Mám teorii o tom, jak Tecuja Nomura, klíčový herní grafik, výtvarník i designér, stojící již řadu let v pozadí sérií Final Fantasy a Kingdom Hearts, vymýšlí své budoucí hry a jejich jednotlivé části. S ohledem na jeho megalomanský výtvarný styl jsem si docela jistý, že si nejprve představí co nejvíce epickou scénu a teprve následně domýšlí, jak a proč k ní vlastně došlo. Přesně tenhle dojem na mne totiž v mnoha momentech dělaly oba díly novodobého zpracování Final Fantasy 7. Nic to ale nemění na tom, že ty scény jsou opravdu působivé a že zbytek spisovatelů, designérů a dalších tvůrců v týmu zvládlo ty „Nomurovy šílenosti“ zahladit více než důstojným způsobem. V případě Rebirth jsme tak dostali JRPG, které se svým rozsahem, pestrostí, výpravou… ale i svojí duší, naprosto vymyká.
- Platforma: PS5
- Datum vydání: 29. 2. 2024
- Výrobce: Square Enix (Japonsko)
- Žánr: JRPG
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 150 GB
- Herní doba: 40 – 130 hodin
- Cena: 1999,- Kč (Alza)
Příběh v příběhu
Kdo (do)hrál první díl této novodobé „remake trilogie“, ten už dobře ví, že tahle série je mnohem víc, než jen převyprávěním původní verze hry z devadesátých let. Nejde jen o to, že je vše samozřejmě mnohem hezčí a propracovanější, ani o to, že je příběh jako takový náležitě rozšířen a obohacen – ostatně v původní hře například vůbec neexistoval dabing. Ta hlavní změna ale zasahuje ještě mnohem hlouběji a díky ní si mohou tvůrci dovolit naprosto změnit některé zásadní události, případně přidat do hry postavy, události nebo lokace, které v původním příběhu neměly co dělat, nebo přinejmenším ne v této podobě. Nemá cenu chodit kolem horké kaše – novodobá trilogie není remake, je to velmi důmyslně zamaskované „pokračování“ původní ságy, ve kterém se řada událostí „zdánlivě“ opakuje.
Popravdě bych se velmi rád pořádně pobavil s někým, kdo nikdy nic z Final Fantasy 7 série nehrál a tyto dvě nové hry jsou jeho úplně prvním setkáním s žoldákem Cloudem a jeho bandou „ekoteroristů“. Hádám že i takový hráč si velmi užije skvělou družinu postav a jejich vtipné i dojemné interakce, stejně jako strhující příběh o boji za přežití celé planety, čelící ničivé katastrofě. Čas od času ale nejspíš bude kroutit hlavou nad tím, co za podivné postavy se vynořuje tady nebo támhle – jedná se samozřejmě o odkazy na rozšířený svět původní hry, z filmů, doprovodných her a tak dále. Naopak zasvěcený fanoušek bude střídat radost z perfektně vylepšených milovaných pasáží s rozčarováním a v lepším případě úžasem nad tím, jak radikálně se příběh místy mění a větví. A všichni se mohou spolehnout na to, že se dočkají nečekaných překvapení.
Tahle série je mnohem víc, než jen převyprávěním původní verze hry.
Jelikož příběh původní hry řadím nejen já mezi jeden z nejlepších v historii celého média, stále trvám na tom, že bych se raději bez těch radikálních změn obešel. Zároveň ale nemohu popřít, že díky nim je hra mimořádně napínavá, tajemná a nepředvídatelná i pro ty nejzasvěcenější z fanoušků. V případě Rebirth mi přišlo, že tvůrci se přeci jen tak trochu zalekli nápadu zcela se od originálu odklonit a můžete tedy počítat s tím, že většina proběhne podle původní klasiky. Podobně jako v případě prvního remake ale i zde dojde na výrazně divočejší finále a změny v samotném konci. Tím nejdůležitějším ale zůstává, že finále Rebirth je příběhově i emočně velmi silné, přestože jsem se nejvíce zhrozil i dojal na jiných místech, než jsem čekal. A stále zůstává pravdou, že tohle je to nejlepší zpracování a podání milovaných postav, které se tak staly ještě sympatičtější a legendárnější. S touhle partou se velmi rádi vydáte na jakoukoliv výpravu.
Hry ve hře
Po prvním dílu, který byl audiovizuálně naprosto odzbrojující, jsme byli všichni napnutí, jak to bude vypadat, když v tomhle ohromujícím provedení vyrazíme za hranice města, do otevřené krajiny. A ten moment v Rebirth rozhodně nezklamal, většině lidí nejspíš spadla čelist z toho, jak nádherné exteriéry v téhle hře jsou, tím spíš, že se jedná o výhledy na místa, která jsme roky znali v úplně jiném provedení. Vizuální nádherou ale překvapení nekončí – tvůrci dokázali celý ten obrovský a pestrý svět s jeho lokacemi na sebe plynule napojit, takže cestování skrz je vyloženě radost. Zároveň dokázali ten svět natolik zaplnit všemožnými skrýšemi, odměnami a hlavně aktivitami, že je nejen snadné, ale hlavně velmi zábavné v téhle hře utopit stovku hodin místo pár desítek.
Je snadné v téhle hře utopit stovku hodin místo pár desítek.
