TLDR: Na odometru má 476 000 let, objevena byla v Zambii, a připomíná nám, že evoluce řemeslné zdatnosti probíhala pozvolna spíše nežli skokově. Studie tuna.

Nebuď dřevo

Jemná motorika je dost možná významnější evoluční vynález nežli jiné naše přednosti, jako třeba schopnost natáčet filmy pro dospělé nebo míchat smrtící plyny! I když je za mnohé lidské výdobytky oslavován mozek, bez jemné motoriky bychom těžko mohli sestrojit stroje, velmi zle by se nám pipetovaly přísady sarinu, anebo bychom jen špatně psali písmo! A nová studie připomíná, že počátek naší zručnosti započal dávno před vznikem moderního druhu Homo sapiens…

Archeologové zkoumající v africké lokalitě poblíž vodopádů Kalambo (Zambie) prehistorické nařezané klády, na nich totiž odhalili nejen lidský rukopis, ale i jasnější doklady o době vzniku. Zdejší osídlení je zřejmě mnohem starší, než se dosud předpokládalo. Klády totiž podle všeho pocházejí z doby před téměř půl milionem let, tedy z časů předtím, než se na Zemi objevil náš druh Homo sapiens. Ten na Zemi vegetuje sotva 300 000 let.

To samozřejmě není poprvé, co vidíme, že starší předci moderních lidí uměli velmi dobře používat nástroje. Vlastně známe i řadu jiných druhů – od slonů po delfíny – které užívají nějaký typ primitivních nástrojů.  I laicky by tak nebylo těžké předpokládat, že také Homo erectus a jiní starší lidé zvládali ke své potřebě užívat různé jednoduché předměty, od kamenů po klacíky.

Právě štípaná industrie starého paleolitu ale krásně ilustruje často opakovanou frázi, že naše předchůdce nesmíme podceňovat. Nejde totiž vůbec o nějaké primitivní kameny, třeba takové pěstní klíny acheulské kultury – kterými se už před půl milionem let oháněl Homo erectus – jsou sofistikovaně vytvářeným a v mnoha krocích jemně retušovaným nástrojem. Tedy žádné „vezmu šutr, buchnu s ním a mám ostrou hranu“.

I některé předměty z lokality Kalambo jsou zřetelně vzdáleny jednoduchému využití klacíku ke šťourání do země. Nejstarší část naleziště, kterou tvoří dvě klády spojené pod úhlem s vyříznutým zářezem, pochází z doby asi před 476 000 lety, plus minus autobus (v tomto případě autobus, co má najeto 23 000 let).

Čtyři dřevěné nástroje nalezené na lokalitě jsou podle týmu vroubkovaná větev, uříznutá kláda, kopací klacek a klín. A ačkoliv jsou samozřejmě stále poměrně jednoduché, ukazují vyšší míru řemeslného zpracování, než by mnozí očekávali!

Nové technologie

Zambijská lokalita byla vykopána před více než 50 lety, ale teprve nové datování určilo její pravý věk. Máme přitom vůbec štěstí, že se nám zachovala – dřevo na takto starých lokalitách obvykle hnije rychleji než pokrmy v teenagerově aktovce. Půl milionu let starý stavební materiál byl ovšem konzervován ve vodě, což ho uchovalo po stovky tisíc let.

Ačkoli není zatím jasné, který druh hominidů stavbu provedl, fosilní důkazy naznačují, že v době, kdy byla stavba postavena, žil v oblasti Homo heidelbergensis, který se pravděpodobně objevil před 600 000 lety.

Krom štěstí jako z Tipáče měli navíc noví archeologové techniky, o kterých si jejich kolegové před půlstoletím mohli jenom nechat zdát. Poznání se tak posouvá hezky dozadu po časové ose. Dosavadní nejstarší dřevěné nástroje jsou sice na hony vzdálené stáří 476 000 let, ale faktem také je, že teprve nové datovací metody mohou přesvědčivě odhalit takto staré lidské artefakty.

Jak jsme uvedli, na lokalitě u vodopádů Kalambo byly prováděny vykopávky již v 60. letech 20. století, kdy zde byly nalezeny podobné kusy dřeva, ale nepodařilo se je tehdy datovat. Skutečný význam této lokality byl až donedávna nejasný.

Propast času

Byť zatím jednoznačně neznáme identitu prehistorických dřevařů, vědátoři již mají pár nápadů, jak mohla jejich konstrukce vypadat. Do sebe zapadající klády měly tvořit základy stavby – snad chodník nebo vyvýšenou plošinu (pro obytné stavby?) – v oblasti, která byla pravidelně zaplavována vodou…

Zajímavá je potřeba zdejších lidí měnit své životní prostředí do vyhovující podoby. To naznačuje, že skupina, která zde žila, nebyla nejspíš kočovná, protože se obtěžovala vytvořit na místě tak trvanlivé stavby. Nálezy na této lokalitě pak ukazují, že stavitelství sahá dále do minulosti, než se dosud myslelo.

Lidské stavitelství je samozřejmě velmi dobře doložené mnohem dřív než před neolitem – Známe ovšem sruby ze Sibiře, různé úpravy terénu na loveckých stanovištích a podobně – jen jsme dosud neměli nic tak starého, jako tento nový objev.

Ať už zde zdejší lidé zbudovali cokoli a žili jakkoliv, jedno je jisté – propast času mezi námi a nimi je až k závrati. Máme štěstí, že se vůbec něco dochovalo a nepříjemné je klást si otázku, co všechno naši možnostem poznání během statisíců let uteklo. Budiž to varováním i nám, že písky času byly a stále jsou nemilosrdný živel. A že při veškeré naší zručnosti je jedním z největších vynálezů jemné motoriky nejenom schopnost vytvářet lepší nástroje, ale také vytvářet písmo – z něhož se mohou o minulosti dozvědět & poučit i generace následující!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Autolink hír.