Stav přírody a její pestrosti se zhoršuje nejrychlejším tempem v lidských dějinách. Podle zprávy OSN z roku 2019 vyhynutí hrozí milionu druhů živočichů a rostlin, z nichž mnoho může vymizet už v příštích desetiletích.

Rys (c) Shutterstock

Dobře jsou popsány i hlavní důvody, proč přírodu a biodiverzitu ztrácíme přímo před očima. Kvůli intenzivnímu zemědělství a s ním spojeným změnám v krajině, kdy například pralesy nahrazují nová pole a plantáže, ubývají biotopy. Mnohé druhy savců, ryb ale i dalších živočichů a rostlin jsou v ohrožení kvůli nadměrnému lovu a sběru, znečištění prostředí pesticidy a dalšími chemikáliemi či rozšiřování nepůvodních druhů, které konkurují původní fauně a flóře. Zásadní problém pro biodiverzitu je i klimatická změna a její sílící dopady. 

Přitom zdravé, odolné a dobře vyvážené ekosystémy jsou naším nejlepším spojencem v boji s klimatickou změnou a zmírňováním dopadů v podobě extrémních jevů počasí. Lepší péčí o přírodu můžeme začít řešit změnu klimatu a přizpůsobit se jí, často s velmi nízkými náklady.

Ekosystémy na souši ale i v mořích jsou základem ekonomiky a společnosti. Více než polovina světové produkce závisí na přírodě. Když ničíme biologickou rozmanitost, ničíme náš systém podpory života a podřezáváme si pod sebou větev, na které sedíme.

Na tom, že je situace kritická, panuje shoda mezi odborníky, vědci, ale i politiky. Ti se v prosinci 2022 v kanadském Montrealu zavázali, že do roku 2030 splní ambiciózní plán – Kchun-mingsko-montrealský globální rámec pro biologickou rozmanitost (GBF). Tento převratný rámec, který podporuje dosažení cílů udržitelného rozvoje a navazuje na předchozí strategické plány úmluvy, vymezuje ambiciózní cestu k naplnění globální vize světa žijícího v souladu s přírodou do roku 2050. Cesta je tedy daná, teď “jen stačí” se po ní vydat a dojít do cíle. To, že to nebude cesta jednoduchá a že během ní bude přibývat tlaků na to, abychom z ní sešli, je patrné již dnes, kdy je ochrana přírody terčem útoků a dezinformací v takovém množství, jaké jsme dlouhá léta nezažili.

Ničení přírody musí skončit

Podle globálního rámce pro ochranu biodiverzity bychom do roku 2030 měli celosvětově chránit 30 % přírody. Stejný cíl vychází i z Evropské strategie pro biologickou rozmanitost, která kromě jiného říká, že 10 % povrchu EU bychom měli chránit ve striktním režimu. 

Křivoklátsko (c) Shutterstock

Co to pro nás a pro Česko znamená v praxí? Připravit konkrétní návrh na zvýšení rozlohy a intenzity ochrany a péče o chráněná území. Ten měl být hotový již do konce loňského roku. Nestačí ho ale jen připravit, musí být také uveden do praxe.   Jak ukazuje vyhrocená debata o vyhlašování národního parku Křivoklátsko, vyhlašování nových chráněných území nebude jednoduché, protože ochrana přírody znamená, že si z přírody bereme méně nebo šetrněji, a to pro subjekty, které na ničení přírody vydělávají, znamená menší zisky. Dalšími typickým příkladem je vedle Křivoklátska například Ždánický les, kde se Greenpeace společně s místními lidmi snaží zastavit ničení a těžbu starých listnatých lesů.

Klíčové je ale nejen vyhlašovat nová chráněná území, ale také všechna chráněná území účinně spravovat a monitorovat. Příběh vzácných krušnohorských bučin, které už nyní jsou formálně chráněny, ukazuje, že se to tak neděje, protože se v nich stále kácí nešetrně a někdy i ilegálně. Přírodě bychom přitom měli bez nějakých výrazných a destruktivních zásahů člověka nechat alespoň 10 % rozlohy Česka.

