Chandrayaan-3 a jeho přistání na měsíčním povrchu

Když vědci porovnali snímky z kamery orbiteru Chandrayaan-2 (má kameru s vysokým rozlišením Orbiter High-Resolution Camera, zkráceně OHRC), zjistili, že během přistání Chandrayaan-3 kolem něj došlo k vytvoření obřího oblaku z povrchového lunárního materiálu. 

Na fotografiích vypadal jako velká jasná skvrna, která obklopuje lander. Tento jev nebyl náhodný, byl naopak očekáván a zachycen různými přístroji a později byl analyzován vědci z Národního střediska dálkového průzkumu (NRSC) - částí agentury ISRO. 

Mělo se jednat o přibližně 2,06 tuny lunárního regolitu, který tvoří svrchní vrstvu měsíčního povrchu. 

Modul pak čekal, až se lunární materiál, který zvířily jeho trysky, usadí. Porovnáním fotografií před a po přistání se zjistilo, že přitom pokryl plochu kolem 108,4 m2.  Teprve až poté mohl být na povrch vypuštěn rover Prayan. 

Prachový oblak

U oblaku lunárního materiálu se mělo jednat o podobný jev, který vzniká, když do Měsíce narazí malý asteroid. 

Zatímco na Zemi malé objekty shoří v naší poměrně husté atmosféře, na Měsíci žádná znatelná a hustá atmosféra takové jevy nevyvolává - žádná tam totiž není. Při srážce vymrští pevné těleso do okolí materiál, který původně ležel na místě dopadu. Může se přitom jednat jak o prach, tedy malé částečky, tak o drobné úlomky hornin. 

Podle toho, pod jakým úhlem vesmírné těleso dopadlo, může být materiál vyvržen jedním nebo několika směry - nebo také rovnoměrně všemi směry. Velikost oblaku závisí na množství energie, která se uvolnila při srážce. 

Je tedy logické, že vzhled a vlastnosti oblaku při přistání Chandrayaan 3 mohou vědcům přiblížit dynamiku jevů, které se konají po srážkách Měsíce s malými vesmírnými objekty. 

Oblak materiálu vzniklý během přistání landeru, může navíc pomoci odhalit důležité informace o složení lunární půdy a hornin. Jedná se vlastně o vzorek regolitu, který se ocitl nad povrchem a je připraven ke studiu - například pomocí přístrojů sondy, která se v tu dobu nachází na oběžné dráze Měsíce.

Samotný pohyb materiálu a jeho následné rozptýlení kolem přistávacího modulu může být naopak vědeckým pokusem, který vyjasňuje jak probíhá v podmínkách nízké měsíční gravitace usazování zvířeného materiálu. To se totiž na Zemi s její vyšší gravitací simuluje jen velmi těžko. 

Pro naše další snahy o přistání na Měsíci je podobný výzkum stejně významný, jako pro vědce, kteří se zabývají “jen” lunární geologií. Všechny zmiňované poznatky se jistě využijí při budoucím měkkém přistání lidské posádky na Měsíci. 

Zdroje: ISRO,https://link.springer.com/article/10.1007/s12524-023-01774-1