Divoká noc

Byl pátek 8. března, startovala jsem Rozinku.

„Stejně přivezeš jenom Andu, oni zase nepřijedou,“ pravil vesele Kapitán, když mi s Bětou mávali od branky. „Tak hlavně že jsi uklidila.“

„Co uklidila, vymetla jsem na přání milostpaní všechny pavouky nahoře i dole! Víš, že mně pavouci nevadí, ale Danajce jo,“ sykla jsem od volantu a rozjela se po naší polní cestě k silnici. Auto nechávám ve městě, do Prahy jezdím autobusem. Můj dvouletý řidičák není stavěný na všechno.

Obešla jsem v Praze, co jsem potřebovala, a zavolala Danajce. Třikrát už jsem ji zvala, od jejich poslední návštěvy, třikrát nepřijela. Jednou jsem vygruntovala a nakoupila, kuře jsme s Bětou snědly ve dvou, neb Kapitán byl v nemocnici. Podruhé jsem jenom uklidila. Potřetí jsem jenom zametla.

Tentokrát se Danajka pozvala sama, věřila jsem tedy, že konečně s třemi dětmi a jedním psem dorazí. Pokud překoná všechny své obsese a obavy.

„Nesežere Běta bílá vlčice naši agresivní Šlapu dobrmanici?“ ptala se mě obden po telefonu a přidávala děsivé historky z parku.

„Nebudu vadit Kapitánovi?“ obávala se denně, písemně i ústně, přestože mého muže dobře zná a ví, jak je přátelský zejména k o půl metru vyšším blondýnám.

„A nezabiješ nás v autě?“ psala mi co dvě hodiny sms. 

Ne, ne, ne!“ odpovídala jsem automaticky. Proto mě nijak nepřekvapil Danajčin skuhravý hlas v mobilu:

„Dneska nemůžeme. Přijedeme zítra.“

„Nevěřím,“ pravila jsem suše, koupila datle kvůli energii a vyrazila k Danajčinu domu. Hostitelka i Anda málem omdlely, když mě uslyšely v bzučáku. Evidentně si myslí, že vymetání pavouků je moje běžná denní rutina.

„Dnes nejedem,“ opakovala Danajka kategoricky. Vypadala, že za minutu omdlí. Anda i Kiki na mě smutně hleděly, Tadeáš vypadal taky zklamaně. Rodinka se těšila na venkov.

„Ale můžeš tady přespat a odvézt nás zítra, Terezo!"

Všimni si, laskavý čtenáři, nocleh nabídla ona mně, já jsem se jí do postele necpala.

Vzala jsem na procházku děti i dobrmanici, večer jsme s Andou vyrazily na Jeden život. Příběh o siru Wintonovi přemýšlivou slečnu téměř rozplakal, cestou domů jsme si střídavě povídaly o holokaustu a 2. světové, střídavě tančily na mé oblíbené písně, neb se ochladilo.

Pro lepší pochopení: už dva měsíce nevečeřím a obědvám jen poloviční porce. Také jsem přestala pít alkohol. To vše zpočátku trochu nahlodalo moje spaní. Vždy jsem špatně usínala, s jiným člověkem v pokoji neusnu, pokud vydává jakékoli zvuky. Doma máme s mužem krom ložnice každý svůj kutloch, dům je veliký. Kdykoli on začne chrápat, jeden či druhý se odstěhujeme do jiného pelechu. Krom toho chodím na dlouhé procházky s Bětou, zase čtu, poslouchám hudbu, tančím. Díky tomu spím bez prášků.

Ale noc v Danajčině posteli jsem neodhadla.

Chvíli jsme vzpomínaly na porodnici v Nábřežní, což mě vždycky rozruší. Vrací mě to zpět k rozhovorům s Čarodějem, který už tu tři měsíce není. Pořád ještě se bojím, že život bez něj nezvládnu.

 Pak Danajka, která usne kdykoli a kdekoli a občas spí, i když jí telefonuji, zavelela večerku. Vzala jsem si do postele mobil a sluchátka a doufala, že když hodím tři Otčenáše a pustím si správnou hudbu, třeba se mi podaří tak do dvou hodin usnout. Ráno pojedu autem s celou rodinkou třináct kilometrů, nesmím je nikde vyklopit.

No, nepodařilo. Oka jsem nezamhouřila. Danajka mě nejdřív buzerovala, proč nespím, potom mi strkala ruku na břicho a nakonec chrápala jak dřevorubec. Mobil se z leknutí začal aktualizovat a já jsem propadla totální hysterii, že jsem ho zalehla a je po něm. Chvíli to trvalo, než jsme se oba vzpamatovaly. Taková probdělá noc je moje soukromé peklo, už jsem pár podobných zažila.

V kuchyni jsem přivítala svítání, nacpala do sebe snídani, zodpověděla několik Andiných zvídavých dotazů a doufala, že všech pět pasažérů ve zdraví dovezu do našeho útulného Dna pytle.

Dovezla jsem. Danajka sice do Rozinky nasedala s velkou nedůvěrou a když se rychlost dostala ke čtyřicítce, chtěla mi vyrvat volant a řídit sama, ale nakonec se s povzdechem podřídila. Trpěla převelice. Šlapa chtěla na uvítanou ukousnout naší Bětě nos, ta ale smířlivě zabručela, polkla buřta a chovala se jako vzorná hostitelka. Kapitán okouzloval děti a staral se ně, když jsme dvakrát spaly až do oběda, protože jsme s naším sousedem vedli zuřivé a vzrušené náboženské debaty.

V zásadě povedená návštěva. Ale budu-li u Danajky ještě někdy nocovat, abych ji k nám mohla dopravit, přivezu si závěsnou hamaku a frknu ji na háky do haly. Neuslyším chrápání ani jedovaté poznámky své přítelkyně.

A také jsem si koupila nová velká bílá sluchátka na procházky s Bětou i cestu na Sardinii.

Krásné roztančené jaro všem.

PS: Omlouvám se, na nějaký čas zavírám diskusi. Když se podíváte pod můj předešlý článek, pochopíte. Nic jsem tam nemazala, ale fakt teď nemám čas pořád hlídat, kdo koho a proč napadne, kdo koho jak onálepkuje a podobně. Také v rámci půstu a zbavování se závislostí omezuji svoje vstupy do debat. Díky za pochopení.