Letošní 190. výročí narození Johannesa Brahmse se u nás příliš nepřipomíná, Dvořákova Praha tvoří zajímavou výjimku a uvede všechny čtyři skladatelovy instrumentální koncerty. Dva z nich na koncertech Izraelské filharmonie, kde Gil Shaham provedl nejprve Houslový koncert D dur a pak společně s violoncellistou Kianem Soltanim Dvojkoncert a moll.
Obě provedení byla víc než vydařená, protože Shaham dovede přednést velmi náročné party s neuvěřitelnou lehkostí. Má krásný svítivý tón a šíří kolem sebe radost z hudby, i velmi dramatický koncert mu tak vyznívá jako velmi bezprostřední muzicírování. Velmi lákavé by bylo srovnání s Maximem Vengerovem, který stejný koncert provádí tento týden ve Smetanově síni s Orchestrem FOK.
Ve dvojkoncertu se v pondělí Gil Shaham setkal s violoncellistou o generaci mladším a provedení vyznělo jako živý mnohostranný dialog. Part violoncella je zahloubaný a dramatický, part houslí mnohem zářivější a vznešený. Houslista působil tak, že svou klidnou jistotou a přátelským naladěním podporuje mladšího kolegu. Společně nazkoušeli i barvitý virtuózní přídavek, variace na Händelovo téma.
Dirigent bez taktovky
V dobrém světle se představil i orchestr, který tu naposledy hostoval s dlouholetým šéfdirigentem Zubinem Mehtou. Generační výměna nemůže být nápadnější, mladý Lahav Shani diriguje bez taktovky a má velmi přirozené hudební cítění. Na prvním koncertě provedl kromě Brahmse Symfonické tance Sergeje Rachmaninova. Poslední dílo skladatele, který má letos hned dvojité výročí, vzniklo až v americké emigraci a je plné vzpomínek.
Nejvýraznější je reminiscence na Čajkovského ve valčíkové druhé větě. Orchestr využil všechny příležitosti předvést barvu i sehranost. Izraelská filharmonie má krásný a velmi barvitý zvuk, také díky potomkům ruských emigrantů má v sobě něco vřelého a slovanského. Naplno se to projevilo v pondělí, když zahráli Brahmsovu První symfonii.
Dirigent sice nehlídal preciznost v každém detailu, ale zvolil pomalejší tempo a každé instrumentální sólo nechal vyznít v plné barevnosti. Bylo to širokodeché romantické provedení, ve kterém krása a kultura zvuku vyzněly se vším všudy. Orchestr s novým šéfdirigentem přirozeně souzní a na každém koncertě si publikum vytleskalo dva přídavky.
Vydařené zahájení
Víc než vydařený byl minulý čtvrtek i zahajovací koncert letošní Dvořákovy Prahy, protože dirigent Paavo Järvi velmi dobře cítí Dvořákovu Novosvětskou. Někdejší stálý host České filharmonie evidentně zná českou tradici a bezvadně ji přenesl i na Orchestr Tonhalle Curych.
Rychlejší tempa, rytmická pregnantnost a dramatický náboj v první větě vystřídala klidná mystika slavného Larga. Třetí a čtvrtá věta pak byla temperamentní, ale nijak uspěchaná. V dobrém světle se představila i mladá violoncellistka ruského původu Anastasia Kobekina, která měla part Dvořákova koncertu pevně v rukou a nechala vyniknout všechna lyrická místa.
