Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Proč všichni mluví o válce... (plzeňský koncert Jarka Nohavici)

V pondělí 18. 3. jsme vyrazili na koncert Jarka Nohavici do Plzně, což jistě nikoho nepřekvapí. Možná jsem tak podvědomě chtěla zamáznout dávný smutek z Porty v roce 1985, na které Nohavica hrát nesměl.

Sál plzeňské Měšťanské besedy byl samozřejmě nabitý k prasknutí. Je to krásný prostor, určený zjevně pro plesy a reprezentační akce. 

Publikum tomu odpovídalo. Inteligentně vyhlížející, udržovaní pánové a distinguované dámy v našem věku, ale i hojně zastoupená mladší generace. Kotlíkářské uniformy s umaštěnými klobouky byste hledali marně. Muži přišli upravení a vymydlení, ženy se většinou vznášely v šatech, ne sice z krepdešínu, protože máme březen, ale bylo vidět, že nějakou chvíli před zrcadlem postály (teď mluvím i za sebe, konečně jsem dohubla do modrého mořského zázraku, který jsem na sobě měla naposledy předloni v prosinci).

Přesuňme se do narvaného sálu. Písničkáře a básníka přivítal potlesk, koncert otevřela píseň Natáh jsem sadu nových strun (Na trati Těšín Přerov Kolín Praha Plzeň/ na trati, kterou zpaměti znám...), v níž Nohvica vzpomíná kromě cest na plzeňskou Portu i na JIřího Černého a legendární pořad Dvanáct na houpačce, který objevil Karla Kryla. Téma první části koncertu bylo jasné, milostné písně musely počkat. Přišlo Sarajevo a "Divné" 21. století. 

Nepsala jsem si poznámky, nevím, jestli Pánové nahoře byli třetí či čtvrtí v pořadí, každopádně je předcházela věta: "Proč všichni mluví o válce, a nikdo o míru." Nohavica ji neříká na koncertu poprvé, v poslední době k této písni nějak automaticky patří. Jen jsem nevěděla, že Vianovy Pány nahoře zakázali i ve Francii, že je Nohavica zahrál i v roce 1983 na Portě a dostal za ně svůj první zákaz. Člověk se pořád učí.

Nutno ovšem podotknout, že při zmínce o zákazech, minulých, současných i budoucích, začalo publikum tleskat. Teď si nevybavuji, jestli i spontánně povstalo, nebo ta vstávačka přišla až později, ale raport tam byl jasný - děkujeme. Pánové nahoře měli stejně drtivý dopad jako vždy. Jen ta hrůza byla o trochu blíž.

Pak zazněly Velká voda, Pane prezidente (s upřesněním, kterému prezidentovi byla píseň věnována a proč; Klaus ani Zeman to nebyli) a Když mě brali za vojáka. 

A moje milované Jiné to nebude ("Zdá se mi jako bych házel hrách na stěnu/ Ať dělám, co dělám, včerejšek nedoženu/ A to, co mi zítřek přinese/ Skryto je za tmavým závěsem/ Sloka za slokou a refrén k refrénu/ Někde z dálky slyším houkat sirénu/ Nebe hvězdama je poseto/ Kde se touláš, moje Markéto/ Jiné to nebude/ Děkuju ti osude/ Za všecko, co se stalo/ Co nám na dně šálku po vypití kávy zůstalo").

V druhé půli přišel samozřejmě na řadu fotbal (dvě fotbalové Básníkovi na koncertě ještě odpustím), sólo Roberta Kuśmierského a Pavla Plánky (netušila jsem, že se narodil v Plzni a je ze Stříbra) a blbnutí při Petěrburgu.  

A pro ženy trocha lyriky. Heřmánkové štěstí v novém hávu nemá chybu. Těšínskou ("Kdybych se narodil před sto lety/ v tomhle městě/ u Larischů na zahradě trhal bych květy/ své nevěstě...") miluje Kapitán, rodák ze severní Moravy. 

Mám jizvu na rtu mě rozseká vždycky. 

