Debatovat se Slováky? Ano, ale až budou mluvit jako my…

Jinak se s nimi nemáme o čem bavit. Protože jen my, Češi, a potažmo s námi i česká vláda a potažmo s naší vládou i téměř celý západní svět víme, jak se svět točí, jen my víme, kde je právo a spravedlnost, co je správné a nesprávné, či kde je mravnost a kde vládne nemravnost. Máme zkrátka na tohle rozlišování patent a do nepříčetnosti nás uvádí, když se najde někdo, kdo o těchto našich pravdách vysloví třeba i jen zrnko pochybností, či nedej Bůh, dovolí si dokonce vyslovit před námi pravdy opačné.

Pak nám pochopitelně zrudne líc, rysy v tvářích strnou, v koutcích úst nám to zacuká, a už se z nás valí otázka, jak se tohle mohlo stát? Jak se přihodilo, že se na Slovensku, které tak dlouho kráčelo stejným krokem s námi, našel politik, ba co víc, našla řada politiků, kteří postřehli, že tahle česká vláda už není tou, co bývala vláda předcházející. Že s touhle se už ve všem shodnout nelze – a hlavně se s ní nelze shodnout v otázce, zda je v těchto rozhodujících okamžicích naší epochy třeba podporovat mír nebo válku.

A když konečně bylo tohle vyjasněno a už zbrusu nová slovenská vláda na svazích svých hraničních hor spatřila přízraky rozhořívajících se vater války, rozhodla se svěřit se se svou naléhavou starostí vládě české. Což se z české strany jako málo přípustný projev nedostatečné důvěry v neomylnost západního světa dalo ještě ustát, ale pohár české trpělivosti s Ficovými Slováky přetekl minulou sobotu, kdy si slovenský ministr zahraničí Blanár dovolil setkat se a dokonce i jednat u jednoho stolu v Turecku se svým ruským protějškem Lavrovem.

Což už bylo pro Fialovu do NATA a do EU zblázněnou vládu trošku moc, a tak se v úterních médiích objevilo toto její úřední oznámení: „Česko-slovenské mezivládní konzultace se v příštích týdnech či měsících neuskuteční, český kabinet to nepovažuje za vhodné. Na tiskové konferenci to po jednání vlády oznámil premiér Petr Fiala (ODS)… Česko a Slovensko se v zahraniční politice liší zejména v postoji k válce na Ukrajině. Zatímco Česká republika napadenou zemi podporuje i vojensky, Slovensko poskytovat materiál z armádních zásob nehodlá.“

Ve stejný den se k odložení předmětné mezivládní konzultace vyjádřila i ČT, když si moderátorka Kroužková pozvala do studia šéfredaktora slovenského Denniku N Kostolného, zpravodaje ČT na Slovensku Šilhana a ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka, který nejen tím, co řekl, ale též svými energickými gesty dával najevo, že to byl on a nikdo jiný, kdo dokázal přesvědčit celou českou vládu, aby jako jeden muž hlasovala pro přerušení konzultací s nedostatečně prozápadní slovenskou vládou Ficovou, a tím ji po zásluze a co nejbolestněji potrestala.

Padla otázka, zda vůbec, či na jak dlouhou dobu ministr s přerušením konzultací se slovenskou vládou počítá, jež poprvé vnesla do ministrovy tváře cosi, co by se s dobrou vůlí dalo nazvat zábleskem laskavosti. Jistě, zněla zhruba ministrova odpověď. Náš postoj se změní současně se změnou současné slovenské politiky.

Kolik přívětivosti a vůle k dobru se v těch slovech skrývá.