Jak Gottwald prchal před spravedlností. Za nedůstojnou urážku Masaryka se skryl v Moskvě

V květnu 1934 rozčeřila politickou hladinu prezidentská volba, v níž byl jasným favoritem T. G. Masaryk, a to i přes svůj pokročilý věk. Proti němu nasadili komunisté, kteří byli od roku 1921 v opozici proti demokratickému systému první republiky, svého vůdce Klementa Gottwalda. Samozřejmě měli realistická očekávání a nečekali, že by Gottwald mohl být skutečně zvolen, ale volbu nové hlavy státu chtěli náležitě propagandisticky využít.

Komunistický skandál při volbě prezidenta

Současně komunisté pojali schůzi, na níž se volil prezident, jako důmyslnou provokaci, která měla zřejmý "kraválistický" nádech. KSČ nechala vytisknout letáky s heslem Ne Masaryk, ale Lenin!, který nechala kolovat meži svými organizacemi a také v parlamentu. Zmíněné heslo pak měli komunističtí poslanci a senátoři sborově vykřikovat při volbě prezidenta a soustavně tak narušovat schůzi. O to, aby celá taškařice zvlášť vynikla, se staral poslanec Josef Štětka, který udílel 24. května 1934, kdy se volba uskutečnila, pokyny ve Vladislavském sále Pražského hradu. 

Ten den se shromáždili ve staroslavném sále zákonodárci, aby zvolili T. G. Masaryka znovu prezidentem. Poté, co začala volba, si komunističtí zákonodárci stoupli a začali na celé kolo volat ,,Ne Masaryk, ale Lenin!". Střídavě pak křičeli nebo pískali a rušivě tak zasáhli do důstojnosti volby. 

Státní moci však došla s komunisty po tomto skandálu trpělivost a vydala celkem 4 zatykače - na Gottwalda, Štětku, Václava Kopeckého a Josefa Krosnáře. Komunistická čtveřice navíc byla vyhlášenými provokatéry, která záměrně dráždila státní aparát. Možný trest byl v tomto případě vysoký, Gottwaldovi například hrozilo v součtu ostatních trestů až několik let vězení. Strana se nemohla obejít bez své nezpochybnitelné autority po tak dlouhou dobu.

Komunistické ústředí ihned po volbě, při níž zvítězil jasně Masaryk, doporučilo Gottwaldovi a Kopeckému, aby před trestním stíháním uprchli do Sovětského svazu. Ostatní poslanci měli setrvat doma a skrývat se. Gottwaldovi se však zpočátku nechtělo odejít, chtěl pracovat ve své soukromé ilegalitě i nadále v Československu. Změnil image, když si nechal narůst knírek a začal nosit brýle. Nakonec ovšem uznal, že jeho pobyt je v Československu více než nežádoucí a přece jen do Moskvy utekl, stejně jako Kopecký, protože reálně hrozilo jejich zatčení. 

Krosnář byl nakonec zajištěn, Štětka tak učinil poněkud teatrálním způsobem, když v přestrojení dorazil do parlamentu a tam se po vypjatém a nenávistném projevu na pokyn komunistického vedení nechal zatknout. Gottwald s Kopeckým pobyli v Sovětském svazu až do únoru 1934. Vůdce KSČ tak prodléval v této zemi v době, kdy probíhaly velké Stalinovy čistky a na Gottwaldovy pozdější souhlasné postoje s politickými procesy měl přirozeně pobyt v Sovětském svazu velký vliv v tom směru, že jakékoliv názorové kolísání může skončit pro dotyčného skutečně špatně, protože v sázce byl jeho život. 

Politický handl soudruhy zachránil

V Sovětském svazu se Gottwald zapsal velmi dobře a navázal mnoho kontaktů se soudruhy v Komunistické Internacionále. Do Československa se mohl vrátit v únoru 1936, kdy proběhl politický handl v prezidentské volbě v roce 1935, kdy neměl Edvard Beneš, který se stal Masarykovým následovníkem, své zvolení jisté. Za komunistické hlasy však bylo zrušeno trestní stíhání všech 4 poslanců, kteří mohli opět zasednout v parlamentu. 

Tentokrát už bez většího skandálu, protože KSČ se v této době připojila k tzv. lidové frontě proti fašismu a projevila větší vstřícnost vůči demokratickému systému, s nímž hodlala napříště v boji proti fašistickému nebezpečí úžeji spolupracovat.