Lidé (na Aljašce) přežili mladší dryas díky rybaření
TLDR: S (dočasným) snížením teplot v mladším dryasi & úbytkem megafauny přešli Indiáni (v analyzovaných sídlištích) na rybolov. Studie tuna.
Doba ledová je…
Příběh o vývoji člověka je do značné míry příběhem o tom, jak se lidé přizpůsobovali proměnám klimatu. Celá města a civilizace vznikala a zanikala v důsledku toho, jak si to po planetě štrádovaly místa častějších vs. méně častých srážek. Jedním z období, kdy byla klimatická štěstěna obzvláště vrtkavá, byla perioda mladšího dryasu. Nová práce nyní naznačuje, jak se během ní změnily lidské návyky.
Ačkoliv vrchol poslední doby ledové skončil již bratru 20 000 let dozadu, neznamená to, že tím zima řekla své vale. Zejména v období mladšího dryasu cca 11 650 až 12 900 let nazpět došlo na relativně krátký zvrat v dlouhodobém trendu oteplování, které nepříjemně hodilo vidle do všeobecné lidské pohody & plánů na zakládání civilizace. Začala krátká doba ledová.
Vědátoři ze sklepů Aljašské univerzity ve Fairbanksu se nyní zabývali tím, jak se během této dryastické šlamastiky změnily praktiky dávných obyvatel na severu Severní Ameriky. Ve svém článku antropologátoři podrobně popisují zooarcheologické a biomolekulární analýzy rybích pozůstatků z několika archeologických nalezišť ve východní Beringii, oblasti západní Aljašky, které naznačují jediné – Indiáni museli přejít na jiné zdroje potravy.
Když nemáte mamuta, dejte tam lososa
Tým se prohrábl všemi lokálními známými lokalitami lidského osídlení staršími víc jak 7 milénií, a hledal v nich, zdali smrdí rybinou. Celkem vypíchli deset lokalit, všechny z povodí střední aljašské Tanany (řeka vlévající se do Yukonu), přičemž osm z nich pozitivně svítilo na detektorech ryb. Sedm lokalit přitom spadalo právě do období mladšího dryasu ~11 650 až 12 900 let.
Co Indiánům šmakovalo? Odhaleno bylo 1 110 exemplářů ryb, mezi identifikované ryby patřili lososi (34 %), okouni (58 %), síhové (7 %) a štiky severní (pod 1 %).
Během mladšího dryasu došlo v Severní Americe na rapidní úbytel velkých savců. Do věčných lovišť se odebrali koně, velbloudi, obří lenochodi, šavlozubé kočky, vlci draví, medvědi krátkočelí a mamut srstnatý. Výrazně se také snížily milionové populace bizonů, jelenů, karibu a losů, kteří byli často loveni zmizelými predátory z řad megafauny.
Obvykle se tento úbytek svádí na mlsné jazýčky Indiánů, ale faktem je, že savců zmizelo příliš mnohem příliš rychle na to, aby to bylo jenom dílem jejich šípů a oštěpů. Dokonce se zdá, že severoamerická lidská kultura Clovis, technologicky nejvyspělejší lovci velkých zvířat na planetě, v této době z velké části opustila své nástroje k lovu velkých zvířat.
Co naopak studie odhalila, bylo zesílení intenzity lovu v povodí řeky Tanaky – která pak stejně rychle, jako začala, s dalším oteplením zase zeslábla. I když se rybolov nakonec stal nezbytnou součástí obživy Indiánů, závěry studie jsou jasné – významný přechod k rybolovu byl reakcí na to, že z krajiny zmizela velká zvěř…
Přizpůsobení, ale…
To ilustruje schopnost člověka přizpůsobovat se změnám prostředí – není ale jasné, za jakou to bylo cenu. Pokud si srovnáte, kolik lidí mohl uživit mamut, nejspíše z toho docela jasně plyne, že to bude větší počet rodin, než kolik uživí losos. Demografické proměnné lokálních populací vlivem ochlazení ale nynější studie již nešmírovala.
I když tak práce může zavdat pozitivnímu étosu toho, že člověk si, uh, najde cestu i v nej(h)různějších změnách podmínek, masožroutům, podle nichž ryby nejsou maso, může vidina takového přizpůsobení pořád nahnat… husí kůži!
[Ladislav Loukota]
Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz
