Na jednu dívku to bylo už trochu moc. Plavkyně Kristýna Horská se zotavila po operaci srdce a přestalo ji děsit občasné bušení v hrudi. Jen aby během léta jednoho dne zjistila, nevidí na jedno oko. „Začala jsem pochybovat: Ty jo, co když už nikdy neuvidím,“ vzpomínala. Zase se ale vrátila a o víkendu na ME v krátkém bazénu v Otopeni získala svou první velkou medaili.
Problémy začaly už večer a ani posilující spánek nemomohl. Kristýna Horská se na začátku léta měla připravovat na mistrovství světa ve Fukuoce. Místo toho ale řešila, že jí na jednom z očí ochabnul zrak.
„Měla jsem o sebe strach. Nebylo to teda, že bych úplně neviděla, ale měla jsem přes levé oko mlhu, která se furt hýbala ze strany na stranu, a periferně jsem se vůbec nedokázala zorientovat v prostoru,“ vzpomíná Horská. „Byla to strašná nejistota, hned jsem byla u doktora, kde mi nedokázali říct, co mi je. Celý týden jsem chodila k lékařům a doteď nezjistili, co to vlastně bylo, protože oni v oku skoro nic neviděli, jen mi řekli, že jsem hrozně psychicky i fyzicky vyčerpaná a tělo si řeklo stop.“
Druhý rok za sebou zažila Kristýna Horská hodně nepříjemné zdravotní potíže. Vloni musela kvůli arytmii na operaci srdce. Bleskově se sice vrátila do zátěže, na světovém šampionátu v Budapešti si ale prožila záchvat paniky, když ucítila výrazné bušení. Letos se se zdravím potýkala od jara a po mistrovství republiky na přelomu června a července přišly problémy se zrakem.
„Čtyři dny jsem se vůbec neorientovala v prostoru. Pak to přešlo, bylo to dobré, ale pak se mi zase objevilo strašné motání hlavy, které trvalo další měsíc. Nebylo to každý den celou dobu, ale byly momenty, kdy jsem byla strašně nejistá,“ líčila.
Červencové mistrovství světa ve Fukuoce tak svěřenkyně trenérky Petry Škábové vynechala a jen pomalu se vracela zpátky do tréninku. A i v bazénu si musela zvykat.
„Občas jsem se ve vodě trochu houpala, tak jsem si říkala, jestli jsem to měla tak i předtím, nebo ne,“ vysvětluje Horská. „Začala jsem se víc pozorovat, měla jsem o sebe větší strach, protože jsem si říkala, že to už nikdy nechci zažít. Strašně mi to otevřelo oči. Strašně mě mrzí, že se mi to stalo, ale díky tomu jsem si uvědomila, že zdraví mám jen jedno, a začala jsem s tréninkem úplně jinak. Naštěstí jsem se z toho zmátořila a plavání mě začalo bavit mnohem víc než v posledním roce, roce a půl, kdy jsem se nemohla vrátit k těm časům a občas bylo těžké najít motivaci.“
Během podzimu se ale Horská dala do kupy a znovu rozjela kampaň o své sportovní sny. Dostala se už daleko. Před dvěma lety závodila na olympiádě v Tokiu a na ME v krátkém bazénu v Kazani jí na prsařské dvoustovce ze čtvrtého místa scházely jen dvě desetiny sekundy k medaili. Vloni se na mistrovství Evropy v dlouhém bazénu v Římě blýskla dvěma cennými pátými místy.
„Teď jsem si říkala: Ne, ještě to zvládnu, chci najít motivaci, nechci ještě skončit, protože ještě mám dost na to něco dokázat. A bylo to dobrý,“ usmívá se Horská.
Už v říjnu na Světovém poháru v Budapešti v dlouhém bazénu na 200 metrů prsa zaplavala národní rekord 2:24,62 minuty, kterým splnila limit pro únorové MS v Dauhá. A všechno vyvrcholilo v pátečním finále v Otopeni, kde Horská bojovala i o stříbro, aby v národním rekordu 2:19,63 minuty získala svůj velký bronz.
„Když jsem šla do call roomu před finále, tak jsem si říkala, že bych byla strašně ráda, kdyby se mi to povedlo, i po tom všem, čím jsem si prošla, že by to byla taková odměna za to, že jsem se vrátila, že jsem to ustála. A že bych si tím vynahradila i to mistrovství světa, o které jsem přišla. A že bych si tím vynahradila i tu Kazaň z roku 2021,“ usmívala se Horská. „Jsem strašně ráda, že se mi to povedlo. Že aspoň zatím jednou jsem si za kariéru pro medaili doplavala.“
Příští rok ji čeká další důležitá sezona, v jejímž úvodu bude bojovat o účast na olympiádě. Už říjnový čas z Budapešti by jí teoreticky mohl stačit, jistotu ale bude mít, až stáhne dalších 71 setin, které jí schází k ostrému kvalifikačnímu limitu.
„Je to strašně velká motivace. I to, že jsem už v říjnu zaplavala na dlouhém bazénu český rekord a posunula si osobní rekord k tomu olympijskému limitu, mě nabudilo ještě víc se snažit, a že to opravdu chci,“ říká Horská. „A když vidím, že jsem se teď zlepšila i na krátkém bazénu, tak myslím, že to stejné se mi povede i na dlouhém.“
