Gerhard Schröder osmdesátníkem…

Nebylo mi potěšením v posledních letech se s G. Schröderem setkat. Ale od našeho prvního setkání v dubnu 2005, kdy jsem byl čerstvě jmenovaným předsedou české vlády a on stále ještě spolkovým kancléřem Německa, mezi námi vzniklo politické přátelství. Musím říci, že jsem přišel do funkce českého premiéra v době, kdy v Evropské unii působili tři političtí velikáni: Chirac, Blair a právě Schröder.

Chirac se Schröderem měli k sobě politicky velice blízko. Osobně i politicky. I když každý v Evropě představoval jinou politickou rodinu. Ale v té době nebylo velkých rozdílů ve vnitřní politice Francie a třeba právě Německa. Prezident Chirac vždy vyzdvihoval potřebu sociální politiky. To, co říkal i mně  osobně o principech vnitřní politiky Francie, mi jej zařazovalo spíše do levé části politického spektra.

V dubnu 2005 G. Schröder přijel do Prahy formálně proto, aby uctil památku obětí nacistického teroru v Terezíně. Položil květiny také u pamětní desky na domě, kde v Terezíně žil až do své smrti v tomto ghettu, bývalý předseda německé sociální demokracie v Československu Ludwig Czech. Měli jsme tehdy možnost  s Gerhardem spolu obšírněji  hovořit. Já jsem aktivizoval veškeré své znalosti němčiny (pravda, podpořen konzumací několika koňaků v pražském Obecním domě). Schröder mě chtěl osobně blíže poznat. Zejména chtěl znát mé názory na evropskou politiku. Zda jsem určitým posunem oproti amerikanofilskému předsedovi vlády Špidlovi, který podpořil, na rozdíl od Francie a Německa, druhou americkou invazi do Iráku. Jak známo, Chirac se Schröderem měli, pokud jde o irácké dobrodružství USA a jeho koalice ochotných, ve všem pravdu. Intervencí v Iráku se podařilo tuto zemi rozvrátit tak, že v ní zahynuly statisíce lidí a klid v této zemi není do dnes. Tedy léta po pádu nechutné diktatury S. Husajna.

Německá SPD tehdy ve volebních preferencích ztrácela na CDU/CSU až 20% podpory. Nicméně skvělou volební kampaní a příkladným osobním nasazením Schröder dokázal za pár měsíců téměř nemožné. Náskok CDU/CSU v preferencích před SPD se z původního obřího rozdílu snížil ve volbách na pouhé tři mandáty. Nicméně ty tři mandáty rozhodly o tom, že příští německou vládu velké koalice CDU/CSU a SPD vedl nikoliv Schröder, ale Angela Merkelová. A Schröder odešel do politického ústraní. Několikrát se mi podařilo jej i tak „vytáhnout“ do Prahy.

Zmíním jedno z těch setkání, což byla jeho účast na slavnostním shromáždění ČSSD na Slovanském ostrově k 130. výročí vzniku této strany (bylo to v dubnu 2008). Měl na Žofíně, spolu s Robertem Ficem skvělý projev. Myslím, že i můj projev se podařil. Mimochodem, svého tehdejšího projevu si cením ze všech svých veřejných vystoupení nejvíce. Akci provázel krásný kulturní program. Také ocenění zasloužilých členů strany. V průběhu setkání jsem Schrödera mohl seznámit mj. s Arnoštem Lustigem, kterého jsem mu představil jako tehdy největšího, v Česku žijícího, českého spisovatele, který byl přítomen jako host na této naší akci.

Osobně považuji tuto společenskou akci za vrchol sociálně demokratického hnutí v Čechách.

Při jiné jeho cestě do Prahy jsme po hezké diskusi, kterou jsme spolu vedli v jedné z pražských kaváren, navštívili také Židovský hřbitov a pak i Stavovské divadlo. Všechny poválečné německé kancléře vždycky zajímala kultura. Ani G. Schröder nebyl výjimkou. Musím říci, že se mu Stavovské divadlo velice líbilo. Byla škoda, že už jsme společně nemohli večer jít na představení, protože Gerhard už musel být zpět v Berlíně.

Prostě všechna setkání, která jsem s G. Schröderem měl, byla pro mě lidsky příjemná  a poučná, ať už byla v Praze anebo v Berlíně. Gerhard je velká osobnost socialistického hnutí a i když je ve svých letech poněkud trapně pronásledován německými i mezinárodními médii za údajně proruské postoje, stále oceňuji to, co udělal pro Německo za sedm let jako jeho spolkový kancléř a za osm let jako předseda vlády Dolního Saska. Gerhard Schröder je také velkým přítelem českého národa.

Jiří Paroubek