Čokoládoví velikonoční zajíčci

Velikonoční zajíček

S Velikonocemi máme spojené různé křesťanské i pohanské zvyky - a také jeden, který se dá vysvětlit vývojem moderní technologie. Právě ona totiž může za každoroční čokoládové orgie. 

Velikonoční zajíčci nejsou příliš starou tradicí a jsou doslova vynálezem bohatnoucích měst.  První historické prameny zmiňují velikonočního zajíčka ve druhé polovině 17. století. V Německu se pak už v polovině 18. století objevil zajíček, který dětem o Velikonocích schovával natvrdo vařená a barvená vajíčka, takže je měly v rámci rituálu a her hledat. Velikonoční zajíček byl tedy původně součástí hry s běžnými vajíčky. V 19. století byl  velikonoční zajíček zobrazován v lidském oblečení. Maloval a roznášel vajíčka podobně, jako dnes roznáší dárky Santa Claus. Později se dočkal zajíček dokonce ještě větší popularity, zodpovědnosti - a fake news. Němečtí nacisté z něj udělali starobylý germánský zvyk, spojený s germánskou bohyní Ostarou. 

Čokoládoví velikonoční zajíčci

Velikonoční hra se schovanými vajíčky, které musí děti nejprve hledat, byla v německy mluvících oblastech hodně oblíbená. Není tedy divu, že se později spojila s jednou z nejoblíbenějších potravin - čokoládou. 

První továrny, vyrábějící čokoládu, vznikly už v 19. století. Tehdejší čokoládová vajíčka by nám ale dnes nejspíše moc nechutnala. Byla tvrdší než ta dnešní a také byla více hořká. 

To bylo způsobeno někdejší výrobou čokolády. První čokoláda byla mimochodem také méně trvanlivá, vyráběla se s přídavkem čerstvého mléka. Teprve po roce 1875, kdy bylo ve Švýcarsku poprvé použito mléko sušené, se stala čokoláda trvanlivým zbožím. Oblibu čokolády zvýšilo také konšování, proces, díky kterému se stává čokoláda mimo jiné měkčí a rozplývá se na jazyku. Kolem roku 1900 se tak stala čokoláda produktem, který byl znám už většině populace. 

Paralelně s neustálým zlepšováním ingrediencí čokolády probíhala také automatizace výroby. Na čokoládové figurky se původně používaly jednotlivé duté formy z pocínovaného plechu. Taková čokoládová figurka ale vyžadovala hodně ruční práce, takže byly čokoládoví zajíčci i vajíčka hodně drahá. 

To se časem změnilo. Ve 20. letech 20. století byla zavedena výroba dutých forem, díky kterým čokoládové figurky citelně zlevnily. Dnes nám to už ani nepřijde, ale zároveň tím skončila původní rozmanitost velikonočních zajíčků. 

Second Hand velikonoční zajíčci?

Před Velikonocemi prý kupujeme dokonce více čokolády než o Vánocích. Německo například vyrábí ročně kolem 220 milionů velikonočních zajíčků. Skoro polovina z nich jde na vývoz. Podobně je na tom také Rakousko, o Švýcarsku nemluvě. Zboží jde do evropských zemí ale také do Severní Ameriky a Austrálie. Dnešní spotřeba čokoládových figurek je tedy obrovská - co se ale stane s těmi, které nikdo nekoupí? 

Mezi lidmi se už roky úspěšně traduje teorie, že se nespotřebované vánoční zboží úspěšně přetavuje a přepracovává na velikonoční (případně naopak). To samozřejmě není pravda. Čokoládové figurky jsou dnes tak oblíbené právě proto, že jsou levné - viz celá jejich historie, zmiňovaná výše. Jejich stahování z prodeje, doprava zpět do továrny, rozbalování, tavení a následné přepracovávání na jiné výrobky … by bylo daleko dražší než výroba nových figurek. 

Recyklace vánoční nebo velikonoční čokolády je tedy mýtem. Zboží, které se nestihlo prodat, bývá většinou doprodávno ve slevách, vyhozeno nebo darování charitativním organizacím. 

Zdroje: Wikipedie, de. Lauritsen M., Allen R., Alves JM et.al: Celebrating Easter, Christmas and their related. World Archeology 50, 2018, 2: The Archeology of Celebrations, Euromonitor, 2017