Ten gól považují za mořem dodnes za jednu z nejkurážnějších akcí historie. Bob Baun v NHL proslul jako tvrdý obránce. Torontu pomohl čtyřikrát ke Stanley Cupu. V roce 1964 dokonce na zlomené noze. Zranil se v šestém finále proti Detroitu. Odnesli ho na nosítkách, ale vrátil se do hry a v prodloužení rozhodl. Nebyl jen hrdinou jednoho okamžiku. Ale památný moment oprášili, když 86letý „Boomer“ před dvěma týdny zemřel.
Probíhala třetí třetina, Maple Leafs se za nerozhodného stavu bránili v oslabení. Prohrávali 2:3 na zápasy a snažili se odvrátit ztroskotání. Bobby Baun skočil do rány Gordieho Howea, načež ho puk zasáhl těsně nad kotník. „Zaslechl jsem, jak něco prasklo,“ vykládal později. Do nemocnice na rentgen jet nechtěl, lékaři řekl, ať nohu jen zaleduje a obváže. Nikdo nečekal, že se ještě objeví na ledě. V nastavení byl však opět na scéně.
Ve druhé minutě se detroitský bek Bill Gadsby snažil vyhodit kotouč o hrazení ven z pásma, jenže puk se odrazil k Baunovi a ten vypálil od modré čáry. Střela lízla Gadsbyho hokejku, změnila směr a proletěla nad ramenem gólmana Terryho Sawchuka. „Když jsem viděl, jak ta haluz padá do brány, úplně jsem zapomněl na bolest,“ líčil Baun.
Po utkání odmítl důkladnější vyšetření a přesvědčil doktory, ať počkají, dokud nesehraje sedmý zápas. „Kdybych se zabýval prkotinami, přišel bych o poslední kapitolu,“ prohlásil. V rozhodujícím duelu doma v Torontu už zase skákal přes kaluže. Na led chodil pravidelně, Leafs zvítězili 4:0 a potřetí za sebou se stali šampiony. Až pak lékaři mohli potvrdit, že Baun má prasklinu ve spodní části lýtkové kosti, a kotník mu zabalili do sádry.
Robert Neil Baun se narodil 9. září 1936 v Laniganu v kanadské provincii Saskatchewan. Když mu byly tři roky, přestěhovala se rodina do Toronta. Tvrdil, že po narození vážil statných 10 liber (4,5 kilogramu), v dospělosti však nebyl žádný obr ani lamželezo. Vyrostl do necelých 180 centimetrů, neměl ani osmdesát kilo. Ale soupeře boural, jako by měl o patnáct čísel a čtvrt metráku víc.
Za své hity si vysloužil přezdívku „Boomer“. Počínal si drsně, a přitom čistě. „Bobby byl nebojácný. Měl srdce na dlani, každý zápas tvrdě odmakal, blokoval střely, hitoval, udělal všechno, abychom vyhráli,“ prohlásil o něm útočník Dave Keon, jeden z lídrů Toronta.
Bobby Baun
| Narozen | 9. září 1936 v Laniganu, Saskatoon, Kanada |
| Zemřel | 15. srpna 2023 (86 let) |
| Pozice | Obránce |
| Týmy | Toronto, Oakland, Detroit |
| NHL | 17 sezon, 964 zápasů, 224 bodů (37+187), 1491 trestných minut, v play off 96 zápasů, 15 bodů (3+12), 165 trestných minut |
| Stanley Cup | 4x (1962, 1963, 1964, 1967) |
| Trenér | Toronto Toros (WHA, 1975/76) |
Stálo to za to? Určitě ano
Na bruslích Baun občas vypadal, jako by se batolil, jindy svou pohyblivostí připomínal hydrant. Ale v nejlepších letech sundával protivníky jak lokomotiva. Nekompromisně se s nimi srážel na otevřeném ledě, u hrazení a odklízel je před brankou.
„Líbilo se mi, jak to přede mnou čistil, i když jsem přes něj nic neviděl. Byl stejně široký jako vysoký,“ vtipkoval o svém kamarádovi brankář Johnny Bower, řečený „Čínská zeď“, který zemřel před šesti lety. „Ale každý, kdo se tam odvážil, nevydržel dlouho.“
Jeho častým sparingpartnerem se stal Bobby Hull, superstar Chicaga. Baun se neváhal postavit každému a uměl se zastat spoluhráčů. Jako v prosinci 1963 právě na ledě Blackhawks, kdy seřezal Rega Fleminga za to, že bodnul holí Eddieho Shacka. Ze 69 trestných minut udělených toho večera týmu Toronta dostal Baun pětadvacet. Liga mu napařila pokutu 2800 dolarů, což byl balík pro hráče, který si tehdy vydělal 12 500 ročně. Majitel Leafs Conn Smythe však svého dršňáka vážil a jako výraz uznání vypsal k Vánocům jeho rodině šek ve výši peněžitého trestu.
V NHL působil Baun v letech 1956 až 1973, v základní části sehrál 964 utkání, posbíral 224 bodů (37+187) a 1489 trestných minut. Dalších 15 bodů (3+12) a 171 minut přidal v play off. S Torontem získal Stanley Cup v letech 1962-64, byl u jejich dosud posledního triumfu z roku 1967. Legendou se ovšem stal už tři roky předtím díky šestému finále proti Detroitu.
