Ve festivalové řadě Dvořák Collection tímto začal druhý rok provádění všech smyčcových kvartetů nelahozevského rodáka. Pavel Haas Quartet je kolektivním dramaturgem celého tříletého projektu. V letošním ročníku ještě vystoupí Sedláčkovo kvarteto s druhým smyčcovým kvartetem, Bennewitzovo kvarteto s pátým, Belcea Quartet s desátým „Slovanským“, Zemlinského kvarteto s devátým a uzavře Schumann Quartet s Dvořákovým osmým kvartetem.
Komorní řada žije k naší škodě ve stínu řady orchestrální, protože věhlasné orchestry k sobě přitahují většinu pozornosti, ale kvalitou může s orchestry směle soutěžit. Navíc je na každém koncertě přítomen skvělý host, například s Schumann Quartetem zahraje klarinetistka Sharon Kam a s Belcea Quartetem klavírista Bertrand Chamayou. Některé koncerty ještě nejsou vyprodané, hudbymilovná veřejnost má tedy velkou příležitost.
Radostná a precizní hra
Sobotní večer ovládl Pavel Haas Quartet svým typickým způsobem, vášnivou hrou plnou radosti a zároveň preciznosti. Sukova Meditace není prvoplánově líbivá skladba, a přesto je populární, a to rozhodně nikoli proto, že vznikla v roce 1914 jako „protiváha“ rakouské hymny, během války povinně zařazované na každý koncert.
Dvořákův jedenáctý kvartet předcházel kvartet zvaný Slovanský a následoval Americký. Což samozřejmě neznamená, že máme co dělat s nějakým přechodovým dílem, spíš je to definitivní a vědomé odstřižení Dvořáka od slovanského období. Dokončení tohoto kvartetu a dvanáctého „Amerického“ dělí celých 12 let, kdy se autor v komorní hudbě soustředil na jiné žánry. V téhle skladbě si Haasovci užívali (a publikum s nimi) především Dvořákovy melodie.
Vrcholem koncertu byl ne tak často prováděný Schubertův smyčcový kvintet, ve kterém vystoupila Anastasia Kobekina, která se ujala i role sólistky zahajovacího festivalového koncertu. Toto Schubertovo dílo je nesmírně ceněné muzikology a patří k vrcholům komorní hudby. Nicméně posluchačsky to není žádná tortura, naopak, hudebníci si vysloveně užívali, a strhli tak festivalové publikum, zjevně koncertně „nevycepované“, k potlesku mezi větami i závěrečným ovacím ve stoje.
Živému provedení díla, které soubor vydal v roce 2013 na CD a které bylo odměněno cenou časopisu Gramophone, se přes nesporné kvality nahrávky nic nevyrovná. Jakkoli dokonale technicky zaznamenaná a reprodukovaná hudba nikdy nenahradí koncert naživo, s publikem. V tom nás doufejme poučil covid.
Komorní řada je letos teprve na začátku a slibuje především skvělou posluchačskou příležitost konfrontovat špičkové světové soubory a připomenout si či seznámit se s Dvořákovým kvartetním dílem. Važme si takových příležitostí a využívejme je.
