„Vážená redakce, nechala jsem si nově přečalounit (respektive jsem si to přála) starší křeslo s prosezenou střední částí sedadla. Potah jsem si však přála ponechat a řekla jsem, aby jej čalouník nevyhazoval. Chtěla jsem si potah vzít zpět, vyprat a ušít psí polštář. To jsem však čalouníkovi zapomněla říct,“ popisuje svůj problém čtenářka.
Když si pro křeslo po opravě přišla a žádala o starý potah, čekalo ji nepříjemné překvapení. „Čalouník mi řekl, že je přece potah v křesle, že jej nesundával, prosezení vyrovnal čalounickými materiály a přes ně dal na křeslo nový potah. Že jsem mu přece řekla, aby potah nevyhazoval.Takže to znamená, že veškerá nečistota v čalounění nahromaděná ve starých materiálech včetně špinavého potahu zůstala uvnitř nově potaženého čalouněného křesla. Co mám dělat? Takové křeslo se starým špinavým potahem uvnitř nechci. Čalouník tvrdí, že to udělal tak, jak jsem si objednala.“
Odpověď Cechu čalouníků, dekoratérů a truhlářů
První chybou bylo, že zákaznice s čalouníkem neuzavřela písemnou smlouvu s přesným uvedením, co žádá, a s vyjádřením čalouníka, jak křeslo opraví. Pravděpodobně jde o nevyučeného čalouníka, jinak by zákaznici o způsobu provedení opravy informoval.
Ptáte se, jak je možné, aby čalouník provozující čalounickou živnost nebyl vyučený tomuto řemeslu? Jde o chybu, na kterou náš cech léta poukazuje a marně žádá MPO ČR o změnu. Živnost „Výroba a opravy čalouněných výrobků“ totiž není v živnostenském zákoně zařazena mezi živnosti řemeslné.
Je uvedená v zákonu č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v příloze č. 4, mezi Živnosti volné, které opravňují k výkonu činností, pro jejichž provozování zákon nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobilosti.
K získání živnostenského oprávnění pro živnost volnou musí být splněny pouze všeobecné podmínky:
a. Dosažení věku 18 let,
b. Způsobilost k právním úkonům,
c. Bezúhonnost.
Pošlete nám svůj příběhDostali jste se do situace, kdy vám řemeslník způsobil víc než jen vrásky na čele? Zde nám pošlete svůj příběh a fotografie. |
Vyučený čalouník by dobře věděl, že takto, jak byla oprava provedena, se nikdy nepostupuje a křeslo by tímto způsobem neopravoval.
Co poradit? Situace nemá jednoduché řešení, respektive spíše žádné. Pokud se paní obrátí na soud, ten bude požadovat smlouvu podle Občanského zákoníku a ta chybí. Soud může požadovat znalecký posudek.
Vše bude stát peníze a čas. Finanční částka převýší cenu opravy. A nevyučený čalouník se bude hájit tím, že takto opravil lidem k plné spokojenosti mnoho křesel. Je to odborně naprosto špatný způsob opravy, ale zákaznice nijak nedokáže, že takovou opravu nechtěla.
Špatný postup není nic výjimečného, dokonce jsem řešili situace, kdy jedna „šikovná“ žena obcházela sídliště a nabízela své služby. Sedací soupravy čalounila jen s pomoci šicího stroje a látku k nábytku pouze zespodu přisponkovala. Špinavý potah i se všemi nečistotami pod ním tak zůstaly na místě.