Provokativní text i jeho operní zpracování Albanem Bergem posloužily u nás v nedávných letech k nezapomenutelným inscenacím, ta operní byla – v koprodukci Národního divadla s umělci ze švédského Göteborgu – dílem Davida Radoka (2002), ve vinohradském divadle se pak v roce 2009 pozoruhodnou kreací na velkých jevištích poprvé etabloval režisér Špinar (tehdy ještě Daniel).
Nová Hábova uvolněná variace navěsila na büchnerovský skelet množství filozoficko-politických úvah i hesel, opírá se ve zvýšené míře o Jednorozměrného člověka Herberta Marcuse, především v 60. letech minulého století vlivného myslitele, a také o Dialektiku osvícenství autorského tandemu Adorno-Horkheimer, tedy filozofů tzv. frankfurtské školy, kteří před Hitlerem emigrovali do USA.
