Jezdec Patrick Mullins, který se ve Velké pardubické chystá do sedla obhájce vítězství Mr Spexe, je doma v irském Closuttonu. Právě zde má své stáje jeho otec, nejúspěšnější překážkový trenér světových dostihů William Peter Mullins, kterému nikdo neřekne jinak než Willie. Právě díky Patrickovi a jeho angažmá v Pardubicích se nám otevřely brány šampionské centrály v hrabství Carlow.
Máme se dostavit před tři čtvrtě na deset, kdy jsou naplánovány rychlé práce. Takovou návštěvu nechcete podcenit, a tak dorážíme na místo s několika minutami k dobru. Příjezd na místo doplňuje upozornění doprovázené světelnými signály, že silnici přecházejí koně. Už během parkování kolem nás prochází jeden kůň za druhým.
V určený čas už se uprostřed tréninkového oválu nachází na pět desítek koní, za chvíli přichází Patrick Mullins, zdraví se s námi a za pár okamžiků již říká jednotlivým jezdcům a jezdkyním, jaká práce je pro ně připravena.
Nejsou to žádné rozsáhlé pokyny, stačí jedno až tři slova. Okamžitě vznikají dvě skupiny, jedni půjdou rychle se zrychlením v posledních dvou stech metrech a druzí „jen“ rychle.
Po rozdělení se u dráhy objevuje i sám Willie Mullins, pohyb doma pro něj po nedávné operaci kyčelního kloubu není tak bezproblémový, proto drží v ruce hůl, ale spíše z preventivních důvodů. Syn představuje návštěvu, legendární trenér každému podává ruku a omlouvá se, že ještě nepůjde k cílovému mezníku u velkého stromu.
Stojíme kousek od cílového mezníku s označením „The Tree“ (Strom), za chvíli se kolem míhá jeden kůň za druhým, štěpky a hlína z dráhy létají na všechny strany. Patrick Mullins doslova vystřeluje jména plnokrevníků jedno za druhým a občas prohodí, jaká hvězda je v sedle.
Kromě stájové jedničky Paula Townenda, slyšíme jména Dannyho Mullinse, Rachel Blackmoreové, Kevina Nabeta, Darylla Jacoba a dalších. Za necelých šest hodin už budou v sedlech v Punchestownu, před tisícovými návštěvami, ale rychlé práce u Willieho Mullinse si nemohou nechat ujít.
Následuje krátký oddech a za chvíli opět to samé, tentokrát již na vnějším okraji dráhy. Po práci si vyzkoušíme i dráhu samotnou, je hodně hluboká a měkká, několik souvislých kroků je na ní velmi obtížných. Patrick Mullins dává vysvětlení: „Naši konkurenti trénují v kopcích, my máme hlubší dráhu.“
Rychle se pracuje každé úterý, čtvrtek a sobotu, v dalších dnech se běhá nikoliv doprava, ale doleva, a to už je záležitostí stájového personálu.
„Máme šedesát zaměstnanců, nejen Iry, ale také Brazilce, Pákistánce, Ukrajince, Švédy a Češku,“ vypočítá Patrick Mullins multikulturní složení stáje.
Když Willie Mullins přebíral poslední šampionský titul, nezapomněl svému stájovému personálu poděkovat.
„Získávání šampionských titulů by nebylo možné bez našich věrných majitelů, kteří nám dávají skvělé koně. V Closuttonu je to obrovská týmová práce, naši zaměstnanci jdou za každého počasí nad rámec svých možností a udržují centrálu v chodu. Zisk šampionského titulu je poctou všem doma,“ uvedl tehdy.
Areál koupil před čtyřiceti lety otec Willieho Mullinse Paddy a po jeho smrti si ho rozdělili dva bratři. Willie má část vpravo do silnice se stájemi a jeho bratr George levou se zázemím pro autodopravu zaměřenou na přepravu koní. Dostihových boxů je v současné době 210, rozdělené jsou do jednotlivých „stájí“ po deseti, které byly od začátku barevně rozlišovány.
„Už nám barvy docházejí,“ směje se Patrick Mullins.
Zájem o trénink je u Mullinse je mezi majiteli velký. Žádný kvalitativní předpoklad pro zařazení koně však neexistuje, jen se musíte smířit s měsíčním poplatkem ve výši 2000 až 2500 euro, což je čtyřikrát až pětkrát více než v Česku. Při prohlídce areálu zjišťujeme, že oproti podmínkám v Česku to není nijak speciální stáj.