Pokud jde o ty aktivity, dokonce i v rámci hlavního příběhu se nám dostalo vrchovaté porce všemožných miniher a „her ve hře“, včetně naprosto návykové karetní hry, která navíc vypráví svůj vlastní příběh nad rámec toho hlavního. Kromě toho si ale zahrajete třeba střílečku, strategii, závody nebo různé rytmické či hudební minihry. Na každém kroku ale platí, že je hra extrémně pestrá a vynalézavá, takže je vyloženě radost se jí odevzdat a poddat se další šílenosti z jejího pestrého repertoáru. Díky úsměvným i dojemným reakcím vaší družiny si budete užívat prakticky cokoliv vám hra nabídne. Ačkoliv byly momenty, kdy mě nějaká ta aktivita dokázala i vlézt na nervy, bylo to většinou jen proto, že už jsem chtěl co nejrychleji pokračovat v hlavním příběhu, abych viděl co se stane dál.
Kromě megalomanského příběhu a nádherného herního světa plného všemožných aktivit je dalším trumfem hry také bojový systém, který se od minula dočkal celé řady vylepšení, v čele se synergiemi mezi postavami a schopností kouzlit bez spotřeby many, což dramaticky mění vaše taktické možnosti a složitější bossové s tím samozřejmě počítají. Tou nejlepší vlastností na soubojích ale pro mne bylo, jak dramaticky odlišné je hraní za každého člena party – skoro jako kdybyste pokaždé hráli nějakou jinou hru: jednou mlátičku, jindy střílečku a tak dále. Kromě dynamických bojů v reálném čase ale hra stále nabízí možnost zpomalení a uvážlivějšího „skoro-tahového“ režimu. Víceméně všechny aspekty Rebirth jsou zkrátka dotaženy na doraz a výsledkem je hra tak výpravná, bohatá a působivá, že jí jen těžko budete vzdorovat.
Recenze
Final Fantasy VII Rebirth
Návrat jednoho z nejmilovanějších herních příběhů v moderním provedení je v druhém dílu ještě více megalomanský, kombinujíce hyperrealistické provedení s hřištěm miniher přetékajícím pestrostí a nápaditostí. Tahle hra smete vaše případné námitky jako uragán, před kterým není obrany. Ultimátní forma JRPG, která stojí za to pro veterány i nováčky.
Líbí se nám
- Excelentní audiovizuální provedení
- Jeden z nejlepších herních příběhů
- Pestrost a nápaditost miniher
- Vynikající bojový systém
- 400+ skvělých skladeb
- Herecké výkony
- Red XIII
Vadí nám
- Změny příběhu někomu nesednou
Všechno dobrý, mám v tom už desítky hodin, i těch 30fps se dá, ale karetní hry jsou hroznej mor, ty bych zakázal.
Proto hraju videohry, abych nemusel hrát karty. Taková šílená nuda k uzoufání!
Zdejší karetní hra je zcela nepovinná, dokonce jde přeskočit i její tutoriál
Jak se to vezme, nepovinná. Když nedokážu opustit lokaci, aniž bych měl všechno hotové, tak mi to přijde dost povinné
Tyjo, zrovna Queen’s Blood je asi prozatím jediná minihra, která mě osobně extrémně baví. A to natolik, že kdyby vyšel nějakej Queen’s Blood spin-off (např. ve stylu Gwentu a Thronebreakera), určitě kupuju.
Každopádně na Rebirth je fajn, že je tam ohromný množství všemožných vedlejších aktivit, který se ale dají téměř úplně ignorovat. Mě nebaví většina (nebo alespoň mě nebaví tak moc, abych se tím zdržovala od hraní hlavního příběhu), tak je nedělám a je to vyřešený.
Kompletionistů je mi teda trochu líto – představa, že bych musela dělat všechny World Intel aktivity a vyslechnout si stovky Chadleyho telefonátů je docela děsivá
Ale zas beru, že někdo je třeba rád, že to tam je, a má aspoň záminku proč ve FF7 světě strávit víc času.
Mám rád Vaše recenze, škoda že jste se více nerozepsal, ta hra si to zaslouží. Číslo je v tomhle případně snad i zbytečné, tohle by měl hrát každý fanoušek videoher. Tady se totiž herní historie přemítá znovu a lépe. Příběh budu hodnotit až na konci třetího dílu.
Nejlepší JRPG serie❤️
Tohle je asi uplně nejhorší dilema za poslední dobu. K FFVII Remaku sem se vrátil jako k restíku s příchodem Rebirthu, protože mě nadchnul víc než Remake. Nakonec si Remake extremně užívám a teším se na pokrařování. No a k tomu všemu přijde Dragons Dogma II a já nevim co mám dělat. Jako milovník RPG s velice omezeným časem se nacházím ve velice složité situaci a nevím jak s ní naložit
Je to občas těžký.
Hrála bych FF (ostatně to i dělám :)) – u DD2 věřím, že se vyplatí počkat na nějakej pořádnej patch, co zlepší performance. A taky se u Rebirth víc bojím toho, že se ke mně dostanou spoilery (to se může stát i u DD2, ale tam mi to asi tolik nevadí).
Docela dobrej argument jeden pěknej spoiler se ke mně bohužel už dostal, takže asi fakticky bude lepší hned navázat na Rebirth a Dogmu nechat na nějaký to herní sucho s pěknou optimalizací
Legendární postavy ještě legendárnější?
A co teprve ve třetím díle! To budou ještě legendárnější!
Až se nakonec stanou „nejikoničtější“.
Hra je bezpochyby skvělá. Ale asi si počkám, stejně jako u Dragon Dogma 2, na PS6 remaster.