Recenze Prince of Persia: The Lost Crown – návrat ke kořenům

Herní značka Prince of Persia je již legendou, která v časech minulých dokázala přilákat miliony hráčů. Ať už se bavíme o originálním díle, který hrál snad každý hráč, kterému je přes třicet let, jelikož hra vyšla před dlouhýma 25 lety. Nebo ať se jedná o hráče, kteří hráli některou z mnoha 3D her již od společnosti Ubisoft.

V posledních pár letech jsme se žádné nové hry z této značky nedočkali a při problematickém vývoji remaku hry Sands of Time jsme ani nedoufali v nějakou jinou hru z této slavné značky. O to větší překvapení bylo oznámení hry Prince of Persia: The Lost Crown.

Tento titul má být jakýmsi pomrknutím k originálnímu dílu. Samozřejmě se doba od vydání trošku změnila, a tak ve hře najdeme mnoho originálních a moderních prvků, ale to nemění nic na faktu, že se nový Prince of Persia vrátil ve 2D provedení.

Návrat legendy

V Prince of Persia: The Lost Crown se sice princ Ghassan objeví, ale nejedná se o hlavní hratelnou postavu, nýbrž jako princezna v nesnázích, kterou musíme zachránit ze spárů tajemných únosců. Tento úkol patří sedmičlenné skupině zvané Immortals, jež ochraňuje celou Persii ve jménu královny Thomyris.

Hlavně mladému bojovníkovi Sargonovi jehož v této hře budeme ovládat. Ten v jednu chvíli slaví vyhranou bitvu a poražení nepřátelského generále a vzápětí se musí vydat k hoře Qáf, kde pro každého čas ubíhá trošku jinak a zachránit prince.

Základní příběhovou premisu tu máme, ale rozhodně se nebude jednat o lehký úkol. Sargona čeká neskutečné množství překážek, nebezpečí a věcí, které se musí naučit, aby přivedl prince zpět. I když se jedná o metroidvanii ve 2D prostředí plné akce a soubojů, tak herní doba je pěkně nafouknutá a příběhové pozadí a lore pěkně rozvinutý.

Na hráče čeká plno rozhovorů, cut-scén a v neposlední řadě spousty různých zápisníků rozšiřující příběh. K tomu můžeme připočíst i velké množství příběhových zvratů.

Nelehká výprava

Hora Qáf je velmi komplexní místo plné skrytých pokladů, nebezpečí a různorodých cest. Cesta tímto komplexem nebude vůbec snadná, jelikož skrývá mnoho zapeklitých cest a k cestě kupředu bude potřeba vypilovat akrobatické dovednosti. Kromě toho skýtá mnohé nebezpečí v podobě nejel nejrůznějších pastí, ale i plno nepřátel.

Při nich Sargon musí využít svoje dovednosti v boji a naučit se i dalším kouskům, jako je třeba používat luk, který je předností spíše jiného kolegy ze skupiny Immortals. Občas je potřeba zapojit i mozkové buňky. Ve hře nalezneme i velké množství hádanek.

Prostředí je zpracované na jedničku, hráč má stále co objevovat, neustále se musí vracet i na dříve prozkoumaná místa, jelikož ještě nedokáže překonat nějakou překážku, ale není to povinnost. Prostředí se i velmi často mění a nenacházíme se jen v uzavřených chodbách chrámu.

Obtížné souboje s velkou mírou nastavitelnosti

Základní umění pohybu a boje je sice jednoduché a intuitivní, ale jeho ovládnutí zabere vcelku dost času. Na souboj se využívá jedno až dvě tlačítka, ale záleží, jak to hráč zkombinuje s analogovou páčkou a tím lze tvořit nejrůznější komba. Celkově souboj je vcelku obtížný a na každého nepřítele je potřeba využít jinou taktiku.

Potěší i velká míra soubojů s bossy, které jsou unikátní a zajímavé. Hra nabízí i velkou míru nastavitelnosti obtížnosti, a to jak soubojů, tak lze třeba vypnout či zapnout navigaci k hlavnímu úkolu, jak je u her od Ubisoftu již standardem.

Sargon se časem učí novým dovednostem. Další vylepšení dovedností spočívá ve sbíraní amuletů, které lze obsadit na náhrdelník u Wak-Wak stromů, které slouží i jako checkpointy, u kterých se hráč objeví po smrti. Stromů je rozloženo celkem dost, ale bohužel se i nepřátelé po úmrtí znovu objevují, což osobně ve hrách moc nemusím.

Co se týče technického zpracování, tak jsem v průběhu hraní nenarazil na žádnou závažnou chybu, nebo nějaké nedostatky v ovládání, kdy bych z důvodu nějaké chyby zbytečně umřel, nebo někam spadnul. Takže po technické stránce je hra optimalizována velmi dobře.

I když to u tohoto typu her není důležitá věc, tak grafické zpracování je velmi pěkně stylizované a pěkné. Podobné to je u ozvučení, ke kterému nelze nic vytknout. Na PS5 hra šlape velmi plynule a načítání je téměř instantní.

Verdikt

Prince of Persia: The Lost Crown je opravdu skvělý návrat ke kořenům bez výraznějších chyb. Pokud máte rádi tento typ her, tak budete nadmíru spokojeni. Optimalizace, grafické zpracování, ozvučení i hratelnost je na jedničku bez sebemenších chyb. Osobně bych uvítal jen více RPG prvků a nevybalancovaná obtížnost je asi to jediné co bych hře nějak výrazně vytknul.

Prince of Persia: The Lost Crown

9

Hodnocení

9.0/10

Klady

• Parádní audiovizuální zpracování
• Zábavná hratelnost
• Herní doba
• Různorodost prostředí a jeho spletitost

Zápory

• Nevyvážená obtížnost
• Obnova nepřátel po úmrtí nebo uložení u stromu

Matěj Pejsar