Troufám si tvrdit, že koncert jsme si všichni v sále užili, soudě podle potlesku ve stoje, dojatých tváří, které jsem potkávala v šatně, a rozmazaných řasenek kolem očí.

Ani já občas nevím, jestli u písní pana Básníka brečím smíchy, nebo ze žalu, že se v těch důvěrně známých textech i ve všudypřítomné ledové realitě vracím zpět do mládí.

Jo abych nezapomněla, Kometa také zazněla. 

"Velká a odvěká tajemství přírody
Že jenom z člověka člověk se narodí
Že kořen s větvemi ve strom se spojuje
Krev našich nadějí vesmírem putuje..."

Tak zase brzy na dalším koncertu...

PS: Diskusi jsem zavřela někdy před týdnem a nechám ji nějaký čas zavřenou. Občas to dělám, když je situace na blogu napjatá a tuším, že bych měla pod článkem nepříjemné poznámky a urážky, které bych nestíhala uhlídat. Pokud se mnou chce někdo polemizovat, může napsat blog. Děkuji za pochopení.

PS 2: V jedné šťavnaté diskusi pod reakcí na můj článek se objevil i podivný výklad textu Těšínské... Tak snad stačí připomenout tu poslední větu písně: "Ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká!" Na počátku 20. století to nevěděli, nevíme ani my. Ale jisté podobnosti by tu byly...

 

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Veronika Valíková Šubová | středa 20.3.2024 12:29 | karma článku: 42,13 | přečteno: 2231x
  • Další články autora

Veronika Valíková Šubová

Jak jsem kupovala Cinzano

Tak jsem po několika letech zase v Uherském Hradišti, tedy kousek od něj. Dostala jsem jako dárek nocleh v jednom krásném velkém domě, abych nemusela řešit hotel. Málokde je mi lépe než v této části Moravy.

30.5.2024 v 0:05 | Karma: 14,58 | Přečteno: 520x | Diskuse| Ona

Veronika Valíková Šubová

Kde se vzalo tolik nenávisti?

Odpověď se dnes snaží najít mnozí politici, novináři, mdiální mágové. Proč je společnost rozdělená? Kdo štve lidi proti sobě?

17.5.2024 v 21:10 | Karma: 39,23 | Přečteno: 1872x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Pravidla randění podle babiček

Nějak mi ty sexuální kauzy a skandály celebrit posledních let nejdou na rozum. Zdá se to jenom mně, že se některé slečny chovají značně rizikově?

7.5.2024 v 21:13 | Karma: 32,28 | Přečteno: 1115x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...

Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.

25.4.2024 v 12:50 | Karma: 18,76 | Přečteno: 695x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023

Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...

21.4.2024 v 13:40 | Karma: 34,66 | Přečteno: 1364x | Politika
  • Nejčtenější

„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici

25. května 2024  12:55

Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...

Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil

29. května 2024  15:12

Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...

Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím

24. května 2024

Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...

Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla

29. května 2024  13:51

Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...

Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali

26. května 2024  11:40,  aktualizováno  23:29

Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...

Pavel udělil Stoltenbergovi vyznamenání. Ocenil jeho podíl na prosperitě Česka

30. května 2024  16:42,  aktualizováno  17:06

Prezident Petr Pavel na Pražském hradě udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy generálnímu...

V londýnské restauraci se střílelo, devítiletá dívka po zásahu bojuje o život

30. května 2024  16:35

Devítiletá britská dívka bojuje v nemocnici o život poté, co ji zasáhla kulka při střelbě v...

Zeman přijel Paroubka podpořit před eurovolbami na akci za mír a prosperitu

30. května 2024  15:10,  aktualizováno  16:35

Bývalý prezident Miloš Zeman přijel před volbami do Evropského parlamentu do Teplic na akci dalšího...

Agresivní válku spustila Moskva. Ukrajina má právo se bránit, řekl šéf NATO

30. května 2024  14:12,  aktualizováno  16:34

Ukrajina má právo se bránit i údery na vojenské cíle na ruském území, uvedl šéf NATO Jens...

  • Počet článků 463
  • Celková karma 27,77
  • Průměrná čtenost 1667x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz