V Hradci Králové po opravě utrženého srdce opět zvonil zvon Augustin

Srdce zvonu upadlo loni při štědrovečerním zvonění. Vlivem otřesů, které provázejí zvonění, se uvolnily a následně vypadly dva ze čtyř šroubů. Z ložisek se vyvlékl závěs a čtvrt tuny vážící srdce zvonu vypadlo. V té době bylo na místě několik lidí včetně zvoníků, nikomu se nic nestalo. Začátkem března nechala hradecká radnice zvon opravit. Postup prací odborné firmě schválili památkáři.

Oprava zvonu podle zvoníka Miroslava France neměla na zvonění žádný vliv. "Přesvědčili jsme se, že oprava byla úspěšná, že zvon je v prvotřídní technické kondici. Nárazový tón C1 zůstal neměnný," řekl Miroslav Franc.

Vlastnímu zvonění dnes předcházel průvod devíti zvoníků v renesančních kostýmech. K Bílé věži vyrazili od hradeckého Adalbertina. "Pro nás je dnešní zvonění výjimečnou události po neštěstí, které se stalo loni v prosinci. Průvodem jsme chtěli oslavit návrat zvonění," řekl Franc.

Letos se mělo na zvon podle takzvaného zvonového řádu zvonit čtrnáctkrát. Kvůli upadlému srdci zvon nezvonil jen 1. ledna. Další nejbližší zvonění budou v neděli 31. března na slavnost Zmrtvýchvstání Páně, 8. května na Den vítězství a 19. května na slavnost seslání Ducha Svatého. Zvoní se při církevních a státních svátcích a událostech důležitých pro město.

Oprava zvonu, která zahrnovala materiál, posudky, odbornou revizi a dopravu, stála přes 20.000 korun. "Byla demontována ložiska a ložiskové domky ze šarnýru zvonu a byly nahrazeny novými. Srdce bylo vyzvednuto do zvonu a uchyceno pevnostními šrouby, které byly chemicky zajištěny proti samovolnému uvolnění," uvedl k opravě Ivan Kurtev, jednatel Hradecké kulturní a vzdělávací společnosti, která má Bílou věž ve správě.

Zvon Augustin ulil zvonař Ondřej Žáček v roce 1509, celých 72 let zvonil ve zvonici na hřbitově u svatého Ducha. Od roku 1581 je zavěšen ve čtvrtém patře 72 metrů vysoké Bílé věže, která je dominantou Hradce Králové. V roce 2008 byl znovu vysvěcen a opět začal po více než 40 letech zvonit.

Rozeznění 206 centimetrů širokého a 169 centimetrů vysokého zvonu není nic jednoduchého. I proto se nepoužívá k běžnému zvonění. U čtyř lan zvonu se při zvonění střídá zhruba osm lidí. Nejtěžší je podle zvoníků rozhoupání zvonu. Složité je i zastavení zvonění, kdy řídící zvoník musí chytit srdce zvonu tak, aby nedalo takzvanou slepou ránu.