julie. „Přišla a já byl udivený, jak je toto možné?! Jako kdyby ji poslal Shakespeare. Byla hrozně pěkná a plná energie,“ rozplýval se.

V Činoheráku se hned stala objektem zájmu tamních donchuánů, a že jich tam bylo: Pavel Landovský (†78), Jiří Hrzán  (†41), Jiří Kodet (†67).... „Ona byla neuvěřitelná kombinace: Hezká, milá a navíc strašně chytrá. Ovšem nepřístupná. Typ, že mě ani nenapadlo, že bych si snad mohl něco dovolit,“ vzpomínal kdysi Lanďák, který jí dokonce sehnal malý byt. „A co myslíte, že se stalo? Abrhám, zmetek jeden, se k ní hned nastěhoval!“ lamentoval Landovský (†78) zvesela.

Pro režiséra Václava Vorlíčka (†88) byla jako zjevení. Působila jako oživlá panenka a takové měla i rozměry – kolem pasu měla neuvěřitelných 53 cm! Zato nožku úplně jako Popelka neměla, běžně totiž nosila velikost 39. Kostyméři ale vyrobili ještě další pár velikosti 37, aby to působilo, že má malou nožku. Tyhle střevíčky si ale jen zkoušela.

Jako panenka se ale nechovala, naopak podle pamětníků byla energická holka, která sama jezdila na koni, střílela z kuše a natáčela v hlubokém sněhu. Třikrát týdně navíc z Německa dojížděla na představení do Prahy. A její pověst ji předcházela – po legendárních Třech oříšcích pro Popelku se stala oblíbenou herečkou pro postavy princezen.

Ze svých půvabů vůbec nic neztratila ani po narození jediného syna Josefa (46). V té době se jí ale vůbec nechtělo z mateřské vracet do divadla. Pak u Abrhámů doma však zaklepal režisér Jiří Menzel (†82) a nabídl jí divadelní roli. Sice měla plnou hlavu miminka, ale manžel Josef Abrhám (†82) jí řekl, že to vzít musí.

„Byla tak neuvěřitelně autentická, byla to nadšená holka a byla tak pravdivá. To nebyla herečka ale přírodní úkaz. Byla neuvěřitelná,“ chválil jí ještě za života Menzel, který ji pak obsadil i do Slavností sněženek, do Vesničko má středisková i do Žebrácké opery. „Vždycky mě to rozsvítilo, když jsem ji viděl. Měla v sobě úžasnou pozitivní auru. Máte to jen u malých dětí nebo hezkých zvířat, že se potěšíte, jen když je vidíte,“ dodával oscarový režisér.

Jako krásnou a nadanou ženskou ji vždycky popisoval i další herecký partner Zdeněk Svěrák (87). „Vždycky se jí říkalo Libuška, nikdy Libuše, protože to byla tak milá holka, že se to prostě jinak říct nedalo. Libuška byla neskutečně nadaná herečka, můžete na ni vzpomínat tak, že vás dojala, nebo že vás rozesmála, protože ona dokonale plnila oba tyto úkoly,“ řekl v ČT Svěrák, který s ní hrál i v Jára Cimrman, ležící, spící nebo oscarovém Koljovi. Navzdory přibývajícím létům si uchovala křehkou ženskost a štíhlou postavu.

Pro její komediální talent ji režiséři moc neobsazovali do dramatických rolí, to se zlomilo až ve filmu Všichni moji blízcí z roku 1999, vyprávějícím příběh židovské rodiny v Československu po podepsání Mnichovské dohody. Cudnost a stud si zachovala až do pozdějšího věku. V 90. letech ztvárnila několik ikonických rolí, po přelomu tisíciletí si filmy ale velmi pečlivě vybírala a nekývla už jen tak na něco.

