Kočka divoká - její návrat a ohrožení její zdomácnělou příbuznou

autor: Lenka Kadlíková
Před pár dny se v médiích objevila zpráva, že fotopasti na Křivoklátsku zachytily kočku divokou. Kočka divoká z české krajiny vymizela na přelomu 18 a 19tého století, kdy byla intenzivně lovena a česká krajina se začala měnit z původních smíšených a listnatých lesů s hustým podrostem na smrkové monokultury. Jak je tomu i u jiných šelem, i kočka divoká se v posledních letech začíná opět v české krajině pohybovat. Jaký je rozdíl mezi ní a kočkou domácí? Proč ji kočka domácí ohrožuje?

Kočka divoká se řadí do stejné čeledi jako několik dalších druhů. Například kočka plavá či stepní. Některé zdroje je uvádějí jako samostatné druhy, jinde jsou vedeny jako poddruhy kočky divoké. O taxonomii této čeledi se stále vedou četné vědecké diskuse. Nicméně zdroje se shodují v tom, že právě kočka plavá a stepní jsou předky dnešní kočky domácí. Do Evropy byly tito domestikovaní jedinci dovezeny již Římany.

Kočka domácí představuje veliké pro geneticky čistou kočku divokou riziko

Problém je v tom, že se populace divokých koček mohou se zdivočelými kočkami domácími křížit a mít s nimi plodné potomstvo. Populace tak ztrácí svoji genetickou čistotu. Vzhledem k variabilitě zbarvení domácích mourovatých koček je velmi vysoké riziko, že kočka, kterou považujeme za divokou, je ve skutečnosti kříženec nebo dokonce kočka domácí. Proto vědci přistupují podobně jako u vlků, ke genetickým analýzám například chlupů. Výsledky genetických studií se v jednotlivých zemích velmi liší. Někde jsou populace čisté, jinde například v V Polsku ve Vysokých Tatrách se ukázalo, že tam žije populace jen koček domácích.

Rozdíly

Je však několik rozdílů na které je možné se zaměřit. Například výrazně věší zavalitost u divoké kočky. U kočky divoké můžeme pozorovat více okrovou barvu, zejména na zádech. Typické tygrování mívá kočka divoká na stranách jakoby rozpité. Vyniká pouze středová čára. Kočka domácí ji má výrazněji rozvětvenou. Na krku má kočka divoká většinou viditelný bílý flíček a nenápadný tmavý „obojek“. Kočka domácí mívá bílý flíček na krku ojediněle. Obojek má ovšem výrazně tmavý. Kočka divoká má na hlavě většinou 4 tmavé proužky, kočka domácí jich mívá víc. Na ramenou má kočka divoká dva proužky, kočka domácí je nemá. Spodní strana tlapek je u kočky divoké černá jen částečně. Na rozdíl od kočky domácí, která je má černé celé.

Na otisku stopy kočky divoké můžeme vidět čtyři prstové polštářky a velký metatarzální polštářek dole se třemi oblouky. Tvoří až 50% stopy. Podobný tvar stopy má jen rys, ten je ale výrazně větší, takže záměna, krom kočky domácí, je spíš nemožná. Drápy, podobně jako je tomu u kočky domácí i rysa, nebývají otisknuté. Pouze na kluzkém povrchu nebo při vysoké rychlosti můžeme náznaky drápů na otisku vidět.

U nás miluje listnaté a smíšené lesy

Po dlouhá desetiletí se kočka divoká u nás objevovala pouze sporadicky. Hlavně na moravskoslovenském pomezí se objevovaly zprávy o většinou migrujících kočkách zastřelených nebo viděných zejména myslivci. Zprávy je však nutné brát s rezervou, protože k nim povětšinou neexistují důkazy. Může se tak jednat o zdivočelé kočky domácí, či kočky divoké uprchlé či vypuštěné z chovů. Výjimkou je zástřel v krušných horách z 50tých let. První vědecky podložená zpráva od té doby pochází z roku 2011 ze Šumavy. Od té doby se případy množí. Zatím poslední je zpráva z Křivoklátska, kde se vědci snaží zjistit, zda se zde kočka usadila. Nasvědčuje tomu opakované zachycení fotopastí.

Jak jsem se již zmínila, kočky divoké u nás milují rozsáhlejší listnaté či smíšené lesy s hustým podrostem, kde se mají kde ukrýt. Aktivní je především v noci. Velkým problém, stejně jako u dalších šelem je fragmentace krajiny. Jednotlivé populace tak mají jen málo možností se setkat dochází tak k velkému příbuzenskému křížení. Navíc kočka divoká se v zimě stahuje do nižších nadmořských výšek, kde však nemusí nalézt vhodné útočitě díky intenzivnímu hospodaření.

Rozmnožovat se může po celý rok

Říje u ní probíhá většinou od ledna do března. Protáhnout se však může už od prosince do června. Kočky jsou říjné necelý týden. Je podobně hlučná, umňoukaná a uřvaná jako říje koček domácích, kterou můžete znát zejména z našich vesnic.

Mláďata se rodí po 56 – 68 dnech. Většina mláďat se rodí od března do května. Ve vrhu bývají většinou 3 – 4 slepá mláďata. Na průzkum okolí z doupěte začínají vylézat když jim je zhruba měsíc. Kojit je matka přestává zhruba po 3 – 4 měsících. Pokud se kočce podaří mláďata odchovat, další mláďata v daném roce zpravidla nemá. Odchov se jim daří zejména v semenných letech stromů, kdy má kočka hojnost potravy v podobě lesních hlodavců, kteří hodují zejména na bukvicích či žaludech.

Pochutná si zejména na myších

Malí lesní hlodavci jsou základem jejího jídelníčku. Svojí kořist sleduje krátkými skoky, uchopí ji drápy a usmrtí kousnutím do zátylku. Kořist pronásleduje jen na krátké vzdálenosti.

Ochrana

V ČR zvláště chráněný, kriticky ohrožený druh.

Krom člověka jsou kočkami obávané lišky, kuny, výr, orel skalní nebo jestřáb, kteří si troufnou především na mláďata.

Zdroje:
kockadivoka.cz
Anděra Miloš, Gaisler Jiří, 2012. Savci České republiky. Nakladatelství Academia. ISBN 978-80-200-2185-4
Joshua Grolms (překlad Martin Richter), 2023. Stopy evropských zvířat. Nakladatelství Kazda. ISBN 978-80-7670-122-9
CHKO Křivoklátsko



témata článku:
autor:
datum vydání:
20. února 2024


Diskuze k článku „Kočka divoká - její návrat a ohrožení její zdomácnělou příbuznou“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!