Lidovky.cz: Christian Petzold má za sebou filmy jako Fénix nebo Undine a nikdy přesně nevíte, co od něj čekat. Jaký byl váš první dojem ze scénáře Ohnivě červené oblohy?
Ohnivě červená obloha mě zaujala, jen jsem si s ní nevěděl úplně rady. Viděl jsem všechny Christianovy nejznámější filmy a tento jsem si mezi ně nejdřív nedokázal zařadit. Zůstal ve mně po čtení velký otazník, nedokázal jsem odhadnout tón ani celkovou emoci.
Ale scénář mi přišel dobrý, měl v sobě tajemství a prostory, které jako herec můžu vyplnit. Poslal jsem proto scénář několika kamarádům a ti na něm chválili hlavně humor. Ten jsem tam já nejdřív neviděl, možná proto, že jsem znal Christianova předchozí dramata a jeho novinku jsem četl taky vážně.
Až při prvním čtení u stolu, kde se sešel celý štáb a kde jsme se hodně nasmáli, mi došlo, že právě tohle je způsob, jak film může fungovat – vyprávět ho lehce a s vtipem. Mého hrdinu totiž není třeba brát příliš vážně.
Ostatně ani žádná z ostatních postav ho tak nebere. Všichni Leona rychle prokouknou a většina není jeho chováním nijak zasažena. Dál si užívají příjemné léto, než aby se hádali s tímhle idiotem.
Lidovky.cz: Leon je ve filmu opravdu směšný, i tím, jak je posedlý sám sebou. Léto byste s ním trávit asi nechtěli, přesto celý film udrží naši pozornost. Jak těžké bylo vytvořit z něj někoho, kdo diváky pořád zajímá?
