Vyprávěnky Mirky Pantlíkové

Kolegyni blogerku MIrku Pantlíkovou dobře znáte ze zdejšího blogu i diskusí a víte, že krom velkého srdce a zřetelných názorů byla obdarována i výtvarným talentem. Proto první, co vás v knize upoutá, jsou půvabné obrázky inspirované kouzlem rodného kraje.

Znám Slovácko válečného a poválečného období z vyprávění svého Čaroděje, který se narodil o kousek dál, v Uherském Ostrohu. Okolí kolem Hradiště, Velehradu, Ostrohu, Hluku, Veselí a Strážnice mám proježděné na kole. V Hluku bydlí úžasná kolegyně z Arcigu a v nejvyšší slovácké vesnici, Lhotě, jejíž celé jméno vždy zapomenu, zase moje oblíbená studentka Alžbětka. Dojela jsem tam několikrát na kole přes Suchov či z Veselí. Letos poprvé si v Hradišti půjčím auto (mám řidičák teprve dva roky) a objedu své slovácké elfky a vědmy civilizovaně, v krásných letních šatech, s krabicí dortů a ovoce na zadním sedadle. Už se na to moc těším.

Do Kyjova jsem na kole několikrát nedojela, budu to muset napravit, a při té příležitosti určitě navštívím Násedlovice, rodnou dědinu paní Mirky. Třeba se tam potkáme, pokud zrovna bude na návštěvě v rodném domě popíjet kávu s přáteli a známými, a pohovoříme o časech minulých i o dnešku. 

Vyprávěnky jsou pro milovníky Slovácka pohlazením. Krátké příběhy hlavně z dětství nás zavedou do školy, provoněné sušenými bylinami, provedou nás vánočními i velikonočními zvyky, plesy a zábavami, sousedskými sešlostmi i děsivými zážitky z druhé světové války. U těch jsem si vzpomněla na vyprávění své babičky a strejdy Vojtěcha, kteří podobné útěky před Němci do sousední vesnice zažili i ve středočeském Limešově u budoucí Orlické přehrady a v peřině schovávali mého pětiletého otce.  

Z příběhů se vylupují i osobité postavy -  lékař Klobasek, ruský emigrant a dobrý člověk, rigidní farář, který odkatoličtil nejednoho souvěrce, učitelé na uměleckoprůmyslové škole ve Zlíně, kde paní MIrka studovala, přátelé, příbuzní... Ta pestrá mozaika jen dokresluje kolorit Slovácka, které si i v dobách zběsilého celorepublikového budování socialismu zachovalo duši, humor a radost ze života. 

Krátký úryvek z Velikonočního zamyšlení  - dědečkovo vyprávění:

"Tady na dědině to néni nic proti temu, jaké to bývalo tam u nás na Valašsku, když jsem byl ešče mladý ogara. V chalupách bývalo tenkrát plno děcek a odrostlejší dcérky často spávaly na hůře. My ogaři jsme si o šmigrustu na pondělí velikonoční přivstali a překvapili je. Vylezli jsme po žebříku, pak jsme ho odstavili, aby nám nemohly utéct. To byl rachot. A to ještě musím dodat, že každá druhá spávala bez gatí."

Moc děkuji paní MIrce za tu knihu. Přiznám se, bude se mi hodit i pro další práci, protože můj čerstvý hrdina se narodil v roce 1953 v Uherském Ostrohu, studuje umprumku v Hradišti a s barvami a štětci si velmi rozumí. 

A nejlepší nakonec. Ještě několik půvabných obrázků paní MIrky.