S Kingdom Come: Deliverance mám hořkosladký vztah. Přestože mě středověké RPG dokázalo uchvátit výbornou atmosférou, skvělými dialogy a parádní hratelností, hrál jsem jej poprvé bohužel v den vydání na PlayStationu 4, na kterém měl historický opus magnum studia Warhorse velké technické problémy. Od pádů přes bugy, zdlouhavé načítání, poskakující framerate (kterého není prosta ani současná generace konzolí) až po vyloženě rozbité questy. I přesto jsem si dokázal dobrodružství Jindry v Posázaví náramně užít.
Vydání portu na dnes už hardwarově úsměvnou hybridní konzoli od Nintenda jsem očekával s velkými obavami. Jak může notoricky neoptimalizovaná hra jet na handheldu, který se už při vydání nepyšnil bůhvíjakým výkonem? Nevím, jaké rituály a obětiny museli provést v Saber Interactive, kde měli port na starosti, ale Kingdom Come: Deliverance jede na Switchi skvěle, a i přes nutné grafické kompromisy neztrácí nic ze své unikátní atmosféry.
Sázava v 15. století
Je možná na delší filozofickou debatu, nakolik má vizuálně osekanou hru ještě smysl na Switch portovat. Ostatně to, jak moc si Kingdom Come na zařízení od Nintenda užijete, záleží převážně na tom, jak velcí jste grafičtí snobové. Mít ale v rukách povedené RPG na cestách se jen tak neomrzí. Díky tomu, že hra obsahuje všechna DLC, fantastický český dabing (který musíte v e-shopu stáhnout zvlášť) a také roky záplat, jde o naprosto legitimní způsob, jak si výbornou českou zahrát a hlavně užít. Navíc zastávám názor, že malý displej Switche toho hodně skryje, a proto na grafice až tak nesejde. Hlavně, když jede (adekvátně) plynule.
zdroj:
Warhorse
Radost Kingdom Come udělá třeba právě lidem, kteří jej naposledy hráli před šesti lety při vydání a plánují, že by si dali někdy druhý průchod. Jednak se podle mě lépe oprostí od osekání grafického pozlátka a jednak je hraní na handheldu výborné jako sekundární aktivita k něčemu jinému, čemu se nemusíte naplno věnovat. Opodstatnění koupě tady ale naleznou i hráči a hráčky, kteří dosud s historickým výletem do Ratají, Úžic, Talmberku a Sázavy neměli tu čest a nemají jinou možnost než právě Switch.
Ambiciózní port, který se směle může rovnat kvalitám Zaklínače 3 na Switchi.
Ti se ale budou muset krom svojského přístupu k některým herním mechanismům připravit i na fakt, že v případě portu jde sice o malý technický zázrak, ale pořád se bavíme o nevýkonném zařízení, na kterém (téměř) bez škobrtnutí jede velká a náročná hra. Což logicky znamená méně detailů, horší vykreslovací vzdálenost a rozlišení, které třeba na velké televizi není příliš slušivé.
V jádru se ale skrývá totéž poutavé RPG, které rádo a často zabíhá do simulace. Byť bych se obešel třeba bez mechanismů kažení jídla, přílišného opotřebování předmětů či či hladu a únavy, negativa umí vyrovnat měrou vrchovatou. Skvěle napsané dialogy a krásné krajinky, které zkrátka vypadají, jako kdybyste se vydali na procházku českým venkovem, zvládají umně skrýt spoustu pih na kráse.
zdroj:
Warhorse
zdroj:
Warhorse
Cit pro historickou přesnost a věrné zobrazení každodenního středověkého života dělá z Kingdom Come: Deliverance jedinečnou hru. Přestože soubojový systém, řízený pětismerným zaměřovacím křížem dokáže vykouzlit napínavé duely, v hromadných bitkách je automatické uzamykaní na nejbližší cíl spíše na obtíž a umělá inteligence protivníků má tendence o sebe zmateně zakopávat.
I tak ale dokáže hra zprostředkovat uspokojivý pocit z postupného zlepšování se, který by měl být vlastní každému správnému RPG. Tam, kde s vámi vymete každý roh zablešeného šenku kdejaký pobuda, si už o několik úrovní později zjednáváte respekt s prstem v nose (samozřejmě s notným příspěvkem drahých a rozličných zbraní a zbrojí).
Kingdom Come zkrátka stojí za to, i když mu občas musíte věnovat přílišnou trpělivost a přistoupit na jeho tempo, které je hodně odlišné od současné mainstreamové produkce. Tak jak tedy hra na malé konzoličce od Nintenda běží a kde grafické oddělení Saberu nejvíce stínalo hlavy?
