Při zápasech fotbalové Slavie chodí na Tribunu Sever, takže dobře ví, jak vypadá vášnivé fandění. Teď se něčeho podobného dočkal při florbalu. Marek Beneš, kapitán střešovického Tatranu, dovedl svůj tým k historickému triumfu v Poháru mistrů a vítězné finále proti švédskému Falunu provázela báječná atmosféra. „Byl to obrovský zážitek, v Tatranu je neskutečná komunita,“ vykládal reprezentační útočník po sobotním vítězství v beznadějně zaplněné UNYP aréně.
Po utkání, v němž Tatran vyhrál 6:4, mu fanoušci dali do rukou megafon. Aby právě i lídr mužstva přiživil už tak velkou euforii. „Nejdřív jsem něco zařval, potom jsem oznámil, že všichni už musíme jít na after party,“ smál se Beneš, jenž s národním týmem získal stříbro a bronz na mistrovství světa.
Ale tenhle zážitek to ještě přebil. Tatran se právem může označovat jako nejlepší tým světa.
Pomýšleli jste před sezonou na to, že se ve florbalové Lize mistrů dostanete až na vrchol?
„Cíl to nebyl, šli jsme postupnými kroky. Bylo to umocněné i tím, že jsme nevěděli, s kým budeme hrát semifinále. Do finále jsme šli s tím, že vyhrajeme, což je rozdíl oproti dekádám, kdy nás Švédové drtili na všech frontách. Nešli jsme si zápas užít, šli jsme ho vyhrát.“
Kdy jste věřil, že už to dotáhnete?
„Asi sedm minut do konce, kdy to bylo o dva góly a oni hráli v šesti. Ale i tak to bylo hrozně těžký, protože jakmile mají prostor, jsou hodně šikovný. Posledních sedm minut snad bylo nejdelších, které jsem kdy zažil… Takže až asi šedesát sekund před koncem jsem si uvědomil, že to dokážeme.“
Kam řadíte tenhle úspěch? Ve srovnání s tím, že s národním týmem jste vybojoval stříbro a bronz na mistrovství světa? Je tohle víc?
„Asi jo, protože je to vítězství. V reprezentaci jsme na vzestupné úrovni, ale ten klíčový zápas jsme nezvládli, tady jo. Samozřejmě je to trochu jiné. Pohár mistrů je formátovaný tak, že jsme porazili dva švýcarské celky, které myslím, že bychom porazit měli. Na šampionátu musíte zdolat minimálně dva top soupeře. V tomhle je to rozdílné, ale tady je to vítězství, takže si toho cením víc.“
Co se vám honilo hlavou hned po finále?
„Byla to velká úleva. Myslím si, že všichni od nás třeba po vítězném superfinále někam běželi, váleli se. Teď jsme byli hrozně spokojení, jen jsme se seběhli, a když jsem koukal na všechny obličeje, bylo to celkem kouzelný. Kluci neměli sílu, nevěděli, jak slavit.“
Ke konci jste měl vášnivou debatu se švédskou hvězdou Galantem Carlströmem. Co jste rozebírali?
„To bych neměl říkat do novin. (smích) Švédové nejsou zvyklí prohrávat. A když je nějaký skákavý balon, on do toho jde hlava nehlava. Přitom mě seknul, potom se to začalo šťouchat. Ale bylo pěkný, že když jsme si podávali ruce, oba jsme řekli, že to byla naše chyba.“
Celkem to docela na hřišti jiskřilo, že? Chtěli jste soupeře trochu vyprovokovat?
„Nemyslím si, že by to bylo za hranou. U prvního souboje, ve kterém byl Matěj Havlas, ho někdo strčil, potom byli šíleně podráždění. Chápu, že chtějí chránit gólmana, ale bylo to trochu přitažené a jejich cílem bylo vyvolat tlak na rozhodčí, což se částečně povedlo.“
Skvěle vás držel dvacetiletý brankář Tomáš Jurco. Co jste říkal na jeho výkony?
„Jednoznačně byl hvězdou. Musíme si přiznat, že bez skvělého výkonu gólmana se takový zápas zvládnout nedá. V první půlce měli hodně vyložených šancí, chodili do brejků. Tom je nejlepší gólman tady v Česku a možná už skoro na světě.“
Jak se vám líbila atmosféra, jakou vytvořili fanoušci?
„Byl to obrovský zážitek. V Tatranu je neskutečná komunita, ukazuje se to poslední dvě sezony. Jsou to moji skoro nejlepší kamarádi, plus bývalí hráči. Dává se to dohromady několik desítek let. Buďme realisti, na florbale to není každý zápas, ale na klíčové zápasy se vybičuje neskutečné množství lidí. Naši kamarádi a lidi, co se točí kolem Tatranu, jsou schopní udělat kotel, choreo. V tom nám v Česku nesahá nikdo po kotníky, že by se zmobilizoval a udělal takovou fanouškovskou show.“
Hodně pomohli i bubeníci, že?
„Jo jo, mám to rád. Pomáhal jsem i s choreem, chodím na fotbalovou Slavii na Tribunu Sever, takže jsem zvyklý na vysoký standard.“ (smích)
Takže jste musel být spokojený. Nebo ne?
„Určitě ano. Má rád i to, jak se fandí, po očku jsem na to koukal a dodávalo mi to sílu.“
Témata:
sport, Česko, Liga mistrů UEFA, finále, Florbal, Falun, Pohár mistrů, Tatran, Marek Beneš, Matěj Havlas, Sport na Heureka.cz
Související články
