O písničkářích a básnících

Dobrý písničkář je tedy vždy i básník. Papír snese téměř vše, ale pokud verše obstojí při hlasité recitaci či zpěvu a nepřipadají nám banální, nervou nám uši naivitou či neumělostí, bývají to dobré verše. Samozřejmě, jejich kvalitu prověří až čas.

Jsem češtinářka, ale nenávidím rozbory poezie. Pročítala jsem s dětmi v hodinách své milované básníky verš po verši, v dialozích, ve scénickém voice bandu. Tvořila jsem dramatizace z veršů Havlíčka Borovského, Erbena, Puškina, Nerudy, Lorcy, Rostanda, Ferlinghettiho, Renče… A kdykoli to bylo možné, pouštěla jsem studentům zpívanou poezii: Villona, Gellnera, Skácela, Hašlera, Kryla, Karáska, Hutku, Plíhala, Dobeše, Nohavicu…

Ale dost řečí, nechci psát pojednání. Tady je malá ochutnávka z veršů našich skvělých básníků, kteří si své verše sami zpívali či zpívají, a proto jim také říkáme písničkáři.

Karel Hašler

Hoši od Zborova

Když se soumrak sklání
nad Zborovskou plání
sluneční když zhasne svit,
křížů bílé řady
ze tmy svítí všady,
které střeží mrtvých klid.

      Hoši od Zborova klidně v zemi spíte,   

vy se nikdy více domů nevrátíte.
Vy se nevrátíte nikdy více zpátky,
více nezříte svou zem.

Svoboda je svoboda

Dědek-votrok, táta-votrok,
celý národ votroků,
do boje jdou za své pány,
hudba hraje do kroku.

Svoboda je svoboda, 

 bez té nelze žít, 

tu nám nikdo neprodá,

pro tu musíme se bít.

Dokud votrok pánům slouží,
po svobodě jenom touží,
nebude ji mít,

tu si musí vydobít.

Karel Kryl

Co řeknou

    Co řeknou ti páni, co sedíce strnule
Plijí tu na ty, kdož opustí vlast
Zas budou jen mlčet, jak mlčeli minule
Třásti se strachem a tiše si krást.

Co řeknou ty dámy, co sedí tu s kukátky,
Tehdy, až o pravdě zakážou hrát?
Vím, budou zas ochotně poslouchat pohádky
O tom, že pravdy je třeba se bát.

Co řeknou ti všichni, kdož dnes ti tu tleskají,
Tehdy, až mocní ti umlčí hlas?
Zas budou jen tančit, jak jiní jim pískají
Hopsat tak dlouho, až zlámou si vaz!

Král a klaun

Král do boje táh
S tou vraždící lůzou
Klaun třásl se hrůzou
A odvetu kul

Když v noci byl klid
Tak oklamal stráže
A nemaje páže
Sám burcoval lid

Všude křičel do té hrůzy
Ve válce že mlčí Múzy
Muži by však mlčet neměli
Král do boje táh
S tou vraždící lůzou
Klaun třásl se hrůzou
A odvetu kul

Jaroslav Hutka

Havlíčku, Havle

Mají tě v ohrádce, za mříž tě vsadili
Andělé z Brixenu, co vzývaj násilí
Pohádka pro děti, loutkové divadlo
Tahají za nitky nevyjdou na světlo

A podle litéry Paragraf šavle
Teď dumej o právu Havlíčku Havle

Trochu's je popletl, řídil ses zákonem
Co platí nad lidmi a také nad pánem
Pán se však urazil, jaképak zákony
On přece nejlíp ví, kdo má být poslušný

V Brixenu na rynku holky si šeptají
Zavřeli Havlíčka, lidi ho nedají
Vždyť uměl hezky říct, nač my jen myslely
Že pěknej mužskej byl, proto ho zavřeli

Náměšť

Mocná je zbraň
Mocnější je právo
Co je nejmocnější
Pravdomluvné slovo

Velká je zem
Šplouchá na ní voda
Co je však největší
Ta lidská svoboda

Karel Plíhal

Špína

Špína je velmi relativní pojem
Někdo je čistej, i když páchne třeba hnojem
Někomu nepomůžou mejdla ani louhy
Kam sáhne, všude dělá černý šmouhy