Velké RPG na malém stroji
Ve volné přírodě drží snímkovací frekvence na 30 FPS jako přísaha, ať se děje cokoliv. Poklesu si všimnete v lokacích s větším množstvím postav a budov. Ve městech, hradech a větších vesnicích FPS kolísají mezi 20 a 30, ale protože tady v drtivé většině případů neprobíhá akce, nejde podle mě o nějakou zásadní překážku. Trochu jsem se zděsil, když v jedné z prvních misí, při noční hlídce na Talmberku, která se odehrává v noci za svitu pochodně a s deštěm bičujícím hradní zdi, spadl framerate i pod těch 20, ale šlo o velmi vzácný případ.
zdroj:
Warhorse
Výkon se nejvíce šetřil na vzdálenosti vykreslování detailů a detailech samotných, které jdou nejvíce poznat na postavách. Rozplizlé textury oblečení, kdy třeba kroužková zbroj vypadá jako jednolitá šedá vrstva a vyžehlené obličeje prosty ostřejších detailů zatahají za oči, ale opět – na zážitek ze hry jako takový to má pramalý vliv, protože pořád hrajete Kingdom Come na Switchi.
Nejvíce jsem se kromě stability bál hlavně vzdálenosti vykreslování, ale musím uznat, že čarodějům ze Saberu se povedl skvěle funkční kompromis. Objekty mají totiž několik úrovní detailů, které doskakují podle toho, jak jste blízko. Zatímco stavby v dáli na kopci jsou bez příkras nevzhledné šedivé hranoly, vegetace ve vaší bezprostřední blízkosti láká k procházkám v Posázaví jako na velkých konzolích a nic jí neschází.
zdroj:
Warhorse
zdroj:
Warhorse
Přestože místy vám zrak upoutá objekt, který se zhmotní až nepříjemně blízko, nebo křovisko, které problikne dvěma různými stádii detailnosti, jak se k němu blížíte, jde spíše o ojedinělé úkazy. Ani zdaleka se tady nedějí takové šílenosti, jako že by postavy doskakovaly pár metrů před vámi, nebo že by se objekty nestíhaly načítat. Lov králíků s Janem Ptáčkem je pořád skvělý, protože musíte po ušácích pátrat v bujném podrostu a hluboký les u Neuhofu tak neztratil nic ze své divoké krásy.
Pop-in je nejvíce patrný, když tryskem uháníte na koni. Jednak proto, že krajinou najednou putujete mnohem rychleji, takže je doskakování barevných květin a špalků na sekání dřeva znatelnější, ale i proto, že si toho z vyvýšeného koňského hřbetu zkrátka mnohem snáz všimnete.
I přes zjevné ořezání náročných grafických efektů má switchová verze pár es v rukávu. Třeba mapování paralaxní okluze, která dává hloubku texturám, globální odrazy na vodní hladině či prosvítající sluneční paprsky skrz vegetaci, jež vykreslují kouzelné přírodní scenérie.
Když se čeká na Jindřicha
K velmi ambicióznímu portu, který se směle může rovnat se Zaklínačem 3 na Switchi, mám vlastně jen dvě výtky, respektive varování. Jednak mi hra dvakrát spadla, čemuž nepředcházely žádné varovné signály ani extrémně náročné scény. Hra se zkrátka s výmluvnou chybovou hláškou zčistajasna zavřela. Pády zabolí především kvůli tomu, jak Kingdom Come nakládá s ukládáním, jež je zamčené za pití sejvovice, spaní nebo důležité milníky v questech. Není ale problém takto přijít klidně i o půl hodiny hraní.
Druhá výtka směřuje k nahrávacím časům… občas. Otevřený svět nemá žádná načítání, jen místy dojde ke kratičké stmívačce při rozhovoru s jinou postavou, jezení z kotlíku nebo třeba opláchnutí v kádi. Jenže někdy, a nebyl jsem schopný rozklíčovat kdy, se místo krátké černé obrazovky roztočí emblém nahrávací ikony a najednou už čekáte několik sekund.
Opět nijak zásadní prohřešek, který je otravný spíš proto, že nikdy nevíte, jestli a kdy přijde. Zatímco po rychlém cestování mi dává smysl, že se načítá okolí, a proto si musím počkat, než ho slabý hardware Switche vykreslí, nechápu, proč se to samé děje, když se Jindřich rozhodne nadlábnout vařených fazolí nebo když končí rozhovor s postavou, se kterou jste předtím vedli už několik dialogů bez podobného vyčkávání.
I přes tyto drobné výtky působí Kingdom Come: Deliverance v tak dobrém stavu na tak nevýkonném zařízení jako černá magie. Grafické kompromisy nic hře neubírají na jedinečné atmosféře a poutavém otevřeném světě. Jde o naprosto legitimní způsob, jak si legendární české RPG zahrát a skvěle se u toho bavit.