Objevila se i v několika seriálech jako v Četnických humoreskách, v pokračování Nemocnice na kraji města atd. Pak se ale postupně stahovala a věnovala se spíše rodině. Po prvním ataku rakoviny plic navíc kvůli léčbě začala zadržovat vodu a po prodělaných chemoterapiích ztratila svou štíhlou postavu. Posledním filmem, co natočila, bylo v roce 2014 drama Jak jsme hráli čáru. 

Od roku 2014 tedy už tato geniální herečka žádnou další roli do svého profesního životopisu nepřidala. Tehdy podstoupila náročnou operaci, při které jí byl odstraněn nezhoubný nádor plic spolu s částí plicního laloku. Později se zjistilo, že během léčby přišla o dobrou pětinu plic... „Musela jsem se naučit používat injekční stříkačku. Měla jsem nejdřív trému, ale sestřička, která mě to učila, řekla, že si mám myslet, že třeba dávám prádlo do pračky. Je to činnost jako každá jiná,“ tvrdila pak Šafránková s věčným úsměvem na rtech. Od té doby se věnovala už jenom své rodině, synovi a vnoučátkům.

Kamarádka ji poté kolem páté hodiny večer odvezla do nemocnice na Karlově náměstí, do pavilonu A6. Tam je onkologická klinika, klinika tuberkulózy a respiračních onemocnění, nebo třeba centrum plicní endoskopie. I přes snahy lékařů pak 9. června 2021 zesnula...

Cen za život nedostala možná tolik, kolik by skutečně zasloužila..

• 1996: Český lev za film Kolja
• 1997: Nominace na Českého lva za film Báječná léta pod psa
• 2007: MFF Zlín Uznání za tvůrčí proces ve filmové tvorbě pro děti a mládež
• 2008: Vítězka ankety Hvězda mého srdce
• 2015: medaile Za zásluhy od prezidenta Miloše Zemana

Mezi ty, kteří ji platonicky milovali, patřil i Vítězslav Jandák (75). „Ona byla vždycky takové sluníčko, které rozsvítilo situaci, ať byla sebekritičtější. Když přišla Libuška, tak všichni chlapi, ať už byli jakýkoliv, tak zjihli, protože ona byla takové slunce nevinnosti, obrovského talentu, úsměvu a krásy. Prostě na ní nebylo nic špatného, neříkejte mi, že si ji Pánbůh vzal k sobě, protože to je nespravedlivé,“ nechal se slyšet bývalý ministr kultury.

Byť spolu natáčeli slavnou pohádku Tři oříšky pro Popelku a později měl tu pravomoc, ani on nezlepšil bilanci jejích ocenění. „Ne, z jednoho prostého důvodu: Líba ve mně zůstala jako mladá holka, která má všechno před sebou. Nevěřím, že jí bylo 68. Byla to pořád mladá krásná holka. Takže mladým krásným holkám se vyznamenání většinou nedávají. Mě to ani nenapadlo. Nedostala metál a dobrá byla. Je mi to moc líto,“ dodal pro TN.cz.

Do svého soukromí si pouštěla jen ty nejbližší. Moc dokumentů o jejím životě proto nevzniklo. V roce 2013 o ní syn Josef Abrhám ml. natočil dokument Neobyčejné životy, které v den její smrti zařadila do vysílání ČT. Ovšem třeba režisér Fero Fenič (72) ji k účasti na dokumentárním cyklu GEN - Galerie elity národa nikdy nepřemluvil.

„Snažil jsem se, ale měla v té době zdravotní potíže. A také říkala, že by chtěla natočit něco v souvislosti s tím, že bude v něčem hrát. Tehdy pro ni žádná role nebyla,“ uvedl Fenič. „Jsou herci, kteří projdou mnoha filmy a nikdy si je už nepřipomenete, ale ji si pamatujeme od Barunky až po poslední velké filmy se Svěráky. Možná hrála méně než jiné herečky, ale většina věcí, ve kterých hrála, jsou národní filmové klenoty,“ dodal.