Člověk se narodí, je voňavej a čistej
Plínky se vyvaří a zbytek spraví olej
Proto je malej člověk sám sebou tak jistej
A velcí, ti si na něj nedovolej'

Jen trošku vyroste, tak překvapeně zjistí
Že na tom nejhůř budou právě lidé čistí
Kdekdo je pošpiní a pak si ruce meje
A špína v duši, ta se hravě skreje

A proto začíná žít podle těchto zásad
Pochopí, kdy je třeba truchlit, a kdy jásat
A čistou pravdu denně krmí hrstí mouru
Aby se lépe vešla do žentouru

Čistej i špinavej se koupáme a mejem
Ve vanách zbyde po všech stejně kalná voda
Ty sračky překryjeme drahým intimsprayem
A každej každýmu zas ruku podá
 

Pavel Dobeš

Něco o lásce

Když chlap zmagoří láskou utíká za ní
Platí i s úroky a nepočítá s daní
U ženských je to přímo námět na horor
Papuče letí pod pohovku
Nákupní tašky padaj na vozovku
Ať si tramvaj zvoní
Ať se zblázní semafor
Až vám ta potvora zastoupí cestu
Sedněte na zadek a seďte jak z trestu
Jen ať si táhne jak to dělají vandráci
Láska se totiž, i když je prevít
Nikomu dvakrát nemůže zjevit
Láska se totiž, i když je prevít, nevrací

A nesmí vám to nikdy přijít líto
Kupte si auto a cucejte Chito
Odreagujte se psychicky
Protože jestli byste na ni měli myslet
To radši vstaňte a jděte za ní ihned
Utíkejte než vám zmizí navždycky

Převrhněte stůl, opusťte dům
Fíkusy rozdejte sousedům
Nechte vanu vanou, ať si přeteče
Na světě není větší víra
Pro žádnou z nich se tolik neumírá
Ani v žádné jiné zemi na světě

Jaromír Nohavica

Nevermore

Seděl jsem za stolem a básně čet
rádio hrálo
vtom slyším ťukání na parapet
tak tiché že se mi možná jen zdálo
zastřený mužský hlas z chodníku
tiše se ptal
Nerad vás ruším pane básníku
ale mohli bychom na chvíli dál?

Mařenka

   Neplakej Mařenko počkej na mě 

   Chtěl jsem ti nabídnout svoje rámě
Čeká nás cesta trnovým houštím
Já svoje Mařenky neopouštím

Jdu jenom v košili ty v kabátku
Cestu jsme ztratili hned zpočátku
Blikají dvě hvězdy temnou nocí
Pánbůh nás zanechal bez pomoci

Drž se mě za ruku v zimě této
Snadné a lehké nebude to
Kdo jiný líp to ví nežli my
Vyhnaní do tmy a do zimy

Odlétli ptáci odplula loď
Ty kdo jsi bez viny kamenem hoď
Pravda a láska ta pro nás není
A kdo se ohlédne ten zkamení

Kdo z nás?

Kdo z nás?
Doma u své mladé ženy
Kdo z nás?
V plné polní nastoupený
Kdo z nás?
V lukách jako hřebec bujný
Kdo z nás?
Hospodine pomiluj ny
Kdo z nás, kdo z nás, kdo z nás
Až přijde čas?

Mám jizvu na rtu

Mluvil jsem s prezidenty, potkal jsem vrahy,
Nahý jsem na svět přišel a odejdu nahý,
V patnácti viděl jsem, jak kolem jely ruské tanky
A v padesáti nechával si věštit od cikánky
A dříve, než mě přijme svatý Petr u komise,
Básníkům české země chtěl bych uklonit se...
 

I já se klaním všem Básníkům české země. Je to moje práce, ty Básníky milovat, číst a poslouchat!

Jejich verše jsou tady pro nás. Vždy nám pomáhaly přežít těžké časy.

Čtěte je. Poslouchejte. Bude se vám lépe žít, milovat i usínat.