Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“

Jenže čas pokročil, v rachotu ukrajinské války František už není nositelem „zdravých liberálních názorů“, jež často plynuly z jednoho odstavce vytrženého z jeho kázání. Stal se „chcimírem“, který volá po příměří a kárá politiky, že nehledají cesty k domluvě. 

A kritizuje zbrojařské firmy, že na válečném běsnění nekřesťansky vydělávají.

Papež je starý nemocný muž, který se narodil v Jižní Americe, a evropská realita mu zprvu byla cizí. Ale prošel jezuitskými školami a vstřebal to zásadní z univerzálního katolického náboženství, které prochází napříč všemi kontinenty. Ví, že na křesťanství vyrostla nejen Evropa, ale i výrazná část ruské Asie, jakkoli se pravoslaví od katolické konfese trochu liší. Všichni věříme v jednoho Boha i jeho vzkříšeného syna.

Pravoslavné Velikonoce budou letos téměř o měsíc později, ale jejich smysl je stejný – zbavme se starých hříchů a věřme v nový počátek ve jménu lásky, která jediná může svět uzdravit.

Letošní papežova promluva Urbi et Orbi byla celá o válce a míru, na celém světě. Papež nekáral agresory, nerozebíral příčiny válečných konfliktů. Pouze prosil o mír, nebo alespoň o příměří. S válkou spojil i symbol Kristova hrobu:

„Tímto prázdným hrobem prochází nová cesta, cesta, kterou nikdo jiný než Bůh sám nemůže otevřít: cesta života uprostřed smrti, cesta pokoje uprostřed války, cesta smíření uprostřed nenávisti, cesta bratrství uprostřed nepřátelství.“

Nejcitovanější z jeho promluvy však zůstanou slova o očích dětí:

„Děti ve válečných zemích zapomněly, jak se usmívat. Jejich oči se nás ptají: proč? Proč tolik smrti? Proč tolik ničení? Válka je vždy absurdita, válka je vždy porážka! Nenechme válečné větry vát stále silněji nad Evropou a Středomořím. Nepodléhejme logice zbraní a zbrojení. Mír se nikdy nevybuduje zbraněmi, ale tím, že vztáhneme ruce a otevřeme srdce.“ 

Chcimír František předal světu své velikonoční poselství. Přidávám k němu pomyslně ty tisíce úžasných protiválečných textů, které nám odkázaly generace básníků a spisovatelů od počátků naší historie.  Křesťanství a jeho poselství lásky totiž ve skutečnosti stvořily svět, v němž dosud žijeme.

A mnozí z nás stále věří, že si to uvědomí i dnešní elity.

Psáno pro MF Dnes, 5. 4. 2024