Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvV Rusku na začátku letošního roku znovu zazněla myšlenka na obnovení gulagu. Tentokrát to navrhl poslanec Andrej Guruljov, podle něhož „…národ požaduje odstranění těch, kteří se staví proti vlasti.“
„Občas se něco podobného objeví v nějakých diskuzích nebo v příspěvcích ruských propagandistů,“ okomentoval Guruljova Štěpán Černoušek. „Ale už moc nevím, koho by do gulagů chtěli dávat, protože ti, kteří otevřeně vystupovali proti současnému režimu a proti válce na Ukrajině, do značné míry už Rusko opustili nebo už příliš hlasitě nevystupují.“
„A zároveň je tento požadavek svým způsobem irelevantní, protože gulag svým způsobem dodnes v Rusku existuje a trestanecké kolonie, do kterých tam teď zavírají politické vězně, Navalného, Kara-Murzu, jsou v podstatě dědictvím gulagu,“ tvrdí Černoušek.
Gulagy nebyly vyhlazovacími tábory
A je podle Černouška správné rozlišovat gulagy a nacistické koncentrační tábory? Jak nacistický režim v Německu, tak bolševická vláda v Sovětském svazu totiž představovaly podobně restriktivní a kruté režimy. „Je třeba říct, že na rozdíl od nacistických židovských táborů nebyly sovětské gulagy vyhlazovacími tábory.“
„Samozřejmě ne všechny nacistické tábory byly vyhlazovací, některé z nich byly také, jako ty sovětské, tedy pracovní. Podobné byly v těchto případech i podmínky: nedostatek jídla, hlad, přeplněné baráky či nesplnitelné pracovní normy,“ hovoří Černoušek o podobnostech.
Současná podoba ruského vězeňství má podle něj své hluboké kořeny v carském Rusku, a to včetně pracovních táborů. Na ty ve formě prvních gulagů navázala už Leninova administrativa po roce 1917, kdy měla jejich organizování na starosti nechvalně proslulá Čeka, tajná policie, předchůdkyně pozdějších NKVD a KGB.
V době občanské války (1917-1922) tam byli zavíráni odpůrci bolševické vlády. Po Leninově smrti byl tento systém zdokonalen Stalinem, který jej proměnil v továrnu na levnou pracovní sílu, a to za cenu obrovského množství obětí.
Systém gulagů byl oficiálně ukončen v roce 1960 v době uvolnění politické situace během Chruščovovy éry (1953-1964), ale pracovní tábory ve skutečnosti neskončily. Primárně tam byli internováni běžní kriminálníci, ale zejména za Brežněva tam skončila také řada disidentů.
A tak to fungovalo až do pádu sovětského impéria v devadesátých letech. A paradoxně se toho mnoho nezměnilo ani poté, tedy v době vlády prezidenta Borise Jelcina a současného šéfa Kremlu Vladimira Putina.
Mám strach o Navalného život
„Místa se nezměnila. Samozřejmě že v těch trestaneckých koloniích dnes nepracují v lese nebo nebudují železnice. Vězni třeba pracují v nějakých dílnách, kde se vyrábí například oblečení. Už to skutečně není práce v kamenolomech s technikou jako z pravěku, to určitě ne. Ale pořád dochází k využívání práce vězňů. Samozřejmě v poněkud civilizovanějších podmínkách,“ popisuje předseda sdružení Gulag.cz.
I tak v těchto podmínkách podle něj dochází k porušování lidských práv vězňů. „Jsou samozřejmě známé i případy mučení ze strany jiných vězňů i dozorců. I dnes se tam vězni dostávají na samotky, kde trpí sociální izolací. A to se týká jak Navalného, tak třeba Jurije Dmitrijeva, historika Memorialu, který také sedí ve vězení.“
„Já osobně mám obavu o život Alexeje Navalného. Podle mě je pravděpodobnost, že se nevrátí živý, poměrně velká. On totiž opravdu představuje nebezpečí pro Vladimira Putina, pro současný režim. Je schopen mobilizovat obrovské množství ruských občanů, a to režim ohrožuje. Už se ho několikrát snažili zabít. A nedivil bych se, kdyby v tom pokračovali i teď,“ myslí si Černoušek.
On sám netuší, jaké má ve vězení Navalnyj skutečné podmínky. „Vím, jaké jsou podmínky v okolí místa, kde je vězněn. V zimě je tam až mínus 50 stupňů. V létě pak obrovské množství komárů. Je to polární oblast, poloostrov Jamal, kde se těží asi 90 procent ruského plynu.“
Navalnyj popsal nový druh mučení. Pouští mu hit Jsem Rus od hvězdy režimu |
„Navštěvují ho právníci a přes ně následně dodává zprávy ven. Snaží se pak přes sociální sítě svou situaci zlehčovat a přistupovat ke své složité situaci s humorem, až z toho mrazí. Nedávno třeba vzkázal, že každé ráno tam musí poslouchat ruskou hymnu. To je novinka. Potom tam ještě poslouchají takovou šílenou písničku ruského zpěváka, který si říká Šaman. A to je opravdu proputinovská agitka,“ říká Černoušek.
To podle něj svědčí o nárůstu nacionalismu v ruské společnosti. „Ale zároveň to zřejmě znamená, že Navalnyj tam asi má přístup k některým médiím. K rozhlasu, k hudbě nebo k televizi. Ale ve formě, že si nemůže vybírat on, ale vybírá si to jeho okolí nebo vedení tábora.“
Může v tuto chvíli jeho organizace Memorial v Rusku normálně fungovat? A co chystá v nejbližší době sdružení Gulag.cz? I na to odpovídal Štěpán Černoušek v Rozstřelu.