Nestačí chránit, musíme i obnovovat

Dalším z cílů, na který se Greenpeace bude zaměřovat, je obnova přírody. Globální cíl na obnovu 30 % degradovaných ekosystémů se propisuje i do evropského Nařízení o obnově přírody (Nature Restoration Law), na světě zatím ojedinělý druh legislativy, který  je zásadním milníkem v ochraně přírody, první svého druhu. Jeho hlavní myšlenkou je, že k zastavení krize biodiverzity a klimatu již nestačí přírodu pouze chránit, ale je potřeba ji aktivně obnovovat tam, kde byla narušena. Nařízení obsahuje cíle pro zlepšení ekosystémů, které nejen zaručují pestrou a bohatou krajinu, ale jsou klíčové pro zvýšení odolnosti vůči klimatické změně i pro její zmírňování. Patří mezi ně například posílení zásoby uhlíku v minerálních půdách nebo zvýšení počtu krajinných prvků s vysokou rozmanitostí na zemědělské půdě.

Nicméně přijímání Nařízení o obnově přírody připomíná skutečný thriller. Norma přežila několik pokusů o likvidaci, kolují o  ní fámy na úrovni těch nejabsurdnějších řetězových e-mailů, jen aby ji politici změkčili ve prospěch velké agrolobby, ale na druhou stranu například Česko a někteří čeští europoslanci sehráli během přijímání tohoto nařízení velmi pozitivní roli. Jestli tomu tak i zůstane, se dozvíme již za týden, kdy o nařízení  budou naposledy a finálně jednat ministři životního prostředí EU a poslední informace naznačují, že to bude opět drama do poslední chvíle. Pozitivní je, že Ministerstvo životního prostředí začalo na Plánu obnovy přírody v Česku – tedy povinnosti, která vyplývá z nařízení pro všechny členské státy, pracovat ještě před finálním schválením nařízení a do přípravy plánu jsou přizvány i neziskové organizace včetně Greenpeace. 

Obnova přírody (c) Shutterstock

Mít dobrý plán je jedna věc, ale ještě nezaručuje kvalitní realizaci. Ochrana i obnova přírody jsou pod neustálou palbou populistů, kteří šikovně ve svých vyjádřeních zneužívají tu protesty zemědělců, tu inflaci a zvyšující se ceny potravin, bez toho aniž by kdy představili nějaký vlastní recept na řešení klimatické a biodiverzitní krize. 

Už ani korunu na ničení přírody

Obnova ani ochrana přírody nejsou zadarmo, a tak se dostáváme k další veledůležité debatě, která je před námi. Musíme se podívat na financování z veřejných i privátních zdrojů, které stojí za destrukcí přírody, a snažit se nasměrovat peníze naopak do opatření, která přírodu obnovují. Je spočteno, že každé euro investované do obnovy přírody posléze přináší benefity v hodnotě 4 až 38 eur. 

I Česko se v Montrealu zavázalo, že do roku 2025 identifikuje a následně odstraní finanční pobídky a dotace, které poškozují biodiverzitu – tzv. harmful subsidies. Naopak vytvoření pobídek pro ochranu přírody a alokování dostatečných finančních prostředků pro splnění závazků na ochranu biodiverzity jak na národní úrovni, tak při sestavování nového evropského rozpočtu a nové Společné zemědělské politiky bude klíčovým parametrem, který ukáže, zda to, co jsme slíbili přírodě, do roku 2030 splníme, nebo to skončí jako všechny předchozí sliby a závazky. 

Čelíme vlně dezinformací, tlaku lobbistů  a populistů proti ochraně přírody. Proto je důležitější než kdykoliv předtím, aby ochrana přírody měla své zastání a svůj silný hlas. Přidejte se k nám a k naší kampani Zachraňme přírodu.