„Na první pohled tady nic výjimečného není,“ říká Jaroslav Fabris, český dostihový handicaper a znalec.
Jen kroutíme hlavou nad tvrzením, že irské seno není tak kvalitní, a raději používají kanadské.
Nahlédneme do vážní knihy, kde jsou jednotliví koně před dostihy váženi. Hmotnost největších se blíží šesti stům kilogramů, někteří jsou o sto kilogramů lehčí. Když se podíváme do místnosti s dresy, je jejich nabídka velmi široká, jeden ze zaměstnanců má za úkol připravit všechny potřebné pro odpoledne v Punchestownu. Každý den vysílá Mullins okolo dvou desítek svých svěřenců, a tak i dresů musí být podobný počet.
Úspěchy v Punchestownu
Příprava na sezonu se rozbíhá začátkem srpna, vrcholy překážkového roku jsou v Irsku a Velké Británii od listopadu do poslední dubnové soboty. Předchozí sezona se Williemu Mullinsovi výjimečně vydařila, což potvrdil taky pětidenní svátek irských překážkových dostihů na sklonku dubna, který v Punchestownu navštívilo více než 120 tisíc diváků. Mullinsovi svěřenci vyhráli 17 ze 40 odběhnutých zkoušek, za dva roky starým rekordem zaostali o pouhé dvě čárky.
Willie Mullins kvůli operaci kyčle přišel o triumf I Am Maximus v kultovní Irské velké národní na dráze ve Fairyhouse, neviděl ani, jak Gaillard Du Mesnil obsadil v Aintree u Liverpoolu ve Velké národní třetí místo. Objevil se až v Punchestownu, s tradičním hnědým kloboukem na hlavě, stylově oblečen do hnědozelené a s mohutnými rukavicemi. Chůze ještě nebyla ideální, ale nemohl si nechat ujít dostihový svátek.
Ve vrcholech punchestownského Festivalu s dotací 300 tisíc euro (7,2 milionu Kč) Mullins nikoho nenechal na pochybách, kdo vládne irským překážkám. Energumene, Klassical Dream a State Man zvítězili. Své svěřence poslal do 33 dostihů a v sedmnácti z nich odcházel jako vítěz. Pro něj druhá nejlepší bilance v historii.
V závěrečný den Festivalu pak posedmnácté přebíral ocenění pro nejlepšího irského překážkového trenéra.
„Zisk šampionského titulu je pro náš tým třešničkou na dortu další skvělé sezony,“ řekl Willie Mullins. Od roku 2008 si na něj v šampionátu nikdo nepřišel.
Po ukončení jezdecké kariéry legendárního Rubyho Walshe, je stájovou jezdeckou jedničkou Paul Townend, pošesté nejlepší irský překážkový jezdec.
„Mám velmi privilegovanou pozici, když jezdím superhvězdy pro Willieho Mullinse. Měli jsme neuvěřitelnou sezonu,“ hlásil Townend.
Willieho Mullinse můžeme srovnávat s fotbalovým mágem Pepem Guardiolou. Vyhrává nejen doma v Irsku, ale také na nejprestižnějším překážkovém mítinku světa, Cheltenham Festivalu. S 94 výhrami je trenérským rekordmanem a devětkrát vyhrál hodnocení trenérů. V roce 2022 jeho svěřenci vyhráli 10 z 28 konaných dostihů. V zahraničí hledá i další výzvy.
Uspět zkoušel i ve Velké pardubické, v roce 2012 měl na startu Uncle Juniora, který dokončil na šestém místě. V letech 2021 a 2022 se v Pardubicích představil jeho syn Patrick v sedlech koní slovenského trenéra Jaroslava Brečky. Zatím bez úspěchu, do cíle Velké pardubické se nedostal. V neděli tentokrát pojede v sedle Mr Spexe, obhájce loňského vítězství. A s tatínkem o svém startu vůbec nediskutoval.
„Řekl jsem mu, že pojedu! Je to příliš dobrá šance na to, abych o ni přišel,“ usmál se Patrick Mullins.
Témata:
dostihy, sport, Česko, Pardubice, Velká pardubická, dostih, trenér, Paul Townend, návštěva, Willie Mullins, Patrick Mullins, Hrabství Carlow, Sport na Heureka.cz
Související články