„Tušil jsem, že něco je špatně, ale nechápal jsem, co,“ vyprávěl Baun těsně po utkání. Nohu mu na ošetřovně obstříkli, vrátil se ještě na jedno střídání. „Stál jsem na buly, najednou se pode mnou všechno propadlo. Místo nohy jsem měl kus taveného sýra, nemohl se o ni opřít. Když jsem se pak ptal doktora, jestli si můžu přitížit, pokud se vrátím, řekl, že ne.“
Původně si Baun myslel, že si skřípl nerv. Kotník mu zaledovali, dostal injekci na tišení bolesti. S ovázanou nohou šel znovu do akce a v čase 61:43 rozhodl o vítězství Toronta 4:3. „Za ten gól budu navždy vděčný,“ svěřil se ve své autobiografii. V knize nazval nejslavnější trefu vyvrcholením mnoha let odhodlání, obětavosti a touhy. Jindy povídal, že to byla neskutečná prda po kiksu obránce, která tečí o Gadsbyho hůl změnila dráhu a zaskočila Sawchuka.
Před sedmým zápasem a o přestávkách nohu opět ledoval, každou chvíli mu píchali Novokain. Podobně jako dalšímu spoluhráči Redu Kellymu, který si v šestém duelu poškodil kolenní vaz. „Až když jsme vyhráli Pohár, šel jsem na rentgen. Zjistilo se, že mám zlomenou kost nad kotníkem. Sádru jsem pak musel nosit šest týdnů. Stálo to za to? Určitě ano. Vyhrát Stanley Cup pro mě tolik znamenalo. Většina hokejistů by vám řekla, že by se zachovali stejně,“ přiznal Baun.
Stráž u zadního vchodu
Byl klasickým prototypem tvrdého beka NHL 60. let, který drtí soupeře hrou do těla, nikam se nehrne a drží stráž u zadního vchodu. Baun sám říkal, že jeho úkolem bylo gólům zabraňovat, nikoli je dávat. „Pokud jsem skóroval, bylo to něco navíc,“ uvedl. V tehdejších Maple Leafs se našly větší hvězdy. Kelly, Keon, Bower, Frank Mahovlich, George Armstrong. Každopádně Baun nechápal, když ještě čtyřicet let po slavné trefě dostával tři tisíce dopisů a zpráv ročně.
Bylo těžké ho zastavit. Před čímkoli. „Řekl bych, že jsem měl vysoký práh bolesti,“ vyprávěl v rozhovoru pro list Toronto Star. „Bolest mě moc netrápila. Nastupoval jsem s prasklým krčním obratlem a nevěděl o tom,“ tvrdil. Už na začátku kariéry utrpěl několik zlomenin po blokování střel. Po ošklivém úrazu v posledním utkání základní části 1960/61 v New Yorku málem zemřel.
Při srážce s Camillem Henrym z Rangers mu jeho brusle zasáhla hrdlo. Ve třetí třetině se vrátil do hry, ale když ho spoluhráč Tim Horton před nástupem do týmového autobusu našel, jak lapá po dechu, přivolal rychlou pomoc.
V juniorech hrál Baun za Toronto Marlboros v OHL, v letech 1955 a 1956 s nimi vybojoval Memorial Cup. Profesionální kariéru začínal v AHL za Rochester Americans, odkud si ho po 46 zápasech vytáhli Maple Leafs. Za první smlouvu dostal roční gáži 8000 dolarů a 4000 jako bonus. Za Toronto hrál prvních 11 sezon v NHL. Jenže jako spousta jiných nakonec upadl v nemilost generálního manažera a kouče Punche Imlacha. V play off 1967 moc nehrál a po finále mu nepodal ruku. Nezúčastnil se ani triumfální jízdy městem, dokonce v tu dobu nebyl v Torontu.
V rozšiřovacím draftu po expanzi NHL ze šesti na dvanáct týmů ho coby nechráněného hráče získal nový celek Oakland Seals. V Kalifornii strávil Baun rok, v květnu pak zamířil v rámci výměny šesti hráčů do Detroitu. Byl to on, kdo poradil Gordiemu Howeovi, aby si řekl o vyšší plat. Velikán Red Wings doplácel na svou věrnost, Baun bral ve stejné době dvakrát tolik. Naštvaný Howe vletěl do kanceláře majitele klubu Bruce Norrise a ten jeho požadavkům vyhověl.
Po dvou sezonách v Red Wings získal Bauna do Buffala jeho někdejší torontský boss Imlach a pokusil se ho pak vytrejdovat do St. Louis. Tam však Baun odmítl nastoupit. Vrátil se do Maple Leafs, kde prožil další dvě sezony, po pěti zápasech následujícího ročníku 1972/73 ukončil kariéru. Po střetu s detroitským útočníkem Mickeym Redmondem si poranil krční páteř a lékaři mu sdělili, že by mohl skončit na invalidním vozíku. Číslo 21 po něm v Torontu zdědil Börje Salming.
Později Baun farmařil, dělal do aut, nemovitostí, pojišťovnictví. Necelou sezonu trénoval Toronto Toros v konkurenční WHA, kde tehdy hrál i starý parťák Frank Mahovlich a taky Václav Nedomanský s Richardem Fardou. V únoru 1976 ho vyhodili, později úspěšně provozoval kavárny fastfoodového řetězce, který založil bývalý spoluhráč Tim Horton.
„Moje další profese byly poučné, někdy ziskové, jindy ne. Nic bych však neměnil,“ napsal Baun ve svém životopise. „Ale upřímně řečeno, ze všeho nejvíc ovlivnil můj život gól, který jsem vstřelil 23. dubna 1964,“ přiznal.
